Vyhledávání

„Budu slavit Vánoce ve svém srdci a snažit se je tam udržet celý rok.“

„Poznám jistého gynekologa, který denně likviduje lidské životy, ale na Vánoce není schopen zabít kapra.“

„Jako děti jsme byli vděční, tomu, kdo nám na Vánoce naplnil punčochy nadílkou. Proč nejsme vděční Bohu za to, že nám dal do punčoch nohy?“

„Moje představa Vánoc, ať už staromódních nebo moderních, je velmi jednoduchá: milovat druhé. Když se nad tím zamyslíme, proč kvůli tomu musíme čekat na Vánoce?“

„Vánoce mají kouzelný klíč, kterým na pár dnů otevírají mysl a srdce všem. Kéž by se stal zázrak a zůstala otevřená po celý rok.“

„Vězeňský život odstranil veškeré výmluvy, že jsem příliš zaměstnán než abych mohl modlit, a pravidelné modlitby mne podpíraly. Od první noci jsem měl breviář. Pětkrát jsem se účastnil mše, sám jsem ale slavit nesměl, což mne rmoutilo především na Vánoce a na Velikonoce.“

„Po veliké vichřici, která s námi toliko otřásla, stojíme nadále pohromadě a pracujeme….“

„V dávných dobách, kdy se tomuto období ještě neříkalo 'nákupní sezóna', nazývali ho křesťané Vánoci a chodili do kostela; židé mu říkali chanuka a chodili do synagogy; ateisté chodili na večírky a opíjeli se. Lidé míjející se na ulicích si pak říkali: 'Veselé Vánoce!', 'Veselou chanuku!' nebo (v případě ateistů) 'Pozor na ten sloup!'.“

„Je smutné pozorovat, že svět není schopen žít v míru, zvláště nyní, když se připravujeme na vánoce. Svědčí o tom i skutečnost, že mnohé země svátky Kristova narození prostě vymazaly. Je pár dní volna, lidé si přejí pěkné svátky. Pěkné svátky bez Ježíše ale žádné svátky nejsou. Nevidíme-li původ vánoc v Kristově narození, přivádí nás to jen k lhostejnosti. Jsme schopni vánoce slavit jídlem a pitím, jinak by to nebyla pořádná oslava. Kde ale zůstal Kristus, jediný orientační bod ve světě, propadajícím se do materialismu a hledajícím zlato namísto Boha? Posledním hlasem morálky jsou papežovy výzvy. Jsou důležité, protože tlučou na dveře našeho svědomí a nutí nás uvažovat lidsky, a nikoliv materialisticky.“

„Česká katolická církev je uzavřená do sebe, hlásí se k ní sice skoro tři milióny lidí, ale přesto jako by stála někde mimo většinovou společnost, jako by se její representanti až na několik světlých výjimek starali jen o finanční zajištění či narovnání, jako by biskupové byli vidět a slyšet jen ve chvílích, kdy v médiích komentují katedrálu, Vánoce a Velikonoce.“

„Není slovo jako slovo. Jsou slova, která potěší, jsou slova vtipná, radostná, urážející, plná bolesti i tvrdá. Ale slovo, které se nás o vánočních svátcích dotýká, je Slovo věčné. Slovo plné lásky a dobroty.“

„Zmiňte se dětem o Vánocích a rozzáří se jim oči. Zajiskří to v nich, jakoby se jich dotkl kouzelný proutek.“

„Ani nechci myslet na to, kolik lidí si myslí, že za komunismu bylo líp.“

„Lze-li šimpanzům vyprávět pohádky, strašit je (nepřítomným) ČERNÝM PSEM, pozorovat, jak se vždycky na podzim začnou těšit na Vánoce (= BONBON STROM) a jak jim je líto, když jejich ošetřovatelce zemře dítě, pak zdůrazňovat zvláštní a „kvalitativně“ odlišnou podstatu člověka už není jenom nabubřelý, ale především nesmyslný žvást. A naopak zvířatům, alespoň některým, nejlépe porozumíme, budeme-li je vnímat antropomorfně. Zvířata jsou hloupí lidé, nikoliv stroje.“

„Když jsem si jako kluk přečetl „Hochy od Bobří řeky“, nepřál jsem si nic jiného než se stát skautem. Byly to nejkrásnější Vánoce, když jsem pod stromečkem našel skautský kroj vlčete – čapku, blůzu, manšestráky a nádherný opasek s karabinkami. Jenže přišla okupace a výstroj zůstala ve skříni.
A tak mohu až nyní po mnoha letech skautingu popřát, aby vyšel čestně z boje s počítačovými hrami, hodinami vysezenými u televizních seriálů a vším současným balastem a naplnil mladé životy svými ideály. Přátelstvím, čestností a láskou k přírodě.“

„Byl jsem příliš chválen, příliš pochlebován a obletován a potřeboval jsem si vzpomenout, kdo jsem a odkud jsem přišel. Jednou jsem zavolal příbuznému do Tupela. Byly Vánoce a oni měli večeři. Zeptal jsem se: "Co?" a ona trochu ztichla a pak řekla: "Sekaná." Byl jsem šokován, protože jsme měli to nejlepší, víte, krůtu, šunku, steak, všechno. Řekla, že jsou blízko k tomu, že jim dojdou peníze, takže měli jen sekanou. To se mě dotklo. A tak jsem asi osm měsíců jedl každý večer sekanou, abych si vzpomněl, odkud jsem přišel, a abych si připomněl, kolik lidí nemohlo mít to, co já. Bylo to takové pokání...“