Vyhledávání

„Myslím, že bychom potřebovali zpomalit. Myslím, že jsme přesyceni, přeplněni zážitky. Jsme přehlušeni spoustou velmi podivných příběhů, informací a dramat. Nemáme kdy se zastavit, zpomalit, podívat se mezi ty příběhy a zjistit, jsou-li vůbec pravdivé.“

„Ono na přelomu 40 let člověk zpětně přemýšlí o tom, co vše se stalo a změnilo. Je to také o nějakém životním zlomu, kdy by člověk měl přestat být puberťák, ale stále jím je. Jisté věci se v životě změní, a to je důsledek některých zážitků, co se mi přihodily.“

„Člověk je divné zvíře. Klaní se mrtvému. Postrádá to, co minulo. Cítí nepřítomnost, necítí přítomnost, protože nežije v přítomnosti. "Nyní" je pro člověka jen slovo, není pro něj prožitkem. Minulost má zážitky, budoucnost existuje - ale člověk stále prochází přítomností a téměř při tom spí.“

„Jeden život, který mám, skrývá v sobě pro každého z nás, jiné zážitky, poučení a jinou odplatu. Čím víc člověk prožije, tím víc jizev mu zůstane z ran, které se zahojily. Nemyslím tím jen tělesné rány, ale i ty druhé. Pokud se rána nezahojí, člověk na to, co prožil, zemře.“

„Přečetl jsem si nakonec Trans-Atlantik od Witolda Gombrowicze. A jsem v šoku: Tohle má být četba pro mládež? Vždyť je to příběh člověka, který utíká před vojenskou službou do Jižní Ameriky a tam hledá různé ‚zážitky‘. Doporučovat takovou četbu by narušovalo základy polského vlastenectví.“

„každy den v hlave mam tebe
představuju že mam te vedle sebe
každý krasný okamžit stebou
vzpominam jak byli sme ve dvou
každý krasný zážitek
já tet prožívam jen smutek.
když stratila jsem tě.
uvedomila jsem si jak miluju tě..“

„každy den v hlave mam tebe
představuju že mam te vedle sebe
každý krasný okamžit stebou
vzpominam jak byli sme ve dvou
každý krasný zážitek
já tet prožívam jen smutek.
když stratila jsem tě.
uvedomila jsem si jak miluju tě..“

„Žít je víc než být, než vegetovat. Život je to, co prožíváš, tvé pocity, zážitky, radost, Pláč, smích, těšení se. Žít je snít, vymýšlet, tvořit, stále se na něco těšit, dělat něco, z čeho máme radost…Život je dar. Rozvíjí se a rozkvétá. I ve stáří má bohatnout.“

„…umělec se musí dotknout něčeho, čím ze svého díla to umění udělá. Bez toho jde pouze o kus pomalovaného plátna nebo kus hmoty. Říkám tomu kosmická dimenze – umělec se musí dotknout většího celku, ne jen referovat o svých zážitcích a konfliktech, ale zároveň se dotknout života člověka, přírody a podobně.“

„Naší hrstku vojáků zasypala bombami fašistická letadla, útočily na nás nepřátelské tanky, beztrestně na nás střílelo dělostřelectvo a minomety. Ani na minutu se nazastavila střelba z automatických zbraní. Často jsme neměli dost střeliva, stravu ani vodu. Výbuchy granátů spotřebovaly ze vzduchu spoustu kyslíku a někdy se doopravdy dýchalo špatně. Ale naši vojáci, obránci Stalingradu, si čestně plnili svou povinnost vůči vlasti a více už neustupovali.“

„Největší zážitek mívám ze setkání s dospělými Němci. Děti jsou všude stejné, ale kdykoli se pořádá nějaká beseda s dospělými Němci, máme oni i já stejný problém: já coby oběť a oni coby potomci viníků. A tak představují naše setkání hlubší a zásadnější zkušenost než podobné akce kdekoli jinde na světě.“

„Existuje ještě jeden další rozdíl mezi logikou zjevného a skrytého vyprávění. Ve zjevném vyprávění existuje logická kauzální souvislost mezi vnějšími událostmi. Jonáš chce plout přes moře, protože chce utéci před Bohem, usne, protože je unaven, je vržen přes palubu, protože je považován za příčinu bouře a je pozřen rybou, protože se v moři vyskytují dravé ryby. Jedna událost vyplývá z předcházející. (Poslední část příběhu je sice nerealistická, ale nikoliv nelogická.) Ve skrytém příběhu naproti tomu vládne jiný druh logiky. Různé události jsou asociací spojeny se stejným vnitřním zážitkem. To, co se jeví jako kauzální posloupnost vnějších událostí, vlastně zastupuje spojení zážitků propojených jako události vnitřní. Je to právě tak logické, jako je logický zjevný příběh, ale jede tu o jiný druh logiky.“

„Miluji Beethovena, ačkoliv jsem pouhý geolog. Zážitek dobře provedené Sedmé symfonie je nezapomenutelný. Prožil jsem však silnější hnutí mysli díky suchosti a přízemnosti vědy. Najde-li geolog tektonickou linii, kterou po měsíci námahy doslova vyhmatal v těžkém terénu pralesa a jezer, jak vesele pokračuje ještě o tři sta km dál v severské tundře, je zaplaven pocitem hlubokého vnitřního uspokojení – štěstí. Směšné? Jen pro ignoranty světa vědy.“

„Úspěch by neměl být tím hlavním, po čem by měl člověk toužit, ale spíš důsledkem jeho konání.“

„Z jednotlivých zážitků vyroste čas od času souhrnný symbol, mající stejný smysl jako všeplatný životní zákon. Velký básník Walt Whitman usměrňoval o ovlivňoval moje pojetí života; za mého pobytu v Drážďanech, v temných dobách bídy a hladu, byla Stébla trávy mou útěchou a povzbuzením, a jsou jimi dodnes. Pro estetiky snad tento básník nic neznamená. Je cítit půdou a prosycen životem. Je svobodný, svobodný! A je posvěcen tím, co je v umění nejvyšší. Miluje a dává, aniž by za to cokoli chtěl.“

„Obraz se musí dobývat. Nejdřív při svém vzniku, ale následně každým, kdo se na něj podívá. Nestačí se podívat jen jednou, protože každé dílo je třeba prožít. Je to stejné jako se dítě učí básničku do školy. Na obraz se musí hledět tak, aby si jej člověk nejdříve zapamatoval, probírat ho místečko vedle místečka. Pak je třeba odejít a teprve za chvíli se s jinými myšlenkami vrátit. A najednou k vám začne dílo hovořit jinak, až užasnete. Tak se člověk může dopracovat k hlubokému zážitku. Jedině tak je možné získat kritérium hodnoty.“

„Láska je jako zapálená zápalka
Je krásné a příjemné jak hoří ale bez ohledu na velikost zápalky se dřív nebo později dostává ke konci cesty a ta počáteční krása zmizí při zjištění že se blíží konec a i když ten co ji drží to vydrží i přes bolest ohně který byl dřív krásný zážitek a teď se stává utrpením… Nakonec přece jenom zhasne…

Jenomže… Kousek se dá ještě prsty zachránit pokud to vydržíte až do konce, ta část kterou chránily prsty a nemilosrdný oheň se k nim nedostal… A tahle část se dá po čase rozpálit znovu, sice to není jednoduché jako škrtnutí ale vždycky se to dá s pomocí zapalovače…“

„Asi jako většinu dul mě k jejich práci přivedly moje vlastní porody. Obě holčičky jsem rodila ve Vrchlabí, ještě v éře „za primáře Kavana“, a byla jsem tam velmi spokojená. Ač byly oba moje porody na můj vkus trochu dlouhé, byly prostě krásné. Jenže já jsem pak zjistila, že takovou pozitivní zkušenost se mnou vlastně žádná moje kamarádka ani známá nesdílí! Cítila jsem se za svoje skvělé zážitky z porodu až trapně. Pak jsem se dozvěděla o dulách a následně o kurzu a bylo nesmírně posilující zjistit, že se svými postoji k porodu zdaleka nejsem tak sama, jak jsem si myslela.“

„Když jsme mluvili o existenciálních potřebách člověka, ukázali jsme si, že je můžeme uspokojit různým způsobem. Potřeba uctívání může být uspokojena oddaností Bohu, lásce a pravdě - nebo modloslužbou destruktivním idolům. Potřeba vztahu k jiným může být uspokojena láskou a přátelstvím - nebo závislostí, sadismem, masochismem a destruktivitou. Potřeba jednoty a zakořeněnosti může být uspokojena solidaritou, bratrstvím, láskou a mystickými zážitky - ale také opilstvím, závislostí na drogách nebo odosobněním. Potřeba výkonu může být uspokojena láskou a produktivní prací - nebo také sadismem a destruktivitou. Potřeba podnětů a vzrušení může být uspokojena produktivním zájmem o lidi, přírodu, umění a myšlenky - nebo dychtivou honbou za stále novými zábavami.“