Citáty

Erich Fromm foto
Břetislav Rychlík foto

„To tak prostě u divadla je, vždycky jsi trochu loutka. A někdo má víc štěstí a někdo míň na to, jestli ho ve správné životní situaci potkají role, které souzní s tím, co právě prožívá.“

Věra Hlaváčková (1965) česká herečka

Zdroj: [Věra Hlaváčková: Přátelství mezi herci neexistuje, Divadelní noviny, 2009-05-22, 2014-06-26, http://host.divadlo.cz/noviny/clanek.asp?id=19321]

John Fitzgerald Kennedy foto

„Když jsem poprvé vkročil na půdu kongresu, bylo mi řečeno: The way to get along, is to go along.“

John Fitzgerald Kennedy (1917–1963) americký politik, 35. prezident Spojených států

Aby ses někam dostal, musíš umět spolupracovat s většinou. Tato spolupráce vyžaduje více než přátelství. Jde o schopnost uzavírat kompromisy a mít cit pro to, co je dosažitelné a co nikoli. Z tohoto důvodu varuji před tím, odsuzovat každý kompromis jako něco nemorálního.

Charlize Theronová foto

„Řekněme to takhle: já nikdy nesnila o bílých šatech. A když koukám, jak se ostatní berou, myslím si, že je to krásné pro ně, ale abych byla upřímná, obvykle tam sedím úplně zničená. Měla by to být oslava lásky, ale vidím tam jen pár, který je celý večer rozdělený, aby zajistil, že všichni ostatní budou v pohodě.“

Charlize Theronová (1975) jihoafricko-americká herečka, producentka a modelka

Zdroj: [Theronová o vztahu s Pennem: Vyplynul přirozeně z velkého přátelství, revue.idnes.cz, 2014-05-19, 2017-03-16, http://revue.idnes.cz/charlize-theronova-promluvila-o-vztahu-s-seanem-pennem-pi8-/sex.aspx?c=A140519_130542_sex_nh]

Erich Fromm foto
Václav Klaus foto
Meryl Streep foto
Antoine de Saint-Exupéry foto

„Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život.
Nauč mě umění malých kroků.

Učiň mě hledajícím a nalézajícím,
učiň mě sebejistým v pravý čas.

Obdař mě jemnocitem,
abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého.

Prosím o disciplínu, abych jen tak neproklouzl životem
a rozumně si rozdělil své dny, abych neprospal záblesky světla a vrcholy
a abych aspoň tu a tam našel čas na umělecký zážitek.

Dovol mi přesvědčit se o tom,
že snít o minulosti či budoucnost mi nepomůže.

Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší,

pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější.

Chraň mě před naivní vírou,
že v životě musí jít všechno hladce.

Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky,
neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života,
že díky jim rosteme a dozráváme.

Připomínej mi,
že srdce se často staví proti rozumu.

Pošli mi v pravou chvíli někoho,
kdo má odvahu říci mi pravdu s láskou.

Chléb každodenní dej mi pro tělo i duši,
projev Tvé lásky, přátelské echo, a aspoň tu a tam náznak,
že budu užitečný.

Vím, že mnoho problémů se řeší neděláním.
Dej, abych dokázal čekat.

Ať vždycky nechám Tebe i ostatní dohovořit.

To nejdůležitější si člověk neříká sám,
to nejdůležitější mu bývá řečeno.

Ty víš, jak velmi potřebujeme přátelství.
Dej, abych dorostl této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života.

Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo,
kde mohu zanechat balíček dobra,
slovy či beze slov.

Chraň mě před strachem,
že bych mohl promarnit svůj život.

Nedávej mi to, co si přeji,
ale to, co potřebuji.

Nauč mě umění malých kroků.“

Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944) francouzský letec a spisovatel

„Ale proč tady být když nemám pro co tady být. Nikdo mě nikdy nepotřeboval. Jsem tady na tom světě nedobrovolně. A jediný co má smysl je žít bez myšlenky lidskosti ale žít pro instinktivní přežití. Protože lidskost je hloupost jen lepší level žít jako monstrum. I zvíře je víc zvíře. Než člověk člověkem lidskou moudrou bytostí která si zaslouží žít na tyhle planetě. Pro přežití protože jsme se narodili. Protože nám něco dalo život náká hnusná tupá lidská kreatura nazivající se člověk. Ale po několikati letech s rodiči neschopnych hlubokych uvach a emočního vcitění uvědomění si toho že člověk se stavá lidským díky schopnosti empatie lasky přatelství nadsení komunikace pozitivní. Dochazim do bodu kdy citím že né kazdý člověk je hoden byt naziván člověk lidska bytost Ale spíš monstrum neschopné existovat jako normalni člověk diky. Pouhému instinktivnímu prežití ale neradosti existovat to se z člověka pak stane zle monstrum které je naplněno existenčím zlem prežitku života tocí se v zašlích stereotipech které nevytváří hodnotnou lidskou bytost. A když si nedá možnost víru sílu nad vlastním osudem je to jen nádoba co přežívá bez radosti. Bez hodnotné existence myšlenky tady být vsichni jsou jen kus masa co jednou umřou. A už nevidí to krásné na tom životě to co by mohla sám sebou udělat pěknější. Protože neměla sílu neměla víru bála se vší té krutosti v lidských duších a zapoměla na to co ona sama vždycky chcela udělat ten svět lepším sama sebou. Protože věřila víc té temnotě svím monstrózním rodičům než svému dobru které v ní jakžtakš plapolalo jako malí plamínek bojující proti veliké temnotě. A pak je život jen blouděním a vlastně velikou věčností ne vděčností.“