Vyhledávání

„Všecho je hra svědomí pavouka zašlapneš a život jeho nelituješ v čem je to jiné??? Nesoucit lhostejnost vládne světu a nelidští lidé dzancujou svět.“

„Vystudoval jsem školu života.
No a co, na druhou stranu mnoho lidí vlastní nějaký titul a?
Ví vlastně k čemu ho ve skutečnosti mají?“

„Život je křehký, tenký jako nitka. Stačí jeden krok a zhasne ti… Pád zastaví dech, ale co zastaví slova? Čárka, nebo tečka?“

„Jako člověk mnoha profesí jsem toho názoru, že by se umění nemělo dělit do škatulek. Bohužel především kritici jsou poněkud nejistí, když narazí na někoho, kdo je nadaný v několika směrech. Mají představu, že když někdo umí zpívat, tak není dobrý herec, když někdo dobře mluví, tak třeba zase neumí dobře tančit. To je samozřejmě nesmysl.“

„Není ušlechtilé, nedovede-li se člověk oddat kouzlu slov… správné je, když člověk ví, že má duši nadanou rozumem, a má citlivý smysl pro ušlechtilost slov, vždyť jinak by ani nemohl doshovat pokroku ve vědění, protože právě slovo dává všemu správný směr…člověk, který nemá úctu k slovu, otevírá cestu hlouposti.“

„Prožil jsem v Německu dva systémy, které se zhroutily a nevím, jestli se zhroutí i ten současný. Žijeme pod diktaturou peněz a techniky, která je tak rychlá, že s ní nemůžeme držet krok. Svět není v pořádku - 23 000 dětí denně umírá hladem, 850 milionů žije pod hranicí životního minima, dvě procenta Američanů mají v kapsách většinu amerických peněz. Přibývá bezdomovců, bohatí bohatnou ještě víc. Přivolali jsme duchy, které neumíme držet na uzdě. A já, stejně jako všichni, hledám smysl naší existence.“

„Nevadí mi, že si mě lidé spojují s doktorem Cvachem, protože ta role byla zajímavá a komplikovaná. Navíc mě zaujalo, že scenárista Dietl měl odvahu ukázat prstem na takového člověka – kripla, který jiným lidem otravuje život a brání jim v hezkém životě nebo práci a který četl úplně zbytečně knížky, protože z nich nikdy nic nepochopil.“

„Základní stavební kameny naší civilizace nejsou něčím, co vymyslí několik mudrců a co "zavedou" osvícení, demokraticky či nedemokraticky ustanovení vůdcové. Jsou něčím, co vzniklo neorganizovaně a neplánovaně tisíciletým vývojem člověka a lidstva, co vykrystalizovalo během života našich předků, co se uchovalo v jejich dílech, které přežily do současnosti a co se nesmazatelně vrylo i do našeho dnešního života.“

„Bernard Shaw byl živ sto let, řekněme. Byl to krátký anebo dlouhý život? Krátkej život, protože Bernard Shaw tady moh bejt ještě dvěstěpadesát let, protože pořád měl co říct. … Takhle je to. … Zatím co v této chvíli po celém glóbusu je roztroušeno já nevím kolik třicetiletých, který tady už čtyřistapadesát let nemuseli bejt.“

„Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce.“

„Život se zdá být dobré nebo špatné, v tomto pořadí,že stav mysli, který je u nás pod dohledem: život sám Ne jedno, ani druhé. Samotný oheň není ani dobré, ani Duren. Když nás tohřeje, říkáme. „Jak krásné je oheň“ Když hoří prsty, jsme ho nadávat. Ještě samo o sobě není ani dobrá, ani Duren. Zdá se, že špatné nebo dobré, v závislosti na tom, jak je používat. Stejně tak svět.“

„Selhat padnout nenávidět nemilovat nežít nelitovat. Nenavidím svoje rodiče svojí sestru.Život je krutý nerozumíjou mi celej můj život. Pořád se s nima musím jen hádat celý život. Jak lidské chování lidí okolo sebe dokáže z jednoho člověka udělat magora. Jak mám sakra věřit lidem nesnáším lidskou povahu. A když si řeknu budu žít podle sebe říkám si to je jen utěk pryč. Zabavit mysl najít si to co je pro mě dobrý a správný. Né nenenavidím to ten život, ale věčně trápit se litovat mě baví. Je mě tak na hovno psychicky tipické a tak si to zasloužím a patří to ke mě a užívám si to. Proč si neužívat život kterej nenávidím a lidi kolem mě jsou egoisti sebestřední sráči kteří o mě nic naví a nikdy se o mě nezajímaly a nic co řeknu je nezajímá totální ignoranství už od dětství. A to z nima žiju v jednom baráku a oni vůbec nejsou odevření vřelý laskaví bez radosti a klidu z života. Přivádíjou mě k šílenství jsem z nich magor vždycky jsem byla. Nikdy jsem neměla přátele kamarády nerozumím lidem. Vlastně jsem děsně stracená existence tragéd můj život je drama. I náš pes má víc pozornosti a berou ho za člena rodiny než mě, to je v prdely. 🤪🤣😮‍💨🤯😤😱“

„Samozřejmě se snažíme popírat nejistotu, v níž žijeme, ale ve svém nitru cítíme, že nemůžeme zaručit ani to, že se ráno vzbudíme… Rakovina, infarkty, mrtvice a neléčitelné neurologické nemoci mohou kdykoli postihnout kohokoliv z nás. Jestliže život je tak nevyhnutelně riskantní, proč bychom se báli riskovat, jde-li o naši kariéru nebo o náš osobní život?“

„Člověk je ovládán potřebou vidět život krásnější, než jaký je ve skutečnosti. Lidské touhy stavějí umělé světy z iluzí a člověk jim pro jejich krásu snadno uvěří jen proto, že mu poskytují chvilkovou emocionální úlevu od břemene životních strastí. Pojmout pravdivou část života je umění. To však v první řadě znamená poznat sám sebe.“

„Prožívat vděčnost neznamená balit do pozlátka všechny těžkosti, které život někdy přináší. Nejde ani o to, abychom se snažili myslet pozitivně a vyhnuli se tak nepříjemným pocitům. Život prostě je někdy těžký.
Pravá vděčnost se rodí z jemného přijetí bolesti. Přichází ve chvíli, kdy vypláčeme všechny slzy a naše srdce je nádherně prázdné.“

„V životě se pořád za něčím honíme a neužíváme si toho, co právě teď máme. Je to jako cesta do husté mlhy. Chceme být v ní, v tom místě, kde je nejhustší, ale když do ní postupně jdeme, neuvědomíme si, že už tam jsme a chceme jít ještě dál, protože někde bude určitě hustší.
Nežijeme přítomností a honíme se celý život za milníky, které si díky kvapu nedokážeme užít a vychutnat.“

„Lidé nějak nabyli dojmu, že aby mohli žít úspěšný, dobrý a správný život, musí odmítat a ovládat své lidské pudy, lidské instinkty, lidské touhy, biologii člověka, fyziologii člověka, lidské potřeby, lidské limity, lidské myšlenky, lidské emoce. To je život v neustálém sebezapření a odmítání sebe sama.“

„Musíte si vybrat. Buď ten muž byl a je Synem Božím; anebo šílencem či něčím ještě horším. Můžete ho umlčet jako blázna, můžete ho poplivat a zabít jako démona; anebo mu můžete padnout k nohám a nazývat ho Pánem a Bohem. Ale neohánějme se žádnými blahosklonnými nesmysly o tom, že to byl velký mravní učitel. Tuto možnost nám nenechal otevřenou. Neměl to v úmyslu.“

„Na některé fráze jsme si zvykli, proto nám již nezní absurdně. Třeba fráze, že jisté opatření dá lidem práci. Copak práce sama o sobě je dobrou věcí? Práce bolí, jsou z ní mozoly. Bere čas, který by mohl člověk příjemně proflákat. Práce je užitečná pouze svým produktem! Nedávejme nikomu práci! Práce musí mít smysl.“