Vyhledávání

„Štěstí není konečný
výsledek. Je to
každodenní praxe
rozpoznávání
a budování dobrých
okamžiků, které
zlepšují náš život.

Kniha odpovědí 👁Důvěřuj své vnitřní moudrosti, str 23“

„Život je plný nečekaných věcí a změn. Měli bychom být za všechno vděční, protože může přijít den — a ten může přijít kdykoliv, klidně velmi brzy — kdy už žádné změny nepřijdou.“

„Ale proč tady být když nemám pro co tady být. Nikdo mě nikdy nepotřeboval. Jsem tady na tom světě nedobrovolně. A jediný co má smysl je žít bez myšlenky lidskosti ale žít pro instinktivní přežití. Protože lidskost je hloupost jen lepší level žít jako monstrum. I zvíře je víc zvíře. Než člověk člověkem lidskou moudrou bytostí která si zaslouží žít na tyhle planetě. Pro přežití protože jsme se narodili. Protože nám něco dalo život náká hnusná tupá lidská kreatura nazivající se člověk. Ale po několikati letech s rodiči neschopnych hlubokych uvach a emočního vcitění uvědomění si toho že člověk se stavá lidským díky schopnosti empatie lasky přatelství nadsení komunikace pozitivní. Dochazim do bodu kdy citím že né kazdý člověk je hoden byt naziván člověk lidska bytost Ale spíš monstrum neschopné existovat jako normalni člověk diky. Pouhému instinktivnímu prežití ale neradosti existovat to se z člověka pak stane zle monstrum které je naplněno existenčím zlem prežitku života tocí se v zašlích stereotipech které nevytváří hodnotnou lidskou bytost. A když si nedá možnost víru sílu nad vlastním osudem je to jen nádoba co přežívá bez radosti. Bez hodnotné existence myšlenky tady být vsichni jsou jen kus masa co jednou umřou. A už nevidí to krásné na tom životě to co by mohla sám sebou udělat pěknější. Protože neměla sílu neměla víru bála se vší té krutosti v lidských duších a zapoměla na to co ona sama vždycky chcela udělat ten svět lepším sama sebou. Protože věřila víc té temnotě svím monstrózním rodičům než svému dobru které v ní jakžtakš plapolalo jako malí plamínek bojující proti veliké temnotě. A pak je život jen blouděním a vlastně velikou věčností ne vděčností.“

„Jdeš-li po správné cestě, jdi jen s tím, kdo následovat tě chce, ale nikdy neber stopaře.“

„(A peklo začíná samou nepřemyšlivostí)
To co je lokální potravina pro mě to je o příbězích dřině těch lidí co na tím žijou celý život. A dělají to pro přežití a obřivu zisk i smysl. Je to prostě to co je vyprodukováno v místě kde žiju takže vím jak s tím bylo zacházeno. Tím pádem vím jak to žilo a jaký to mělo život to jídlo. Nejím slepě něco co nevím proč a jak to žilo a kdo to produkoval. Tím že člověk žere bez toho aby znal svojí stravu jak žila nebo rostla. Si jí taky méně váží je to vidět pak se i méně stará o prostředí kolem sebe přírody a klimatu protože nevi co to všechno obnáší a jaká je to i radost pro toho pěstitele. Slepí hloupí konzument je ten co pouze vychutnávají jídlo bez toho aby se staral jaký to mělo ten proces život a jak to rostlo. Protože věřím tomu že kdyby si lidi více važily surovin a živých tvorů a víc dokázaly vnímat a měly ty informace a mohli to zažít a cítit a sami svíma rukama to vyrobit. Míň byste ničily přirodu a víc si všeho vážily. Když se máte dobře a nemusíte pro to dřít je vám hej to je snadný život ale je to klam. Kterým dáváte šanci velkým společnostem které serou na vaše podnebí, serou na vaše okolí, serou na vaše ovzduší, serou na všechno co vás trápí protože můžou. A mají takový kapitál prachy že nevidí lidi vidí prachy nevidí tu lidskou dřinu vidí otroky vidí miliardy miliardy slepích ignorantů kterým je u prdele co a odkud a za jakých podmínek to bylo uděláno. Duležité je že každy dostane co chce poptavka bude uspokojena hloupí dostanou to co chcou. A ty velké společnosti jejich hlavní zájem je mít zisk za každou cenu, nehledě na lidi a přírodu vždyť uspokojujou lidi dávají jim co chcou. Omyl to nechcete vy to jenom oni vám perfektně vlezou do hloupých snadno ovladatelných mozečků. A ukážou vám miliony keců proč to potřebujete a vyvolají ve vás touhu emoce naladění to chtít ikdyž to nepotřebujete. Máte ten život všichni v rukách svich myslete na to. Nebuťte hloupí zajimejte se ciťte buďte lidští informujte se vnimejte ten život přírodu. Myslete na ta ten spravnej svět kde si budeme vážit sebe navzájem kde budeme žít a dýchat jíst i žít i pít čistější vodu kde se bude dobré žít nejen nám lidem ale i všemu živému. Protože bez tohohle živeho v nás přírody. Se jinak stáváme bezcenými krutými a né bytostmi nazívajícíma lidma ale ničitely bez soucitu bez respektu vděčnosti a úcty k životu všemu co nás obklopuje.“

„Jedna planeta Země, jedna příroda, jeden život jako planeta. Pak mnoho divů a spoustu přežití spoustu pochopení a spoustu myšlenek tolik slov knih a znalostí a přesto. Se svět tak vyvíjí až se ničí příroda nemá klid citliví jedinci šílí duše trpí. Kde ptám se kde jsou hranice moralní nastavená pravidla nebo na papíře napsaná. Kolik vezmeš z přírody tolik do ní musíš vrátit nazpět né přetvořit k obrazu svému lidskému ale spátky do klidu přírody tak jaká je divoká pestrá a plná života svobodná čistá bez zásahu člověka. Jasně pro člověka míň smířitelná a přijatelná a využitelná ale i v nás jako lidských bitostech pramení život posvátná energie bytí. Žijeme jako lidstvo tolik let s přírodou a přesto řešíme víc svoje ega a svoje plány cíle touhy chamtivost chtít víc něco víc být mocní lepší líp žít míň se starat míň se dřít víc si užívat. Proč se všechno vzdaluje lidskosti a přírodě přirozenosti života lásky k životu a vira v život. A slepě nasledujeme něco ideu něčeho lepšího co je iluze která nás dělá oběťmi informací. Které nás dělají chytřejší a propojenější informacema se světem ale né lidskými bytostmi kterým v žilách proudí krev. Vlastně každej to myslí a cítí jinak protože je jinak nastavenej chápat a má jiné životní nápady.“

„Lucy to nemohla pochopit. Jak prý mohu uspět, když přede mnou někdo neuspěl? Ale žádní dva lidé nejsou stejní. Svět je ohromná stavebnice a každý v ní máme své místo, jen ho cítit, najít. Opičit se nemá smysl, nejsme ničí klon. Stejně ani nikdo jiný nemůže porozumět našemu počínání. Proto je svět tak rozmanitý a každý může uspět, jen když si jde za svým a nežije podle názorů a potřeb jiných.“

„Evropská integrace může mít smysl a přinášet členům výhody pouze tehdy, pokud zajišťování určitých veřejných statků z unijní úrovně je pro členské státy výhodnější, než jejich poskytování občanům z úrovně státní, regionální či obecní. Musíme se ptát, které typy veřejných statků to jsou a jaký konkrétní benefit přináší občanům členské země přenesení jejich zajišťování na orgány EU. Některé nalezneme snadno, o jiných můžeme vést spory.“

„Slovo subsidiarita bylo eurofanatiky a eurofily používáno jako útočná zbraň. Bojovalo se s tímto slovem. Ale toto slovo postrádá jakýkoliv obsah. Nic neznamená. Nedefinuje nic. Je z hlediska obsahu prázdné. Můžete pod tento pojem shromáždit všechny možné myšlenky a postoje. Máme mít společnou zahraniční politiku nebo ne? Obhájci subsidiarity budou aplaudovat oběma pozicím. Kdo používá slovo subsidiarita, říká nesmysly. Já už to raději vůbec neposlouchám.“

„Ústava - Základní zákon státu
Pokud je Ústava ve svých formulacích jednoznačná, je zbytečný rozhodčí orgán (Ústavní soud) - normující výklad. Pokud jednoznačná není - nic "neustavuje", pouze podmiňuje.
Tudíž to není Ústava ale labyrint slov, umožňující každému "hledači pravdy" výklad pojmů dle jeho politické, příp. jiné orientace, potažmo - dle osobní libovůle.
(jaký smysl a hodnotu má takováto "Ústava", nechť vnímavý čtenář posoudí sám)“

„Má neamerická tragédie v Americe začíná tím, že mohu psát jen o prostředí, v kterém žiji. Ve svých knihách o Americe jsem tedy psal nejvíce o emigrantech. Ale i to málo z líčení výhradně amerického života v románech jako Sedmkrát v hlavní úloze, Půlnoční pacient aj. šla děsivě na nervy vlastníkům pravého a přímého pohledu na zdejší život. Proč? Povím to krátce: protože většina Američanů, nejen kritiků, nesnáší pohled na sebe z nového úhlu.“

„Mnozí si myslíme, že zdvořilost je vše, co potřebujeme na cestu životem. „Není.“ Buďme sami k sobě upřímní. Říkejme to, co si myslíme… a myseme to, co říkáme vážně. Buďme sami sebou - vězme, že ve slově „ne“ je velká síla. Tohle nás v životě může posunout opravdu daleko. Říkejme „ne“ sebevědomě; stanovme si energetické hranice. Jakmile dokážeme lidem sebejistě říci „ne“, přestaneme pohlcovat nevyžádanou energii druhých.“

„Nemám pocit, že je nutné přesně vědět, čím jsem. Hlavním cílem v životě a v práci je stát se někým jiným než že jste byli ze začátku. Pokud jste věděli, když jste začali čítat knihu, že co byste na konci řekli, myslíte si, že byste měli odvahu ji napsat? To, co platí pro psaní a milostný vztah, platí i pro život. Hra stojí za to, pokud nevíme, jak skončí. Moje pole je historie myšlení. Člověk je myslící bytost.“

„Jsem mladá takže můžu být i totálně blbá. Ale moje poznání a chápání je větší než cely lidský život až do samotného stáří. Dalo by se říct že s každým dalším rokem. Zažívám uhasnutí svojí duše. Jako bych neživá ale zároveň živá. Jako by ten život byl v tom mém vnímání věčné jen utrpení ale i radost z každé prožité minuty. Přídu si jako věčnost sama v tom pohledu na všechno. Nic mě v podstatě nic nadlidsky netíží všecho je to směsice všeho.“

„Bůch je život ve všem živém je Bůch. Bez přírody by nebyl člověk a bez člověka by nebyl Bůch. Praví Búch je v uctívání přírodních živých tvorů a přírodních přirozených věcí. Radši udstivej kachnu ze zelím a Zem co ti ji dá a lidi co jí vypestují atd uvaří ten proces než něco k čertu imaginárního. Jako kachna se zelím se zjeví když proto něco uděláš ale Bůch né. Protože Bůch je ve všem Bůch je víra v život a ve vsecho.“

„Lidé kteří jsou přesvědčeni, že budou mít úspěch, úspěch mají, i když se opakovaně potýkají s protivenstvím. Jiní mohou od života dostat to nejlepší, a přesto pořád selhávají, protože v sobě vidí poražené.“

„Ženám nabízej lásku, jako bys v krámku nabízel zboží, jež se prodává samo: bez zájmu o kupce. Pak nalezneš v ženském světě tolik zájemců, že je za celý svůj život neobsloužíš.“

„Život není hledání zkušeností, ale hledání sama sebe. Objevíme-li vlastní stav do základu, všimneme si, že tento stav těsně souvisí s naším vlastním osudem, a dojdeme klidu.“

„Posvátný cit přátelství je svou povahou tak sladký, trvalý, věrný a trpělivý, že může vydržet celý život, ovšem kromě okamžiku, kdy přítel požádá o půjčení peněz.“