Vyhledávání

„Veškeré dění v životě člověka jako by mělo i ten účel, odvádět pozornost od skutečně důležitých věcí zásadního významu a trvalých hodnot.
(a ač se to nezdá, je to - pro dosažení cílové "odměny" - ten nejlepší z možných způsobů)“

„Jedním z důležitých faktorů bilancování života, je umět odpustit sám sobě.
A pokud se někdo domnívá, že je to snadné a jednoduché - velice se klame, protože "sobě-odpuštění" je proces náročný, dlouhý a nesmírně trýznivý.“

„Jestliže vtip odkrývá nedostatky světa, humor pomáhá dostat se přes ně. Je to milostný dar. Oslazuje, co je trpké, osvětluje temné oblasti života. Vtip si jen hraje, humor smiřuje, odpouští a chápe.“

„Kdo by se mohl s vnímavým duchem a srdcem zúčastňovat svaté oběti, aniž by byl zaujat obětním smýšlením, aniž by jej zachvátila touha, aby on sám i celý jeho nepatrný osobní život byl zahrnut do velkého díla Vykupitelova!“

„Nekritizuj když nerozumíš
Nemluv když nedokážeš pochopit
Nemysli si když myslíš
Nespojuj si když nemáš dost informací
Nauč se myslet pozitivně a né vyděšeně
Buť tak laskav a di do prd… pokud mě chceš radit o životě.“

„Člověk se nemůže ubránit pocitu, že lidé běžně používají falešná měřítka - že hledají moc, úspěch a bohatství pro sebe a obdivují je u druhých a že podceňují to, co má v životě skutečnou hodnotu.“

„Jaký paradox! - jednotlivci kteréhokoliv národa se během svého relativně krátkého života dokáží v lecčems poučit, zatímco celé národy (jak dokládá historie a potvrzuje současnost), toho nejsou schopny ani za dlouhá tisíciletí.“

„Většinu našeho života na Zemi se snažíme získat to, co chceme a potřebujeme, a vyhnout se tomu, co opravdu zažít nechceme, a proto většinu času taktizujeme. Ovšem pokud si tuto taktiku plně neuvědomujeme, povede k utrpení a očividné neautentičnosti.“

„Pro sebe miluješ pro sebe žiješ pro sebe se raduješ pro sebe se vzděláváš pro sebe poznaváš pro sebe nasloucháš pro sebe spíš pro sebe spoustu věcí uděláš. Pokud život není jedna velká sobeckost tak je to diktatura.“

„Vzhledem k jistým omezením, limitujícím život naší lidské rasy - věk, poznání, tělesnost apod., . . . se nabízí otázka, zda to co nyní prožíváme je autentická realita, nebo pouze jedna z mnoha možných sub-realit.“

„Když se pustíš kontroly, tak se pustíš tlaku, který vyvíjíš na sebe a okolí. Způsobíš tím, že se věci konečně začnou hýbat tím správným směrem, uvolníš napětí a současně s tím si je dokážeš naplno užít. - důvěra v život“

„Na mraku sešli se dva andělé, a koukaly se dolů, jeden říká jaké by to bylo žít ten život znovu, druhý se jen pousměje a očima zakývá, “odpoví mu jen” nebyla ta cesta nahoru už tak dost bolestivá?“

„Princip, na kterém funguje demokracie, nenominuje do obecních zastupitelstev špičkové manažery a vizionáře. Ti nejschopnější se realizují jinde a dostanou za to dobře zaplaceno. Politika je sama o sobě z podstaty frustrující záležitost, protože nikdy nespolupracujete s těmi, se kterými byste spolupracovat chtěl. Vždy jen s těmi, které vám vybrali občané. Obecní politici jsou v dobrém slova smyslu amatéři v šíři otázek, o kterých mají rozhodovat, a nijak se neliší od svých voličů.“

„Nějak se nám víc a víc nejrůznějšími cestami vtlouká do hlavy, že si každý mladý člověk musí po vzoru těch filmových a seriálových hrdinů své místo na slunci vydobýt sám, a to třeba i na úkor ostatních. Ve skautu, nebo jak nás pokřtili přátelé českého jazyka, v Junáku, jsme byli soudržnější a učili se věrnosti a smyslu pro solidaritu. Bylo nám vštěpeno, že nejsme na světě jenom pro sebe, ale jsme v rytířském duchu mušketýrů „Jeden za všechny, všichni za jednoho.““

„Obiectum znamená to, co je před nás vrženo (ob-jecto, před-hazuji), tedy něco jako před-mět či námitka (srv. angl. a franc. objection), tak zároveň to, co leží přes cestu (ob-jacet) jako překážka či zábrana. Objektivita je potom ve vědě názvem pro jsoucno co do jeho pasivního výskytu. (21)
Tvrdím, že přirozenou zkušeností je zkušenost naší subjektivity. V ní se vztahujeme bezprostředně sami k sobě a skrze tuto „samovztažnost“ se vztahujeme ke všemu, co jest. Subjektivita je tím nejpůvodnějším lidským prožitkem, a také tím nejpřirozenějším: od zrození je člověk se svou subjektivitou totožný, v ní spočívá jeho přirozenost: člověk je subjektem. S touto bezprostřední subjektivitou souvisí i naše zasuté povědomí, že bytí jsoucna – veškerého jsoucna – je subjektivní povahy. (16)“

„Začnete pomalu umírat,
když necestujete, když nečtete,
když neposloucháte zvuky života,
pokud si sami sebe nevážíte.
Začnete pomalu umírat, když zabijete svou sebeúctu,
když nenecháte druhé, aby vám pomohli.
Začnete pomalu umírat, pokud se stanete otrokem svých zvyků,
kráčejíce každý den po stejné cestě…pokud nezměníte svůj stereotyp,
pokud nenosíte jiné barvy nebo nemluvíte s těmi, které neznáte.
Začnete pomalu umírat, pokud se budete vyhýbat vášni a jejím turbulentním emocím,
těm, které způsobí, že se vaše oči budou lesknout a vaše srdce bít rychleji.
Začnete pomalu umírat pokud nezměníte svůj život, když nejste spokojeni se svou prací, svou láskou nebo vaším okolím.
Pokud neriskujete co je jisté pro nejistotu,
pokud nejdete za svým snem,
pokud si alespoň jednou za život nedovolíte utéct od rozumné rady.“

„Osobnost se vyvíjí v průběhu života z těžko znatelných nebo i neznatelných zárodečných vloh a teprve naše činy ukáží, kdo vlastně jsme. Jsme jako Slunce, které živí život na Zemi a plodí všelicos krásného, zvláštního i zlého: jsme jako matky, které nosí v lůně štěstí i hoře, o kterých nic nevědí. Zprvu nevíme, jaké činy nebo zločiny, jaký osud, jaké dobro a jaké zlo v sobě máme: a teprve podzim vyjeví, co zplodilo jaro, a teprve večer bude jasné, co ráno začalo.“

„Můj přítel, filosof Jaques Monod, mluvil často o nahodilém charakteru vesmíru. Věřil, že všechno v životě se děje náhodou, snad jen s výjimkou jeho snídaně, kterou mu podle jeho názoru téměř určitě připravovala hospodyně…“

„Je jisté, že by svět i bez spisovatelů a knih stále ještě zůstával světem. Ale není jisté, jak by ten svět a život na něm dnes vypadal, nebýt onoho tak dávného úsilí všech těch, kteří psali a vtělovali své myšlenky do knih.“