Vyhledávání

Témata

Citáty

„Mám moc rád impresionismus. V hudbě i v malířství. A uvědomuji si, jak velký prostor právě tyhle dva umělecké obory impresionismu nabízejí.“

Boris Krajný (1945) český klavírista

Zdroj: [Život se zrychlil, říká jubilant Boris Krajný, casopisharmonie.cz, 2015-12-28, 2016-06-04, http://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/zivot-se-zrychlil-rika-jubilant-boris-krajny.html]

„Pietro, jestli se bude rozhodovat mezi mnou a dítětem, neváhejte. Žádám, abyste vybrali dítě.“

Gianna Berettová Mollová (1922–1962) italská lékařka

v rozhovoru s manželem
Zdroj: Giuliana Pelucchiová: Život za život. Svatá Gianna Berettová-Mollová, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, ISBN 978-80-7195-117-9, str. 15

„Missia Natansonová: „Řekněte, Lautreku, pročpak vlastně děláte ženy vždycky tak škaredé?“
Henri de Toulouse Lautrec: „Protože takové jsou!““

Henri de Toulouse-Lautrec (1864–1901) francouzský malíř

Zdroj: Perruchot, H.: Život Toulouse-Lautreca, Obelisk, Praha 1969, s. 176.

„Nechte si oceán. Já beru jezero.“

Colleen Hoover (1979) autorka

kniha Život jedna báseň
Varianta: Víte co? Nechte si oceán. Já beru jezero.

„Ve vztahu ke zvířatům jsou všichni lidé nacisté… Pro zvířata je Treblinka každodenností.“

Isaac Bashevis Singer (1902–1991) polsko-židovsko-americký autor

Varianta: Ve vztahu ke zvířatům jsou všichni lidé nacisty. Pro zvířata je jejich život navždy Treblinkou.

„Papež František je člověk, který bude velmi milován a přinese mnoho dobra celému světu. Byl mým pacientem a před lety jsem ho musel operovat. Jeho přísná chudoba je zřejmým rysem jeho osobnosti. Aniž bych chtěl chudobu vyvyšovat, myslím, že je naší povinností pomáhat chudším lidem. Musíme také nenávidět chudobu, která vtahuje do bídy a odnímá možnost důstojného života. Jde spíše o to, abychom vytvářeli bohatství a rovně je dělili. Církev nemá být bohatá a vystavovat bohatství na odiv, musí však mít zdroje, které jí umožní účinně vykonávat její poslání. Musíme se všichni radovat, že novým papežem naší církve bude člověk natolik dobrý a inteligentní.“

Juan Carlos Parodi (1942)

Zdroj: [O lékaři, který operoval papeže, radiovaticana.cz, 2014-05-21, 2014-05-21, http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=20241]

„Nikdy si nechtěla začít s ženatým mužem. Ona nezačala. Zná jeho ženu a nechce, aby ji kvůli ní opustil. Chce, aby o ní řekl své ženě. Chce o jejich lásce říct své ženě, zatím jen něco naznačil. Chce žít v pravdě, a ne dvojím životem. Chce, aby byl opatrný, bojí se o něho. Neber si na sebe starosti, které ti nepatří. Sviť láskou, jak to umíš. Mysli si třeba, že čekáš děťátko. Buď vyrovnaná, a když budeš propadat depresím, vzpomeň si na lidi, co jsou na tom hůř. Chce mít děťátko. Chce dát své lásce podobu syna, chce mu dát syna, lásku za lásku. Krásné je žít!–Končiny štěstí, končiny ticha“

Tereza Boučková (1957) česká spisovatelka a scénáristka

„Mezi vírou a vědou nemohou totiž vznikat rozpory. Řečeno Goethovými slovy, každá z těchto oblastí duchovního života člověka má svou vlastní partituru. Rozpory naopak vznikají – a zcela zákonitě – jednak mezi vědou a pavědou a dále mezi náboženskou vírou a pověrami. Výsledky nového vědeckého bádání mohou být často překvapivé až šokující, ale v žádném případě není projevem kvalitní víry, když je – údajně v zájmu víry – hodláme z toho důvodu napadat. Svědčilo by právě o naší malověrnosti, kdybychom se z toho důvodu obávali výsledků nejpokročilejších vědeckých studií. Věříme-li v Boha opravdu, jak by mohl kterýkoliv výsledek evidentně nedokonalé a omylné vědy naši víru zviklat?“

Jiří Grygar (1936) český astronom

Zdroj: Přepis textu knihy J. Grygara „O vědě a víře“ dostupný na http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Veda-a-vira-jednota-nebo-boj-protikladu.html

„Absolvoval jsem jako vlče tři tábory a jako sedmiletý skládal vlčácký slib. Byl to opravdu silný zážitek – když se u táborového ohně malý kluk s vyvalenýma očima zavazuje k něčemu velkému, na celý život, to se pak vynořuje z podvědomí často.
Jako režisér musíte řídit kolektiv lidí různých profesí, kteří jsou zainteresování na společné věci. řídit kolektiv se člověk učil už ve skautské družině. Jako rádce jsem pod sebou měl skupinu šesti sedmi kluků, doslova jsme pak byli i na jedné lodi: Jela se třeba Vltava, cesta trvala týden, museli jsme být týden na jedné lodi a všechno zvládnout, nerozbít pramku v proudu na balvanech… Tím, že člověk formoval jiné, formoval vlastně i sám sebe.“

Václav Vorlíček (1930–2019) český režisér a scénárista

Zdroj: http://www.skaut.cz/sites/default/files/pro-media/junak-vyroky_osobnosti.docx

„Naproti tomu řada sociologů si všimla společenské funkce náboženství a z tohoto hlediska v nich vidí mnoho společného. Émile Durkheim pokládal náboženství za výraz kolektivní identity skupiny, která si teprve v posvátném uvědomuje sebe samu. Psychologové objevili obdobnou roli náboženství při integraci lidské osoby, pro vznik vztahů důvěry, jako oporu společné morálky a podobně. Jiní autoři – například Rudolf Otto – naproti tomu hledají společné prvky nebo vrstvy různých náboženství: pro R. Otta je to posvátná bázeň, pro M. Foessela „výraz toho, zač dlužíme bytosti-základu“ a pro J. Sokola „lidská odpověď na fakt života a existence, který se v náboženství chápe jako dar.“

Martin Mars

„Političtí filozofové často upozorňují, že v době války ztrácí občané, tedy přinejmenším občané mužského pohlaví, jedno ze svých nejzákladnějších práv, právo na život, a to od francouzské revoluce a vynálezu branné povinnosti, principu, který je dnes uplatňován všeobecně či téměř všeobecně. Zřídkakdy ovšem poznamenávají, že občan zároveň ztrácí i jiné právo, stejně základní a pro něj možná životně důležitější, co se týče představy, kterou si sám o sobě vytvořil coby o civilizovaném člověku: právo nezabíjet. Nikdo se vás na vás názor neptá. Člověka, který stojí nad hromadným hrobem, se obvykle nikdo neptal, zda tam chce stát, o nic víc než mrtvých a umírajících, kteří leží na dně téhož hrobu.“

Jonathan Littell kniha Laskavé bohyně

The Kindly Ones

„Dobří porodníci, rodinní lékaři a porodní asistentky věří, že rození dětí je ze své podstaty zdravou a přirozenou součástí života ženy. Přistupují k ženám celostně, berou ohled na jejich myšlenky, pocity, zájmy a priority. Uznávají právo ženy poučeně rozhodovat o sobě a svých dětech. Respektují porod jako individuální zkušenost, jako proces, který je rodící ženě zároveň zdrojem poznání i odměnou. Nabízejí péči, jejíž podstatou je podpora, nikoli intervence. Každou situaci posuzují individuálně, nepřistupují k ženě na základě předem definovaných obecných pravidel. Je-li zapotřebí zasáhnout, volí co nejmírnější prostředky a postupují s rozvahou a s citem. Drží krok s odbornou literaturou.“

Henci Goerová

Zdroj: [80-7281-090-1, Vlastimil, Praha, Marek, 2002, Nová doba porodní: život před životem, porod jako zázrak, první tři minuty a jak dál : přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí, Eminent, sdružení podnikatelů, 33]

„Kdo pro mě zlím svim bytím je
Kdo představivost nemá
Kdo se omezuje
Kdo otrokem duševním je
Kdo líný je a nesnaží se
Kdo nechápe a mračí se
Kdo zlí je přitom nemusí
Kdo žije jako všichni bez rozumu
Kdo prožil život marný
Kdo jenom přehrává hlouposti minulosti
Kdo neovládá svoje emoce
Kdo podléhá davu bez vlastního analyzování
Kdo moc žvaní a mála poslouchá upřímě
Kdo kazí náladu když všechno je v dobré
Kdo neposlouchá a odsuzuje
Kdo histericky je a furt řve
Kdo manipuluje zle s ostatními
Kdo je protivný ikdyž má všechno
Kdo neodpouští a zlí je na všechno
Kdo sebestredně kouká na svět
Kdo nemá žádnou víru ani v sebe
Kdo nepodporuje ale kritizuje
Kdo bere naději a jen diktuje pravidla
Kdo svět ničí svim zlém v hlavě“

Žádné

„Muži, kteří tvořili historii marných zápasů o nastolení komunismu a bratrství, se proslavili obrovskou oddaností ideálu, odosobněnou obětavostí a láskou k chudým a utlačovaným. Byli mezi nimi mučedníci inkvizice, Savanarola a Müntzer, Babeuf a Buonarotti, první dělničtí vůdci, Weiling a Cabet, bojovníci Komuny atp. Mnozí z těchto mužů položili své životy v přesvědčení, že jejich oběť klesne cestu ke krásné komunistické budoucnosti lidstva. ...První opatření ruské revoluce fakticky naplnily lidové představy o rovnosti, protože dokonale rozlomily tradiční vlastnické vztahy a nastolily zvláštní druh svobody bez majetkového cenzu. … Revoluční rovnost je v podstatě aktem historické spravedlnosti a vyplývá z dynamiky revoluce, z jejích živelných sil.“

Milan Šimečka (1930–1990) český filozof a literární teoretik

Kríza utopismu, s. 122-5

„Duše na věčnost zacyklená nikdy nenalezne skutečný pocit radosti z života stará přemoudřelá duše nechce dobro hájí svoje složitosti. A proto dlouho na věčnosti času musí odplouvat prázdná jako čistá voda vidí skrze všecho. I čistá voda se strátí v hloubce v neznámé tmě která je děsivá a chladná. Taková je i věčnost klidná teměř prázdná čistota z černoty na teplé světlo slunce hrne se bestie. Co oslepla premudřelostí svých emocí při pohledu na nekonečné nebe a nekonečně moře. Příliš pohlcena souladem se vším co bytost může přijmout citem svím a duší celou. Kdo jsem nevím snad jen tou duší nebeskou na pohled nehezkou.“

Žádné

„Nezáleží na tom co je v naší hloubce naší duše a jací opravdu jsme. Ale na tom jak hluboce žijeme myslíme ve svém okamžiku a co tomu okamžiku daváme a jak ho vnímáme. Protože co když je nikdo extra zlí manipulátor a prostě si to nepřipustí ale žije dobrý život protože. Ostatní okolo neřeší okamžiky ale víc činností které vedou ke zlosti protože jsou extra nepodstatný. A tím jak dělají čin bez vnímaní okamžiku. Pak čas a myšlenka v okamžiku strací na hodnotě tím že nebyla hluboká ale povrchní bez většího efektu na vnímání myšlení. A pak nemají náhodou všichni problém z vnímáním myšlením vědomě okamžiku. A ten zbytek jsou jen duševně psychicky kyborgové prostě umělé myšlení reálné tělo co složí těm co jsou v okamžiku myšlením vědomí.“

Žádné

Tento citát čeká na kontrolu.

„Každej živej tvor je tu z nákého hlubšího důvodu a všecho si zaslouží žít ikdyž to není svatéj jako pes. Můžeš se povyšovat nad ním jenom protože máš moc ho zničit ale dokud nezjistíš jak žije jak můžeš vět že si opravdu zaslouží smrt jenom že škodí. Vždyť i člověk sám sobě škodí a kde je jed co zabil Romea kde je ten čas kdy svět měl duševní uroveň a neblesní spůsoby nikde jinde kde lůza nemá prostor. Chybi mě to historické období kdy hlava na špalku a byl konec zvonec nebo upalovaní bičovaní ukamenováni. To by jiná hodnota života byla.
Přídu si jako časem znechucený upír.
Bláznovství duše nemilé.“

Žádné

„Řekla bych, že v průměru se dnes lidem daří dobře. Oni ale bohužel příliš hledí na to, aby se jim dařilo ještě líp, a zapomínají, že to není to nejdůležitější.“

Pavlína Filipovská (1941) česká herečka, moderátorka a zpěvačka

V rozhovoru pro knihu Renáty Holčákové Ztráty a nálezy v životě.
Zdroj: Renáta Holčáková: Ztráty a nálezy v životě. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005, ISBN 80-7192-867-4, str. 24

„V Čechách se vždycky kradlo, což o to. Ale dřív se lidi alespoň styděli. (…) Amerika, která je nejúspěšnější kapitalistickou zemí, má ale také národ, který je nábožnější, než jsme my. Ne že by v tom nebyly mouchy. Ale celkově je americký systém založen na přísných, puritánských a často i pokryteckých duchovních základech. My jsme to budovali bez nich, což bohužel mělo a má své výsledky. Heslo TGM „Nebát se a nekrást“ jsme si trochu zkrátili na „Nebát se krást“.“

Karel Schwarzenberg (1937) český kandidát na prezidenta (2013), ministr zahraničních věcí ČR, místopředseda vlády ČR, člen českého Parlamen…

„Domnívám se, že člověk se nemá za to, co je, ani stydět, ale ani se povznášet. Prostě si říct – Pán Bůh tě postavil sem a nalož s tím, jak můžeš nejlépe.“

Karel Schwarzenberg (1937) český kandidát na prezidenta (2013), ministr zahraničních věcí ČR, místopředseda vlády ČR, člen českého Parlamen…