„Duše na věčnost zacyklená nikdy nenalezne skutečný pocit radosti z života stará přemoudřelá duše nechce dobro hájí svoje složitosti. A proto dlouho na věčnosti času musí odplouvat prázdná jako čistá voda vidí skrze všecho. I čistá voda se strátí v hloubce v neznámé tmě která je děsivá a chladná. Taková je i věčnost klidná teměř prázdná čistota z černoty na teplé světlo slunce hrne se bestie. Co oslepla premudřelostí svých emocí při pohledu na nekonečné nebe a nekonečně moře. Příliš pohlcena souladem se vším co bytost může přijmout citem svím a duší celou. Kdo jsem nevím snad jen tou duší nebeskou na pohled nehezkou.“