Zahálka a peníze citáty (strana 33) | Citáty slavných osobností

„Budu volit jednu z pravicových stran. Pravice totiž sází na samostatnost občana, na jeho osobní vůli rozhodovat se samostatně o svém osudu (levice prosazuje silný stát, který o občana pečuje). Buď to bude TOP 09, bude úspěšná, protože má charismatického Karla Schwarzenberga, ztělesnění moudrosti a tradičních hodnot, a skvělého ministra financí Miroslava Kalouska, který drží finance na uzdě a díky němuž patříme mezi evropské státy s nejlepší prosperitou ekonomiky, nebo ODS, která má obrovské zásluhy o vybudování demokratického a právního státu. Nebudu volit socialisty, kteří rozdávají (moje) peníze na zbytečnosti, ani zájmové slepence podnikatelů, kteří už mají všechno, jen jim chybí politická moc, jejich programy či hesla mají ryze marketingovou povahu – tak jako jiné reklamy na výrobky, které se prý výhodně liší od těch běžných. Z jejich plakátů na nás vlídně shlížejí sympatické a usměvavé tváře lidí, kteří to konečně s republikou myslí vážně. Než se nadějeme, promění volební zisky do parlamentních funkcí a ministerských křesel, potažmo do hmotných statků.“

Ladislav Špaček (1949) český novinář, spisovatel a vysokoškolský pedagog

Odpověď na otázku: "Koho budete volit v podzimních parlamentních předčasných volbách 2013?"
Zdroj: Článek: "Koho budou volit Michal Viewegh, Ladislav Špaček a Eva Pilarová" na webu Novinky.cz http://www.novinky.cz/domaci/316504-koho-budou-volit-michal-viewegh-ladislav-spacek-a-eva-pilarova.html/

„Stovka denně za hospitalizační poplatek přece nikoho nezabije. Bude vás to stát tři tisíce měsíčně. Průměrný starobní důchod je 11 tisíc, pořád nebudete o žebrácké holi.“

Miloš Zeman (1944) prezident České republiky

Zdroj: [ČTK, Red Dom, Jakub Plíhal, Stovka denně za hospitalizaci vás nezabije, ještě vám zbude osm tisíc, vzkázal Zeman důchodcům, Aktuálně.cz, http://zpravy.aktualne.cz/domaci/zeman-kritizoval-zruseni-poplatku-za-hispitalizaci-penize-mo/r~28fb2a8cf37b11e681eb0025900fea04?redirected=1517515076, Economia, a.s., 2017-02-15, 2017-02-15, 2018-02-01]

„Ten příběh je velmi smutný. A jsou i úplně jiné smutné příběhy, kolik lidí skočí v létě do vody, neznaje terén, a jsou potom na vozíku. Kolik lidí si koupí řetězovou pilu, aniž je jakkoli poučeno. Ale to s tím velmi souvisí. Souvisí to s tím, že pokud je člověk svéprávný, tak musí bejt taky zodpovědný. A musí vědět, že když to udělá, tak mu nikdo nepomůže.Celý tento systém je založen na tom, že vlastně sociální dávky putují od státu do těch heren a vlatně ty herny na nich vydělávají. […] Ano, já se tomu bráním, já se bráním tady tomu velkému oku, já nejsem přítel sbírání těchto údajů. […] Já jsem prostě z principu proti, aby se svoboda omezovala. A tady někdo se tváří, že on ví všechno nejlépe. Člověk je především za svůj život zodpovědný sám. Každý, každý je za svůj život zodpovědný sám. Jenom některé výjimečné případy vyžadují (nedořeknuto do konce). Jestli někdo si vydělá peníze a rozhodl se je prohrát ve sportce, tak je to přece jeho problém. […] Ale přece paní Nováková když jde žádat o ty dávky, tak podepíše čestné prohlášení, protože je závislá na státu a ne na sobě, že nebude hrát. A když bude přistižena, že hraje, tak jí ta dávka bude odebrána.“

Jaroslav Kubera (1947–2020) český senátor českého Parlamentu

Máte slovo: Hazard a nový loterijní zákon, 29. 10. 2009

„Lidé nemají svobodu bezplatně používat půdu, aby si uchovali nezávislost (omezování formou stavebních povolení, daněmi). Pomocí různých „podpor“ nebo „slev“ se omezí i ta troška nezávislosti, která lidem ještě zbyla, aby i potraviny mohly podléhat absolutní kontrole systému. Prostřednictvím manipulované „potravy“ lze ovládat a kontrolovat i mysl Zevnitř, protože POTRAVA vytváří KREV, díky níž jsme schopni fungovat, cítit, mít emoce, myslet, rozlišovat, provádět volby, tvořit a nakonec podle svého Bohem daného práva „BÝT“ rozpoznat sami sebe. Kdo má tedy dnes pod kontrolou naši volbu „BÝT“? Díky „potravě“ se dnes již mnoho lidí (vytvořených k obrazu Stvořitele) stalo „virem v lidské podobě“, kterého lze plně přetvořit a klonovat podle obrazu podřadného boha těch „několika vyvolených“. To nakonec vede k totální neschopnosti dosáhnout cíle života, kterým je Seberealizace, a k souhlasu s naimplantováním MIKROČIPU. Může se to stát jedině, když se podaří dostat lidi do stádia dostatečně velkého zoufalství - z toho, že už nemají peníze na to, aby přežili „běžným způsobem“. Pak bude naše zotročení absolutní a „rodný list“ (podle něhož „patříme státu“) už nebude třeba, protože dítě bude hned po porodu automaticky očipováno a zařazeno.“

Roy Littlesun (1934) Stařešina kmene Hopi

Zdroj: kniha Revoluce Jednoho srdce

„Není možné věřit v Boha a být mafiánem. Kdo je mafián, nežije jako křesťan, neboť svým životem hanobí boží lásku. Jestliže mafiánská litanie je ‚nevíš, kdo jsem já‘, pak křesťanova zní ‚potřebuji tě‘. Jestliže mafián hrozí ‚zaplatíš mi‘, pak křesťan se modlí ‚Pane, pomoz mi mít rád‘.“

Papež František (1936) 266. papež římskokatolické církve

Proto mafiánům říkám, změňte se. Přestaňte myslet sami na sebe a na svoje peníze, obraťte se. (z projevu v přístavní čtvrti v Palermu dne 15. září 2018, kde důrazně odsoudil zločineckou mafii. Touto návštěvou papež uctil památku kněze Giuseppa Puglisiho, zavražděného před 25 lety mafií.)

Source: [zr, ČTK, Papež: Buď jsi křesťan, nebo mafián. Obojí nejde, Právo, 2018, září, 17, 28, 216, 10, 1211-2119]

„Ten příběh je velmi smutný. A jsou i úplně jiné smutné příběhy, kolik lidí skočí v létě do vody, neznaje terén, a jsou potom na vozíku. Kolik lidí si koupí řetězovou pilu, aniž je jakkoli poučeno. Ale to s tím velmi souvisí. Souvisí to s tím, že pokud je člověk svéprávný, tak musí bejt taky zodpovědný. A musí vědět, že když to udělá, tak mu nikdo nepomůže. Celý tento systém je založen na tom, že vlastně sociální dávky putují od státu do těch heren a vlatně ty herny na nich vydělávají. […] Ano, já se tomu bráním, já se bráním tady tomu velkému oku, já nejsem přítel sbírání těchto údajů. […] Já jsem prostě z principu proti, aby se svoboda omezovala. A tady někdo se tváří, že on ví všechno nejlépe. Člověk je především za svůj život zodpovědný sám. Každý, každý je za svůj život zodpovědný sám. Jenom některé výjimečné případy vyžadují (nedořeknuto do konce).“

Jaroslav Kubera (1947–2020) český senátor českého Parlamentu

Jestli někdo si vydělá peníze a rozhodl se je prohrát ve sportce, tak je to přece jeho problém. [...] Ale přece paní Nováková když jde žádat o ty dávky, tak podepíše čestné prohlášení, protože je závislá na státu a ne na sobě, že nebude hrát. A když bude přistižena, že hraje, tak jí ta dávka bude odebrána. (Máte slovo: Hazard a nový loterijní zákon, 29. 10. 2009)
Zdroj: Máte slovo: Hazard a nový loterijní zákon, ceskatelevize.cz, 29. 10. 2009 http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10175540660-mate-slovo/209572230800034/

Tento citát čeká na kontrolu.

„Jesli není touha žít a motivace existovat pak žádné diktování společnosti nezabrání jedinci aby uvažoval hodně tvrdě negativně. Hrozná je společnost neopravdová necitlivá nechápaváco neautentická co si myslí že může spasit jednotlivce. Ale přitom to mentalní strance uvažování a duševní pohodě klidu a zdraví a harmonické mezilidské vztahy nemá v pohodě. Dnešní společnost a její problemi jako celku jsou ubožejší víc než kdy jindy protože jídlo je snadno ke koupání v obchodech člověk nemusí lovit pěstovat nic si vyrabět sám velkobchody zabijí kreativitu a prohlubujou lenost a ještě víc špiní svět a to že všecho se dá snadno koupit snadno vyhodit snadno recyklovat snadno odvést na skládky. Rozmazlenost lidstva mít spoustu věcí místo přemýšlet o tom jak to udělat tak aby to nebylo zapotřebí to potřebovat. Nelibí se mě ten svět ve kterým žijeme protože v něm nevyhrává opravdovost a laskavost upřímnost slušnost ochota dobrá vůle lechkost života spojený z přírodou. A tím že život není samozdřejmost a ani nic co v tom životě co žijeme se nikdy skutečně nedá počitat v číslech podle toho jakou praci děláme. Já bych řekla spíš nakolik máme sebe natolik máme ten čas co si dáme pro život když ho máme. Podle toho jaké okamžiky jsme prožili a jak jsme se k nim postavili a jak jsme se zachovali ve chvilich kdy věci nebyli snadné to pro nás má tu hodnotu největší. A né peníze které jsou jen výsledek uvažování a snahy okolností.“

Prostě chaos🦧

„Člověk, stvořený k obrazu Božímu, má Bohem dané Právo být při naplňování svého osudu na Zemi Svobodný. Ale dnes tomu tak není. Do našich těl, mysli i způsobu života vnikly zlovolné, nežádoucí negativity. Vystihuje to následující podobenství: Stvořitel nám dal Strom života a Svůj Zákon, abychom si svobodně užívali Jeho Bezpodmínečných Darů. Tyto dary se týkají naší Bytosti, protože jsme Mikrokosmem Stvoření, Stvořitelova Těla, našeho absolutního, „nejvyššího Domova“. Toto naše Právo „BÝT“ vzalo za své, když přišlo několik „vyvolených“, postavili kolem Stromu plot a prohlásili: „Tento Strom od nynějška patří nám a každý, kdo z něj chce něco dostat, nám nejdřív musí zaplatit. Proto musíte začít pracovat (pro nás) a vydělávat peníze, které budete potřebovat, abyste měli právo získat z tohoto Stromu něco pro sebe, poté, co my ho přizpůsobíme vlastnímu systému kontroly.“ Kdo se skrývá za těmi „několika vyvolenými“, kteří chtějí vlastnit svět? „Oni“ jsme my! Systém založený na falešné představě o vlastnictví se udržuje díky tomu, že podporuje Konzum. „Oni“ by nemohli mít moc nad nikým z nás, pokud bychom nedovolili, aby nad Jediným zákonem Stvořitele, kterým je ZMĚNA, převládly sekundární zákony. Tyto zákony nás naopak ZAFIXOVÁVAJÍ v umělém kontextu, matrixu. To umožňuje kontrolu a manipulaci Potravin, které potřebujeme k udržování harmonického vztahu se Stvořením. Proto ten, kdo má pod kontrolou naši Potravu, má pod kontrolou i naši Krev, jejímž prostřednictvím se můžeme projevovat v těle, fungovat, myslet, cítit, rozlišovat, rozhodovat se, tvořit a nakonec podle svého práva a schopností rozpoznat své Já. Jinými slovy, naši bytost „Něco“ napadlo. Je potřeba „Prohlásit se za Duchovní Já“, abychom si UVĚDOMILI, že máme KLÍČ k vyhnání vetřelce, který okupuje naši Bytost a zamořuje ji nejrůznějšími negativními energiemi, zkreslenými informacemi, teoriemi, názory, propagandou, zkrátka všemožně.“

Roy Littlesun (1934) Stařešina kmene Hopi

kniha Revoluce Jednoho srdce

„A teď, když vstupoval do závěrečných fází svého aktivního života, začínal chápat, že pokud nedojde k nějaké nepředvídané souhře okolností, jeho život se nezmění. Byl oklamán. Odjakživa se domníval, že v jeho dospělosti jednou nastane čas jakéhosi stabilizovaného stavu, kdy se naučí využívat veškeré triky, jak řídit svůj život nebo jen jednoduše žít. Kdy vyřídí veškerou poštu a e-maily, všechny papíry bude mít v pořádku, knihy vyrovnané na policích podle abecedy, oblečení a boty v dobrém stavu v šatnících a v botníku, všechny věci na svých místech, kde je bude umět najít, Svou minulost včetně dopisů a fotografií roztříděnou v krabicích a šanonech, soukromý život usazený a poklidný, stejně jako bydlení a peníze. Za celé ty roky nikdy k žádnému podobnému urovnání nedošlo, stabilizovaného stavu nikdy nedosáhl, ale přesto nadále předpokládal, aniž by nad stavem věcí uvažoval, že je už na dosah chvíle, kdy po vynaloženém úsilí kýženého stavu dosáhne, že nastane okamžik, kdy jeho život bude přehledný a duše svobodná, a jeho dospělá existence bude moct náležitě začít. Ale nedlouho po narození Catriony, přibližně v době, kdy se seznámil s Darlene, se domníval, že situaci poprvé vidí v celé její nahotě: v den, kdy umře, bude mít na sobě ponožky, které nepůjdou do páru, v počítači bude mít hromadu nezodpovězených e-mailů a v brlohu, kterému říká domov, budou nadále košile s chybějícími manžetovými knoflíčky, selhávající světlo na chodbě, nezaplacené složenky, neuklizená půda, mrtvé mouchy, a kolem něho budou kamarádi čekající na odpověď a milenky, k nimž se nebude hlásit. Zapomnění, poslední slovo v uspořádání všech věcí, mu bude jedinou útěchou.“

Ian McEwan (1948) anglický spisovatel

„Všechno jede na nepřetržitý režim vesmíru. Ale jen člověk sám si může dělat se svím časem cokoliv. A přesto si ho zotročila práce povinosti peníze a potřeba přežít ale k čemu sakra. K čemu dál pokračovat v téhle hloupé hře života. Když to jasně spravné nikdo necití možná pár desitek jedinců. Když mizí lesy stavý se domi továrny jenom pro to aby státy užívali svoje ekonomiky a měly kam šoupnout lidi co sami neví co se svím životem. A ani si neváží vlastního života když se chovají jako oběť a jsou to mašiny stroje na práci. Vlastně chápu to zlo co ci podmiňuje lidskou duši a celej svět. Přežití přežití přežití přežití chápeš co to starče. Něco to chce vysoké životní náklady na život omezení všechno drahé systém sám spusobil redukci. Ale vždycky si ten lidský faktor cestu najde. Jo vše chno de když člověka žene sexuální půd jenomže když se nechce když jsou jiné stimulanty pro vypravování hormonů. Třeba por** koukání na věci které snadno vyplaví hormony přes obrazovku je to jednoduché. Nezajistí to ale přežití lidského druhu což by některé myšlenkáře o budoucnosti nasralo. Ale zase ti kdo nechcou se množit a rozlizat se po planetě a svojí existencí ničit planetu. Tak je to morálně správné když si dá člověk za cíl geneticky nebýt v budoucnu přes svoje geny. Ale stejnak nejvíc předá člověk do budoucna svim myšlením přes: praktické skusenosti, přes vědomosti, přes knížky, přes zážitky, přes hudbu, přes média, přes internet, přes řemeslnou práci. Tím vším zajišťuje pro další generace informace minulosti. A ty myslenky slova oni budou s nima pracovat v jejich priromnosti ale bude záležet na vícero faktorech které určí jejich vnímání. A nebo to snad tak není?“

Prostě chaos🦧

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

Jeff Foster (1980)

překlad: Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/to-stare-life-in-the-facesometimes-when-you-stop-running-to-your-usual-distracti/2360721600692101/

„Normu lze interpretovat dvěma způsoby: 1. V rámci měnícího se světa, 2. v rámci neměnícího se světa. Oba světy udržuje Konstanta - Zákon. Konstanta měnícího se světa je Konstanta Absolutní a Věčná. Díky tomu je Vnější svět bez počátku a konce („teď a tady“), kde v každičkém okamžiku Dva jsou Jedním. Je to nejvyšší Síla každé individuální bytosti (latinsky individus/angl. indivisible = „nerozdělitelní-dva“), Svobodná vůle, s jejíž pomocí se můžeme rozhodnout nechat se unášet Věčně trvajícím přítomným okamžikem. Uskutečněním Seberealizace („Já jsem“) se Nejvyšší Síla stává úplnou. Protože jsme byli obdařeni Svobodnou vůlí, naše Já (nejbližší Stvořiteli uvnitř nás) se může rozhodnout stát se Vědomým ve vnějším nebo vnitřním světě. Když se rozhodneme prožít zkušenost vnějšího světa, překrývajícího vnitřní, pak se Chápání konstanty musí změnit, protože změna se nemění. Uplatněním deduktivního přístupu, který pojetí konstanty může změnit v nekonstantu (v zákon, který lze změnit), se „Já“ může „externalizovat“ (projevit ve vnějším světě). Řád vnějšího světa pak musí být stanoven jako neměnný. Jinými slovy, ve vnějším světě ZMĚNA představuje NORMU (zde Změna = Absolutistický vládce, VLÁDA), která musí být pojata jako kontrast k normám Neměnného, Konečného světa, což způsobuje, že jeho zákony podléhají korupci. To vysvětluje extrémní snahy uvěznit lidi ve svěrací kazajce svazující tělo, mysl a duši. Nejkrajnějším případem těchto snah je klonování člověka k obrazu iluzorního boha. Tento „bůh“ odráží zákony, které jsou třeba k tomu, aby udržely svět ve sféře iluze, kde se používají peníze k vnucování iluzorních názorů na hodnoty a existenci samotnou. Navíc, k udržení člověka v sekundárním řádu, je třeba „externalizované, navenek projevené Já“ držet v ILUZI, která je pod kontrolou konstanty - vlády (prosazující vnucený zákon), poskytující lidem „jistotu“. Hlavní náplní dnešní demokracie proto je, učinit normou zákony a řád umožňující KORUPCI. Milióny lidí už akceptovaly jako svou vládu zkorumpované politiky (které si sami zvolili). To jenom dokazuje, nakolik člověk ztratil spojení se středem ve svém NITRU. „Nový světový řád“ dokáže pokračovat v systematickém vytváření a udržování této normy jedině díky našemu STRACHU, že nebudeme součástí jeho zkorumpovanosti. Stručně řečeno: Pokud se korupce nestane normou, „nový světový řád“ nemá šanci přežít. Je opravdu umělý, jak ukazuje následující posloupnost jeho vývoje: 1. Umělé zákony, 2. Umělé potraviny, 3. Umělý systém léčení, 4. Umělé orgány, 5. Umělí lidé, 6. Umělý vesmír, 7. Umělý bůh. Zaměřování se na umělého boha začalo s příchodem náboženství, které nahradilo Jediný zákon Stvořitele zákony vyžadujícími instituci nebo vládu schopnou prosadit sekundární zákony. Tak vznikl „nový světový řád“ vytvářející „mírové války“ a veškeré druhy TERORISMU. A tak dochází k DOBROVOLNÉMU odhalování lží a všech druhů korupce, aby byl člověk nucen přijmout korupci jako normu. Zákony se hromadí, aby lidstvo uvěznily v dobrovolně vytvořené svěrací kazajce. „Co je tohle za zákon?“, „Svolejme demonstraci!“, „Napište svému poslanci“, „Podepište tuto petici“ - to všechno je jen ŠAŠKÁRNA! Staly se z nás ovce. Vidíme řezníka přímo před sebou, ale přesto jdeme pořád stejným směrem. Vidíme, že loď se potápí, ale držíme se na ní, dokud nás vzdušný proud nesmete dolů. Cožpak jsme úplně ztratili odvahu hledat spásu v Nekonečném Oceánu, jehož Mikrokosmem jsme? Dokážeme ještě vůbec MYSLET?“

Roy Littlesun (1934) Stařešina kmene Hopi

kniha Revoluce Jednoho srdce

Vyhledávání

Témata

Citáty