Jeff Foster citáty

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

—  Jeff Foster

překlad: Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/to-stare-life-in-the-facesometimes-when-you-stop-running-to-your-usual-distracti/2360721600692101/

„LÁSKA, JAKOU SI ZASLOUŽÍTE
Ze všeho nejvíc toužíme po tom, být viděni.
Být drženi v prostoru bezpečné, neposuzující, všeobjímající přítomnosti,
být viděni milujícíma očima.
Být viděni - to je zároveň i to, čeho se nejvíc bojíme.
Víc než smrti. Děsíme se pronikavého důvěrného pohledu.
A zároveň po něm nejvíc toužíme.
Ukázat sebe sama vyžaduje tolik odvahy!
Sundat masku, zvlášť ve chvíli, kdy se cítíme nejhůř.
Sundat v takovou chvíli masku, (která nás přitom stejně jenom dusila), a říct, "Podívej! Podívej! Tady jsem, světe!"
Dovolit si být viděn,
ještě než se na to budeme cítit připraveni.
Když se cítíme nejvíc prohnile, špinavě, nejvíc uboze a nezvladatelně, nejvíc nudně, zmateně, opuštěně, zlomeně, smutně, naštvaně nebo bolavě… dovolit si být viděn právě tak.
V tomto bolavém, ostudném místě.
Nechat do něj proniknout světlo.
Vyjít z úkrytu a pozvat druhé do svého "soukromého" světa.
Dovolit, aby byli svědky našeho autentického bytí.
Pustit je za žalostně marnou ochrannou vrstvu, které říkáme "osobnost".
Říct, "Podívej! Podívej, příteli. Tady jsem!"
Podstupte riziko být milovaný.
Ano, to riziko, že budete odmítnuti.
Možná i riziko, že budete znovu zahanbeni, že se vám znovu vysmějí, poníží vás.
Riziko, že se na vás budou dívat jako na někoho, kdo selhal. Jako na špatného, zlomeného, škaredého, nebo slabého.
Ale riziko být milovaný?
Ano. Podstupte to riziko ještě dnes, protože život je krátký a potlačovat vaše přirozené já vás stojí tolik sil. Dovolte, abyste byli viděni ve své syrové kráse. Vaše zranitelné já. Vaše já bez falešné ochrany, bez odpovědí, bez vědomostí experta. Vaše nedokonalé já.
Neboť ten nejhlubší stud může být uzdraven jen ve světle lásky. Vaše nedokonalosti po celou dobu toužily po doteku vědomí tak jemného, že by pod ním našel sám sebe celý vesmír.
A tak se odevzdejte objetí milujícího přítele.
Který vás bude držet.
Ve vaší nahotě, odhalenosti, nedokonalosti.
Hodni lásky.
Takoví, jací jsi.
To je láska, jakou si zasloužíte.
Lidská láska, která je i láskou Boží.
Láska, která vás něžně omývá, když se cítíte nejvíc zahanbeni, vyděšeni, nejvíc ztraceni. Když se cítíte docela maličcí.
Obrovská láska, která vás drží.
Nikdy se nespokojte s ničím menším.“

—  Jeff Foster

překlad Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/the-kind-of-love-you-deservemore-than-anything-we-long-to-be-seento-be-held-in-a/1340515899379348/

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

—  Jeff Foster

Překlad Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/a-humbling-pathawakening-is-not-a-path-for-the-faint-of-heartyou-will-be-humbled/3034565383307716/

„BRÁNA NEVĚDĚNÍ

Když spočineme v Nevím,
vytvoří se v závoji iluzí naší mysli skulinka,
a může námi prostoupit celý Vesmír.

Nevědění není nevědomost.
Nevědění není hloupost.
Je to zvědavost. Je to úžas.
Je to stav, ve kterém se oddělené “Já” uvolní
v přítomnosti Velkého Soucitu.

Když Nevíme, může námi prostoupit unavené slunce,
explodující do červené a oranžové;
žlutý měsíc a bilion vzdálených hvězd,
tak vzdálených a přitom tak blízkých,
tak daleko a přitom Tady.

Vědění nás k tomu nemůže dovést.
“Já” to nedovede pochopit.
Tou bránou je NeVědění.

Otevřete se Měsíci.“

—  Jeff Foster

překlad Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/photos/a.499565453474401/2633255370105388/?type=3

„Please, don't talk to me about 'Pure Awareness' or 'Dwelling in the Absolute'.
I want to see how you treat your partner,
your kids, your parents, your precious body.
Please, don't lecture me about 'the illusion of the separate self' or how you achieved permanent bliss in just 7 days.
I want to feel a genuine warmth radiating from your heart.
I want to hear how well you listen,
take in information that doesn't fit your personal philosophy.
I want to see how you deal with people who disagree with you.
Don't tell me how awakened you are, how free you are from ego.
I want to know you beneath the words.
I want to know what you're like when troubles befall you.
If you can fully allow your pain and not pretend to be invulnerable.
If you can feel your anger yet not step into violence.
If you can grant safe passage to your sorrow yet not be its slave.
If you can feel your shame and not shame others:
If you can fuck up, and admit it.
If you can say 'sorry', and really mean it.
If you can be fully human in your glorious divinity.
Don't talk to me about your spirituality, friend.
I'm really not that interested.
I only want to meet YOU.
Know your precious heart.
Know the beautiful human struggling for the light.
Before 'the spiritual one'.
Before all the clever words.“

—  Jeff Foster

Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/1523252961105640

„Be willing to expose your unhappiness. Give a voice to the sorrow, the anger, the fear, the deep loneliness burning at your core. Break some taboos. Say the ‘wrong’ thing. Shatter the false image. You may lose followers. You may lose friends. You may lose your job. You will certainly lose your mask.

Change may scare the shit out of you. Good. It’s supposed to. You may lose everything and you may have to begin life again. But the soul will rejoice. It has been through myriad deaths and rebirths. It couldn’t give a fuck about protecting itself from change. It finds change thrilling, life-giving, erotic even.

Yes, there is a bigger Happiness that embraces and celebrates even our deepest unhappiness!“

—  Jeff Foster

Zdroj: https://www.instagram.com/p/B5RcCpknF7y/

„Don't try to be beautiful. Just be real, and this is already beautiful enough.“

—  Jeff Foster

Zdroj: https://www.instagram.com/p/CE1MDw4HZEH/?igshid=1n491r0058nzk

„Stop trying to heal yourself; fix yourself; even awaken yourself. Stop trying to Fast-Forward the movie of your life Let go of 'letting go'. Healing is not a destination.
Your pain, your sorrow, your doubts, your longings, your fearful thoughts: they are not mistakes, and they are not asking to be 'healed'. They are asking to be held. Here, now, lightly in the loving, healing arms of present awareness.“

—  Jeff Foster

„Healing hurts. But what hurts more is the refusal of the call. The true pain of living is the abandonment of self, the mind-body split that makes us fear life. Our ache may be heavy and our souls tired today, but resistance makes it all feel a thousand times worse. Rejection of where we are amplifies suffering. Until we cannot take it anymore. Until there is no way out but in. Diving into the blackness, we discover not death but more abundant life. This is the great paradox of healing, which all great artists and poets and seers have known. We die into our trauma and discover our courage. The fiercest warriors are the ones who have let life break and remake them a thousand times over. The gods of healing are calling through your pain today. Healing hurts, yes, but the hurt itself may eventually heal you.“

—  Jeff Foster

Zdroj: https://www.instagram.com/p/B-16fjMHi5o/

„The greatest gift you can offer anyone
is their complete freedom.
Freedom to love, to laugh, to cry,
to feel scared, angry, insecure,
full of doubt or full of joy.
To hold them in a safe and sacred space.

You don't exist to make anyone else happy.
But you can be present.
Present to their unhappiness, their excitement.
Present to the life that moves in them.

And you can invite them into a deeper Happiness.
The Happiness of Being itself.
The Happiness that holds them
exactly as they are.

The way you hold them now.

The way the ground holds the flowers, the trees, the great mountain ranges.

The way you were held as a little one.

And before the stars were born.“

—  Jeff Foster

Zdroj: https://www.instagram.com/p/BxctntcHCUR/

„Pain is not the real problem; the real problem is our thinking about pain, our resistance to it, our attempt to escape it and get to an (imaginary) future.“

—  Jeff Foster

Zdroj: https://www.lifewithoutacentre.com/writings/shockingly-simple-principles-of-spiritual-awakening/

„Thoughts and feelings are not mistakes, and they are not asking to be HEALED. They are asking to be HELD, here, now, lightly, in the loving arms of present awareness…“

—  Jeff Foster

Zdroj: https://www.lifewithoutacentre.com/

„Sometimes you have to break a little more to heal a little more.“

—  Jeff Foster

Zdroj: https://www.instagram.com/p/CDjn4FdnwLI/?igshid=1srn2m0wwoodi

„NO EMOTION IS A MISTAKE

Awakening is not about deleting or transcending human emotions, for how would the ocean transcend a single wave, and how would the sun transcend one of its beloved sunbeams? It's about seeing that every emotion - from joy to despair, bliss to boredom, agony to ecstasy - is only a movement of life energy, actually a movement of yourself, a wave in your vastness. No emotion is a threat, an enemy, or a punishment. Every emotion is an invitation to remember your vastness, rest in your oceanic nature. You are on a pathless path of radical inclusion, friend, and there are no mistakes here.“

—  Jeff Foster

Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/photos/no-emotion-is-a-mistakeawakening-is-not-about-deleting-or-transcending-human-emo/1109464082484532/

„Awakening is not a path for the faint of heart.“

—  Jeff Foster

Zdroj: https://www.instagram.com/p/CGirPCJHZTS/
Kontext: A HUMBLING PATH

Awakening is not a path for the faint of heart.

You will be humbled. Oh yes. Brought to your knees. Many, many times.

What you thought you knew will occasionally dissolve into nothingness.
Your most brilliant insights, your astonishing expertise, your life’s work, it can all crumble to the ground.
Sometimes without warning.

You will be asked to begin again, and again, and again.

And again.

(Did I say, this is not a path for the faint of heart?)

Oh yes, you will touch the bliss and joy of existence, for sure!
You will laugh at the simplicity of things, some days, of course!

But you will also be asked to confront your deepest fears, face the darkness and the night within, go to the places where the unloved creatures dwell.

You will step into pockets of grief you never knew were there.
You will cry a billion tears for the lost and abandoned children, within and without.
You will rage to the sky, to your parents, to all the teachers who failed you, to the lies you were fed, to the ones who never showed up when you needed them the most.
You will tremble with fear some days.

Some days the ground will open up and swallow you and spit you back out.

Sometimes you will think you’ve reached the end of the path, and then you will find yourself back at the damn beginning.

Sometimes you will feel like giving up.
Sometimes you will feel like you’ve made no progress at all.
Sometimes you will curse the day you started out on this journey.

But you are healing.
Yes, you are.

You are thawing, undoing billions of years of karma. Fear-based conditioning is melting away, and you are meeting life in the raw.

You are returning to nature, to the Garden, to the wild, where you were conceived.

It’s not always easy. It’s not always peaceful.
It’s not always the spirituality you were sold.
It’s not always love and light and joy and positivity and pure undisturbed Awareness.
(These are only dreams for frightened children.)

No, it’s an authentic awakening. You are a warrior of realness now, tired of the bullshit and the false promises, weeping and raging and laughing your way into the terrible, wonderful wholeness that you are.

All your old …..

„Please, don’t talk to me about ‘Pure Awareness’ or ‘Dwelling in the Absolute’.
I want to see how you treat your partner,
your kids, your parents, your precious body.“

—  Jeff Foster

Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/1523252961105640

„Spiritual awakening is not a special feeling, state, or experience. It is not a goal or destination, somewhere to reach in the future. As the Buddha was trying to tell us (though few actually listened), it is not a superhuman achievement or attainment. You don’t have to travel to India to find it. It is not a special state of perfection reserved for the lucky or the privileged few. It is not an exclusive club. It is not an out-of-body experience, and it does not involve living in a cave, shutting off all your beautiful senses, detaching yourself from the realities of this modern world. It cannot be transmitted to you by a fancy bearded (or non-bearded) guru, nor can it be taken away or lost. You do not have to become anyone’s disciple or follower, or give away all your possessions. You do not have to join a cult. You do not have to follow anyone.

Rather, is a constant and ancient invitation – throughout every moment of your life – to trust and embrace yourself exactly as you are, in all your glorious imperfection. It is about being fully present and awake to each precious moment, coming out of the epic movie of past and future (“The Story of Me”) and showing up for life, knowing that even your feelings of non-acceptance are accepted here. It is about radically opening up to this extraordinary gift of existence, embracing both the pain and the joy of it, the bliss and the sorrow, the ecstasy and the overwhelm, the certainty and the doubt. Knowing that you are never separate from the Whole, never broken, never truly lost.“

—  Jeff Foster

Zdroj: https://www.lifewithoutacentre.com/writings/shockingly-simple-principles-of-spiritual-awakening/