
„Láska je v hříchu rozpoutaná ctnost, teprve víra je vrcholem lásky.“
„Láska je v hříchu rozpoutaná ctnost, teprve víra je vrcholem lásky.“
„Moje ambice jsou ovlivněny mojí leností.“
„Štěstí je energie, kterou lze uvolňovat z nejprostších věcí.“
„Náš život není v minulosti ani v budoucnosti ani v přítomnosti: náš život je v našem nitru.“
„Komunistická strana byla a zůstává stranou extrému. Nelze ji zrušit, jako nelze rušit horečku.“
„Pro krysy v kanále jsme my nahoře za mřížemi.“
z knihy: Huptych, M.: Žáček, J.: Nezabolí jazyk od dobrého slova. Antologie českého aforismu. Knižní klub 2004. S. 66-70.
„Vzpomínky přetrvají stejně jako skutečné přátelství.“
Zdroj: https://otavinka.blogspot.com/2023/12/nedele-17-prosince.html
Zdroj: Z dopisu tři hodiny před popravou, https://www.vira.cz/texty/clanky/milada-horakova-slova-pred-popravou
Kontext: Moji nejmilejší, bezradná a zoufalá nejsem - a toto nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. ...
Mám Vás tolik, tolik ráda. Líbám Vás a tisknu. Jsem v mysli a modlitbách jen a jen u Vás. Hrála jsem to snad špatně, ale myslela jsem to poctivě. To mi můžete věřit. Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží - tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním: abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno. Neplačte - neteskněte moc - je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím, zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. Dejte mi ho - bylo toho tolik, co bylo nutno překonávat - chci už jít. Nebraňte mi svým nářkem. Musíte teď žít také za mne. Líbám Vás, líbám. S Bohem!
Cítím; stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný ruky stisk.... Ptáci už se probouzejí - začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou.