Martin Svoboda

„Dokud žijem, žije i naděje. Věř životu, učí lépe, nežli řečník a kniha.“

„Když si člověk připustí, že nic není jisté, tak musí, podle mého názoru, také připustit, že některé věci jsou daleko více jisté než jiné.“

„Ať už jste kdokoli, buďte ti dobří.“

„Po dvouhodinovém baletu v televizi jsem rád, když se můžu podívat na dopravního policistu. Jak jsou jen jeho pohyby uklidňující a mají nějaký smysl!“

„Někdo říká, že práce tanečníka je stejně náročná, jako práce policisty. Musí být vždy ostražitý, vždy napjatý, ale policista při tom nemusí být současně krásný.“

„Kdykoliv vyžadujeme od dětí poslušnost, učíme je vlastně nepřijímat zodpovědnost za své konání.“

„Škoda každého slova, které řekne učitel, a mohlo ho říct některé dítě.“

„Být průvodcem, nikoliv řešitelem. Nevnucovat druhým lidem svoje řešení, ale pomáhat jim, aby nalezli to svoje. Poskytnout jim prostor, přibírat je ke spoluúčasti, dávat informace a umožnit výběr.“

„V hudbě jsem vždy pravdivý a je mi ctí, když mohu udělat hudbu viditelnou.“

„Jiné pojmenování pro kreativitu je odvaha.“

„Dodržujte pravidlo, aby jste nikdy nedávali dítěti knihu, kterou byste sami nečetli.“

„K výsadám dětí patří víra, že na ně druzí neustále myslí.“

„Kdybychom psy naučili mluvit, ztratili bychom posledního přítele.“

„Je možné žít s někým, koho nemilujeme? Lásek (tedy jejich podob) je tolik a liší se v zodpovědnosti a intenzitě, v bolesti a radosti. Otázku tohoto druhu je tudíž nemožné položit. Lze však položit její druhou část. Ano, je možné žít vedle člověka, kterého už nemilujeme, po kterém už netoužíme, jestliže nám jde o jiné lidské zájmy. Většina regulérních párů se po jistém počtu společně prožitých let nachází v situaci, o níž tazatelka mluví. Přítomnost dětí má přirozeně svou váhu. Někdo ji pociťuje, druhý zase ne, ale obecně vzato, bývá to důležitý moment při rozhodování. Podceňovat jej se mnohdy ukáže být omylem milence nebo milenky.“

„Je důležitější dělat velké věci dobře, než dělat malé věci perfektně.“

„Rozmazlování mysli moderní společnosti vyústilo v populaci, která se cítí zaslouženě za něco, co si nezasloužila, a cítí mít právo na něco, čemu absolutně nic neobětovala. Lidé se prohlašují za experty, vývojáře, vynálezce, inovátory, individualisty a kouče bez jakýchkoliv životních zkušeností. Nedělají to proto, že si myslí, jak jsou ve skutečnosti lepší než všichni ostatní. Dělají to proto, že si myslí, jak musí být lepší k přijetí ve světě, jenž uznává pouze výjimečnost.“

„Nápodoba je sebevražda.“

„Bůh nezatratil Magdalenu,
Bůh neodvrátil od ní tvář,
však ten, kdo kupuje si ženu,
je ďáblův muž a otrokář!“

„Jaké si děláte starostí. Proč? Proč to?
Vždyť život trvá chvíli,
ach, vždyť ten život milý
je jeden, jen jeden, jen jeden…“