Eliška Grossová

„Je pravda, že nevím nic o rodičích nebo sourozencích, ale když jsem s Irukou-sensei, tak se ptám… jestli je to stejné jako mít otce a když jsem s tebou, jestli je takovéhle mít bratra.“

„Oscar Wilde kdysi prohlásil, že žití, to je to největší umění na světě, protože většina lidí pouze existuje. Nevím, jestli má pravdu, ale rozhodně vím, že já sám jsem už existoval dost dlouho, a odteď hodlám žít.“

„Vždyť se nepřihodí nic horšího než smrt, a smrt nás nemine.“

„Smrt není opakem života, smrt je jeho součást.“

„Myslel jsem na to, že kdyby lidi byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán.“

„Člověk myslí, že umí chodit po vodě, jenže pak se ukáže, že má jen načuráno v botách.“

„Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna.“

„Měli bychom všichni začít žít, než příliš zestárneme. Strach je hloupost. Stejně jako lítost.“

„Někdy máte chuť říct velmi ostré slovo, ale raději mlčíte. Řeknete si, že moudrý člověk má své myšlenky v hlavě, ale hlupák na jazyku. Proto raději mlčím a nic neříkám s nikým moc nemluvím“

„Znej míru v lásce, ať je stálá, zmešká kdo otálí, i ten kdo příliš cválá.“

„Pro všechny dívky, které si myslí, že jsi tlustá, protože nemáš velikost nula. Ty jsi jedinečná a krásná. To ta společnost je ošklivá.“

„Občas si člověk přečte nějakou knížku a pocítí až fanatickou potřebu přesvědčit úplně každého, aby si ji přečetl také, protože se mu zdá, že je to jediný způsob, jak náš roztříštěný svět uvést zase do pořádku. A pak jsou knihy jako Císařský neduh, o kterých lidem vykládat nemůžete, knihy tak jedinečné, tak zvláštní a vaše, že když o své lásce k nim promluvíte, máte dojem, že je zrazujete.“

„Nesnesu pomyšlení, že můj život plyne tak rychle, až ho vlastně nežiji.“

„Tohle mi vždycky přišlo absurdní, chtít být s někým jen proto, že je hezký. To je jako vybírat si cereálie k snídani podle barvy, a ne podle chuti.“

„Čekání na smrt je horší než smrt sama.“

„Jak ošemetná věc je věřit, že nějaký člověk je víc než člověk.“

„Ty, které ztratíme, nemůžeme učinit nesmrtelnými, když o nich píšeme. Jazyk pohřbívá, ale nekřísí z mrtvých.“

„Život si představuji jako vlnu na moři, na kterou si lehnu a jen tak se nechávám unášet.“

„Miluju tě a nehodlám si odpírat prostý potěšení říkat pravdu. Miluju tě a vím, že láska je jen výkřik do prázdna a že nevyhnutelně přijde v zapomnění, že jsme všichni odsouzení k záhubě a nastane den, kdy se všechno naše snažení obrátí v prach, a vím, že slunce pohltí jedinou zemi, kterou budeme mít, a miluju tě.“