Monika Vladíková

@Monika442, členem od 27. června 2020

Téměř celý svůj život, tedy 49 let, jsem prožila asi jako většina lidí. Učila jsem se, pracovala, byla snad dobrou dcerou, poté manželkou a matkou. Pak, v roce 2020 mi Bůh změnil život. Změnil mě. Změnil moje srdce. A já si uvědomila, že Bůh je ten, kterého musím a chci mít na prvním místě v životě. Že je to On - Kristus, který mi vlastně dal Život. A tak můj život pokračuje dál. Svůj život jsem odevzdala a odevzdávám každý den Kristu. A nechávám se vést. Učím se nespoléhat už na sebe, ale na Něho. On je Pravda, Láska a Život. Každý den od té doby čtu Písmo, a co víc - začala jsem dělat audionahrávky pro ostatní. Ty najdete na odkazu níže. A mezi těmito podcasty jsou i podcasty, kde sděluji svoje uvědomění v mém životě, mluvím o tom, jak mi Bůh mění život.

https://spotifyanchor-web.app.link/e/9zWVePEEMxb

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

Jeff Foster (1980)

Překlad: Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/the-end-of-spiritualitymy-yoga-mat-has-disappeared-into-the-ground-under-my-feet/2917818988315690/

„Každý den je malý život - každé probuzení a vstávání je malé narození, každé čerstvé jitro je malé mládí, každé uléhání a usínání je malá smrt.“

Arthur Schopenhauer (1788–1860) německý filozof

„I když člověk usíná v zoufalství, probouzí se do naděje, že svět bude jiný.“

Karel IV. (1316–1378) český král a císař římský

„Zoufalství na nás Bůh nesesílá, aby nás usmrtil, on nám je posílá, aby v nás vzbudil nový život.“

Hermann Hesse (1877–1962) německý spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu a také malíř

„Pravá Láska, to je znovuobnovení jednoty Duší. Milující člověk vidí v jiném spřízněnou krásu jeho Duše. Když člověk opravdu miluje, nevidí povrchní krásu, tím myslím, rozumovou a fyzickou krásu jiného člověka, jeho talenty, schopnosti, ale vnitřní krásu jeho Duchovní podstaty. V tomto případě začíná člověka vidět z úplně jiného úhlu pohledu. I u této osoby také probíhají podstatné změny. Představte si, že ještě nedávno se vůči vnějšímu světu choval agresivně. Najednou v něm někdo objevil nikoli zlého člověka, ale dobrého, uviděl ne jeho špatné vlastností, ale dobré. To znamená, že obrátil pozornost na jeho duchovní krásu, která v něm také je, ale nebyla v jeho mysli dominantní. Díky tomuto upřímnému pocitu, člověk začne nejenom rozkvétat, ale i se měnit k lepšímu, přebývat svým vědomím v poháru plném Lásky. Lidé, kteří chtějí jít duchovní cestou, by neměli ztrácet čas čekáním, že někdo někdy přijde a začne je upřímně opravdově milovat. Potřebujeme se naučit odhalit lásku uvnitř sebe - Lásku k Bohu, Lásku k Duši - a pak se to odrazí ve vnějším světě, dovolí to vidět lidi z hlediska jejich duchovní krásy. Je to vlastně mnohem blíže, než si dokážete představit.“

Anastasia Novych ukrajinská spisovatelka

„Všichni lidé, s nimiž se setkáváme, mají své osudy, které ovlivňují jejich chování, ale na to příliš málo myslíme. Očekáváme, že budou reagovat tak, jak bychom zareagovali na jejich míste my, a proto jim v naprosté většině případů nemůžeme rozumět, nemůžeme je pochopit…“

Johannes Mario Simmel (1924–2009) rakouský spisovatel

„Jak jsem stárla, stále více jsem si uvědomovala, jak málo můžeme ovlivnit běh světa. Přestala jsem bojovat se svými démony. Jednoduše jsem přijala skutečnost, že jsou mou součástí. Jako bolesti v kostech, které se snažím každé ráno po probuzení překonat, tak i vnitřní boj, který svádím sama se sebou, abych se neohlížela zpět, ale soustředila se na každý nový den.“

Alyson Richman (1972) americká spisovatelka

Ztracená manželka - Lenka

„Starejte se o souhlas lidí a budete jejich vězněm.“

Lao-c' (-604) čínský filozof

„Pokud s něčím, co jsem napsal, nesouhlasíte, netrapte se tím. Nejspíš už s tím nesouhlasím ani já sám.“

Jeremy Clarkson (1960) anglický televizní moderátor, novinář a spisovatel

„Napravit svoje chyby není ani z poloviny tak obtížné, jako si je uvědomit.“

Martin Svoboda