Santiago Dibla

„Jsme stvořeni k tomu, abychom žili ve vztahu k druhým. Ale umíráme pouze za sebe.“

„V hloubi zimy jsem konečně poznal, že ve mně dřímá nepřemožitelné léto.“

„Civilizace není přece jen nic víc nežli fasáda, která jakžtakž maskuje starou divočinu života.“

„Boj stvořila příroda, nenávist vynašel člověk.“

„Jsem stále daleko od toho, co chci být, ale s Boží pomocí uspěji.“

„Byla to noc, kdy i nejveselejšího člověka může navštívit lítost, aniž působí příliš nepřiměřeně; kdy se citlivým osobám láska mění v úzkost, naděje klesá v pochybnost a víra v naději.“

„Ráda chodila po ulici s knihou pod paží. Měla pro ni stejný význam jako elegantní hůl pro gentlemana před sto lety. To ji odlišovalo od ostatních.“

„Jsa u moci, jsem si permanentně podezřelý.“

„Rána bičem působí modřinu, ale rána jazykem drtí kosti. Marginálie“

„Obdržel jsem život jako osobní statek. Ale těch věřitelů!“

„Řecké slovo pro "návrat" je nostos. Algos znamená "utrpení". Nostalgia je tedy utrpení způsobeno neutuchající touhou po návratu.“

„Všichni máme dva životy. Druhý začíná, když si uvědomíte, že máte pouze jeden.“

„Odvaha neznamená nemít strach - nýbrž schopnost nenechat se jím ochromit.“

„Začít myslet znamená začít být užírán“

„Krása tkví v oku pozorovatele.“

„Uprostřed zimy jsem v sobě objevil věčné léto.“

„Absurdita je stav jasného rozumu, objevujícího své meze.“

„Novinář je spisovatel současnosti.“

„Život lze žít mnohem lépe, když nemá žádný smysl.“