Creepypasters
@creepypasters, členem od 5. září 2016
„Milióny lidí touží po nesmrtelnosti, a přitom nevědí co mají dělat, když v neděli odpoledne prší.“
„Je jenom jedna cesta za štěstím a to přestat se trápit nad tím, co je mimo naši moc.“
„Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš.“
„Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád.“
Zdroj: Plánovací kalendář s citáty a daňovým kalendáriem 2009, vydalo a vyrobilo Nakladatelství Helma, s.r.o.
„Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.“
„Člověk začne chápat život, teprve když začne myslet na smrt.“
„O radost se člověk dělí, zatímco smutek nosí sám.“
„V životě se člověk učí nejdřív chodit a mluvit. Později se pak učí sedět a držet hubu.“
„Smrt jednoho muže je tragédie, smrt milionu je jen pouhá statistika.“
Původcem tohoto bonmotu není Stalin. Známý německý spisovatel Kurt Tucholsky publikoval nejprve v tisku (Vossische Zeitung, 1925) a později knižně následující anekdotu: "Darauf sagt ein Diplomat vom Quai d´Orsay: «Der Krieg? Ich kann das nicht so schrecklich finden! Der Tod eines Menschen: das ist eine Katastrophe. Hunderttausend Tote: das ist eine Statistik!»" [Povídá diplomat z Quai d'Orsay (fr. ministerstva zahraničí): Válka? Tu neshledávám tak hroznou! Smrt jednoho člověka: to je katastrofa. Sto tisíc mrtvých: to je statistika.] Source: TUCHOLSKY, Kurt. Lerne lachen ohne zu Weinen. 1.-10. Taus. Berlin: Ernst Rowohlt, 1931. 426 s. [Uvedená anekdota je na str. 148, v kapitole Französischer Witz.] – dostupné online https://de.wikisource.org/wiki/Franz%C3%B6sischer_Witz Německý spisovatel E. M. Remarque končí 8. kapitolu románu Černý obelisk, jehož 1. vydání vyšlo v roce 1956, touto větou: „Aber das ist wohl so, weil ein einzelner immer der Tod ist — und zwei Millionen immer nur eine Statistik." („To je zvláštní, myslím si, za války jsme přece všichni viděli tolik mrtvých a víme, že přes dva milióny nás padlo pro nic a za nic. Proč se tu teď rozčilujeme kvůli jedinému mrtvému, a proč jsme už skoro zapomněli na ty dva milióny? Ale snad je to proto, že u jediného člověka je to vždycky smrt, kdežto u dvou miliónů pouze statistika.") Source: REMARQUE, Erich Maria. Černý obelisk. Přeložil Jan Scheinost. Odeon : Praha 1975. Snahy připsat zmíněný bonmot Stalinovi se objevují od konce 50. let 20. století. V roce 1958 byl v New York Times uveřejněn článek, který přisuzuje tento výrok Stalinovi. Britský spisovatel John le Carré mu obdobný výrok připisuje v románu The Spy Who Came in from the Cold, který vyšel v roce 1965 (česky vydáno s názvem Špion, který se vrátil z chladu). Anton Vladimirovič Antonov-Ovsejenko tvrdí v knize The Time of Stalin: Portrait of a Tyranny (Stalinova doba : Portrét tyrana), kterou vydal roku 1981 v New Yorku, že Stalin tento bonmot vyslovil na Teheránské konferenci (28.11. – 1.12.1943). Nikde však nejsou uvedny přesvědčivé doklady, že Stalin nějakou podobnou větu opravdu pronesl. Anglická Wikipedie uvedený citát řadí do kategorie „misattributed", tedy výroků Stalinovi mylně připisovaných.
Varianta: Smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů je statistika.
„Žij každý den, jako bys právě v něm měl prožít celý svůj život.“
Susannah
