Natálie Holubová

„I já jsem dnes ještě dítě a mohu všechno mít rád… pozítří stanu se mužem a vojákem, voják modlí se bodákem.“

„Čtení je spolupráce čtenáře se spisovatelem.“

„Samota se proměňuje v osamělost, když si člověk nemá co říct.“

„Moje krev je modrá jako moře ale neokysličená opětovanou láskou.“

„V nejkrajnější bolesti se role obracejí: lidé křičí jako zvířata a zvířata jako lidé.“

„Říkám vám, že zbraně jsou špatné.“

„Jsem kreatura zvyků.“

„Upřímnost je dar právě tak vzácný jako inteligence a krása.“

„Oni to dokázali, proč ne já?“

„S oblibou říkáme, že trpíme jako zvířata, ale nepřipustíme, že by zvířata mohla trpět jako my.“

„Ryba plovoucí ve vlastních slzách.“

„Mrtvým zatlačujeme oči zlehka, stejně jemně otvíráme oči živým.“

„Snažme se každého následujícího dne lépe užíti než předešlého, pokud jsme na cestě. Když pak dojdeme konce, oddávejme se vyrovnané radosti.“

„Neopětovaná láska k múze je zpravidla děsně plodná.“