mila3

„Lež se nastoluje jako světový řád.“

„Pravá svoboda neexistuje bez vzájemného porozumění.“

„Poezie je to, co se stane, když nic jiného nemůže.“

„Dobrý vůdce je nejlepší v případě, že si lidé sotva uvědomují jeho existenci. Když takový vůdce, který málo mluví, dokončí svou práci a dosáhne svého cíle, řeknou: Tohle jsme udělali sami.“

„Pukl bych smíchy při pohledu na člověka, který soudí jiného, kdyby ve mně nevzbuzoval lítost.“

„Štěstí se nastěhuje do domu, z jehož oken zní smích.“

„Smích je nejcennějším darem božím.“

„Jak nádherný je smích s někým, kdo cítí stejně jako vy…“

„Svět chce být klamán. A kdo říká, co si myslí, je blázen a zaslouží si, co ho potká. Kdysi za to upalovali, dneska člověka znemožní prolhanou propagandou a umučí ho duševně.“

„Poezie, byla stvořena k cílům vyšším, jako něco, co povznáší člověka nad mělčiny dne a zvedá jeho mysl, oživuje fantazii, sytí sen.“

„Humor je ochranný štít moudrých.“

„Moc není prostředek, je to cíl.“

„Nehledej smrt, smrt si tě najde. Ale hledej cestu, která činí ze smrti naplnění.“

„Nikdo jiný mi nedá lásku, přátelství, vroucnost i něhu, kterou nemám sám v sobě.“

„Aby se dokázalo, že kapitalismus odpovídá přirozeným lidským potřebám, bylo třeba dokázat, že člověk je svou povahou soutěživý a plný vzájemného nepřátelství.“

„Chtěl jsem velmi jasně a intenzivně vyjádřit to, že důvodem, proč lidé museli vymýšlet nebo si představovat hrdiny a bohy, je čistý strach. Strach ze života a strach ze smrti.“

„Nikdy si nejsme jisti, že se nějaká nová idea nezmocní buď nás samých, anebo našeho souseda. Víme právě tak z nové historie jako ze staré, že takové ideje bývají často tak zvláštní, ba tak podivné, že nad tím zůstává rozum stát. Fascinace, která je téměř vždy s takovou ideou spojena, vytváří fanatickou posedlost, která způsobuje, že všichni disidenti, to jest lidé, kteří smýšlejí jinak – zcela lhostejné, jak dobrý úmysl mají nebo jak jsou rozumní – jsou upalováni zaživa, stínáni nebo masově sprovozeni ze světa modernějším kulometem. Nemůžeme se ani utěšovat myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě od budoucnosti. “Homo homini lupus” (Člověk člověku vlkem) – to je smutný, ale věčně platný výrok. Člověk má opravdu dostatečný důvod pro to, aby se bál neosobních sil, které sídlí v nevědomí. Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy nebo alespoň skoro nikdy neprojevují v našem osobním jednání a za obvyklých okolností. Když se však na druhé straně lidé shluknou a vytvoří dav, uvolní se dynamismy kolektivního člověka – bestií nebo démonů, kteří v každém jednotlivci dřímají, dokud se nestane součástí masy. Člověk uprostřed masy klesá nevědomě na nižší mravní i intelektuální úroveň; na úroveň, která je stále pod prahem nevědomí připravena prorazit, jakmile je podpořena a vylákána vytvořením masy.“

„Rychle se globalizující a stále exteritoriálnější ekonomika, která se zbavila politických otěží a lokálních omezení, je pověstná tím, že vytváří stále hlubší propast mezi bohatstvím a příjmem nejvyšších a nejnižších vrstev světové populace (a to i v rámci jednotlivých společností). Tato ekonomika také odsuzuje stále větší část populace k životu v chudobě, bídě a krajní nouzi.“

„Naše společnost je řízena manažerskou byrokracií, profesionálními politiky; motivace lidí je určována masovou sugescí, jejich cílem je vyrobit více a spotřebovat více a tyto cíle jsou účelem samy pro sebe. Všechna činnost je podřízena ekonomickým cílům, z prostředků se stal účel; člověk je automat – dobře živený, dobře šacený, ale bez hlubokého, všepronikajícího zájmu o to, co je jeho specificky lidskou kvalitou a funkcí. Má-li člověk umět milovat, musí si sám sebe navýsost cenit.“