Tomáš Rousek

„Každý člověk jednoho dne udělá chybu, kterou si přeje napravit, ale není to možné. Když však chyby nedělá, tak to není člověk, ale Bůh. A každý člověk chce mít Boha na své straně.“

„Já Tě nedržím, drží Tě mé vzpomínky, které Tě nemohou nechat odejít.“

„Teď už pro mě neexistuje ani štěstí, ani neštěstí. Všechno jen tak míjí. To jediné mi v takzvaném "lidském" světě, v němž jsem doposud prožil pekelná muka, připadalo jako pravda. Všechno jen tak míjí.“

„Jsme jako knihy. Většina lidí vidí pouze naši vnější stránku, menšina čte pouze úvod, mnozí věří kritikům. Jen málo lidí pozná náš obsah.“

„Tvé ruce jsou studené, mé přímo hoří. Jak moc jsi slepá, Nastenko!“

„[Capablanca] chtěl změnit pravidla už ve dvacátých letech, protože říkal, že šachy jsou ohrané. Měl pravdu. Teď jsou šachy úplně mrtvé. Všechno je to jen memorování a předpřipravenost. Je to teď hrozná hra. Velmi nekreativní.“

„Mám rád chvíle, kdy zlomím lidské ego.“

„Protože ovlivnit někoho znamená dát mu svou vlastní duši.“

„Rád vidím ostatní se smát. Hlavně tebe. Usmívej se, tak často, jak budeš jen moc.“

„Rád pro tebe zničím cokoliv, co mi je drahé, pokud tě uvidím se smát.“

„Protože se nemůžu na tebe dívat a nechat tě se samotnou trápit. Protože mi na tobě záleží. Protože tě miluju. Protože to jsi ty. Protože si vždycky vzpomenu na tvou tvář, která má na sobě ten úžasný úsměv, který se mi tak moc líbí. Protože vím, že si toho zasloužíš mnohem víc, než dostáváš. Protože i když se mi udělá špatně, tak bych pro tebe udělal první poslední, protože vím, že jsi důležitější než moje zdraví. Protože cítím emoce, které nikdy jindy necítím. Protože nechci, aby ses zničila a zavrhla každého, který ti podá pomocnou ruku. Protože jsi výjimečná.“

„Jmenuji se Hazel. Augustus Waters byl velká láska mého života, i když nám hvězdy nepřály. Náš příběh byl jako milostný epos a já bych o něm nedokázala říct víc než jednu větu, protože pak bych se utopila v louži slz. Gus to věděl. Gus to ví. Nebudu vám vypravovat náš milostný příběh, protože - jako všechny skutečné milostné příběhy - zemře s námi, a je to tak správně. Doufala jsem, že on bude jednou mluvit na mém pohřbu, protože není nikdo, koho bych tam radši…" Rozplakala jsem se. "Dobře, neměla bych brečet, ale nejde to. Dobře. Taky dobře…" Párkrát jsem se zhluboka nadechla a vrátila jsem se ke svému papíru. "Nemůžu mluvit o naší lásce, a tak budu mluvit o matematice. Nejsem matematik, ale vím jedno: Mezi nulou a jedničkou je nekonečná množina čísel. Je 0,1 a 0,12 a 0,112 a nekonečná sbírka dalších. Samozřejmě je větší nekonečný soubor čísel mezi nulou a dvojkou nebo mezi nulou a milionem. Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna. To nás naučil jeden spisovatel, kterého jsme oba mívali rádi. Jsou dny, a je jich hodně, kdy mi hrozně vadí, jak malé je to moje nekonečno. Chci víc čísel pro Augusta Waterse, než kolik jich měl. Jenže Gusi, lásko moje, nedokážu ti ani říct, jak jsem vděčná za to naše malé nekonečno. Nevyměnila bych ho za nic na světě. Dal jsi mi v těch vyměřených dnech celou věčnost a já jsem ti za to vděčná.“

„Nechat se zruinovat kvůli poezii, to je čest.“

„Lidé si neuvědomují, že někdo musí vyvinout neuvěřitelnou energii na to být normální. Trénovat úsměv před zrcadlem, dokud na té tváři nezůstane napořád. Styl, kterým zvedají jejich obočí a pohybují s oči. Chůze, to jak se prezentují. Divadlo… Lháři. Tihle lidi nejsou špatní, jenom se vybočují od „normální společnosti“, od jejich norem. A aby alespoň trochu byli normální, roztrhají svou duši, kterou mají v sobě. Potom už nejsou schopni lásky, navázání lidských vztahů,…“

„Proč se se mnou život vláčí, jako kdybych měl upadnout a už se neprobudit? Proč mám takové nutkání skrčit se u rohu místnosti a plakat? Proč se cítím tak mizerně, i když jsem udělal všechno správně? Proč je to vždy moje chyba? Proč musím přemýšlet, proč nemůžu spát? Proč někoho vůbec miluji? Proč si je pouštím vůbec k srdci? Proč jsem okolo lidí tak zranitelný a ukazuji jim své emoce a slabiny, kterých nakonec využijí?“

„Dotek tvého těla byl tak příjemný, že jsem se ocitnul v nebi. Každá noc bez tebe, každé ráno bez tebe bylo horší než osud Fínea. Nemohu se na tebe ani podívat, bez záplavu bolesti mého srdce. Máš mozek tak pěkný, že by se dal vystavit do muzea a tělo nádherného atleta.“

„Jsem jako Hannibal Lecter. Rád bych si dal tvůj penis.“

„Víš jak vznikli moře a oceány, Jitřenko? Někdo plakal pro svou milou, tak moc, jak já pláču teďka kvůli tobě.“

„Rád bych v tobě chtěl číst jako v knize. Otáčet tvé stránky ladně s citem. Ale jsou tři hodiny ráno, a když otočím stránku, všechna písmena mi splynou v jedno a já je nedokážu přečíst.“