Tomáš Rousek

„Péro války se příliš často namáčí do kalamáře lidstva.“

„Možná, že láska spočívá v tom, že tě jemně dovedu zpátky k tobě samotnému. Ne k tomu, kým tě chci mít, ale k tomu, kým opravdu jsi.“

„Přítel je ten, kdo nesoudí, ale přijímá.“

„Soucit s přítelovým utrpením cítí každý. Těšit se z úspěchů přítele, to vyžaduje velmi ušlechtilou povahu.“

„Odvážit se znamená ztratit na chvíli půdu pod nohama. Neodvážit se znamená ztratit sám sebe.“

„Je rozdíl mezi pýchou a hrdostí, ač se obě tato slova často užívají... Hrdý člověk nemusí být ještě pyšný. Hrdost se týká spíš toho, co si sami o sobě myslíme, pýcha toho, co si přejeme, aby si o nás mysleli druzí.“

„Kdo jde pořád rovně, daleko nedojde.“

„Cesta do ráje začíná v pekle.“

„Diplomacie je umění říct lidem aby šli k čertu takovým způsobem že se tě ještě zeptají na cestu.“

„Černé díry se nacházejí tam, kde Bůh dělil nulou.“

„Za vše, co jsem nebo čím se domnívám být, vděčím své matce.“

„Srdce se zlomí, ale zlomené žije dál.“

„Život není ani radování, ani bolest, ani Bůh, ani nějaké rozjímání, ale jídlo a bytí.“

„Není větší škody nad ztracený čas.“

„Miluji tě tak, že žárlím i na postel, v níž ležíš. Měla bys ležet ve mně, v mém srdci, v mé krvi.“

„Zlo o dobru ví, ale nikoli dobro o zlu!“

„Jsou jen věci lepší než sex a horší než sex.“

„Nechci ji. Chci, abyste mne nechali o samotě.“

„Proč je na cestě k smrti tolik zastávek, proč jde vše tak pomalu?“