Tomáš Rousek

„Buďte plamen, ne můra.“

„Příčina je skrytá. Důsledek je však všem viditelný.“
Causa latet, vis est notissima

„LÁSKA, JAKOU SI ZASLOUŽÍTE
Ze všeho nejvíc toužíme po tom být viděni.
Být drženi v prostoru bezpečné, neposuzující, všeobjímající přítomnosti,
být viděni milujícíma očima.
Být viděni - to je zároveň i to, čeho se nejvíc bojíme.
Víc než smrti. Děsíme se pronikavého důvěrného pohledu.
A zároveň po něm nejvíc toužíme.
Ukázat sebe sama vyžaduje tolik odvahy!
Sundat masku, zvlášť ve chvíli, kdy se cítíme nejhůř.
Sundat v takovou chvíli masku, (která nás přitom stejně jenom dusila), a říct, "Podívej! Podívej! Tady jsem, světe!"
Dovolit si být viděn,
ještě než se na to budeme cítit připraveni.
Když se cítíme nejvíc prohnile, špinavě, nejvíc uboze a nezvladatelně, nejvíc nudně, zmateně, opuštěně, zlomeně, smutně, naštvaně nebo bolavě… dovolit si být viděn právě tak.
V tomto bolavém, ostudném místě.
Nechat do něj proniknout světlo.
Vyjít z úkrytu a pozvat druhé do svého "soukromého" světa.
Dovolit, aby byli svědky našeho autentického bytí.
Pustit je za žalostně marnou ochrannou vrstvu, které říkáme "osobnost".
Říct, "Podívej! Podívej, příteli. Tady jsem!"
Podstupte riziko být milovaný.
Ano, to riziko, že budete odmítnuti.
Možná i riziko, že budete znovu zahanbeni, že se vám znovu vysmějí, poníží vás.
Riziko, že se na vás budou dívat jako na někoho, kdo selhal. Jako na špatného, zlomeného, škaredého, nebo slabého.
Ale riziko být milovaný?
Ano. Podstupte to riziko ještě dnes, protože život je krátký a potlačovat vaše přirozené já vás stojí tolik sil. Dovolte, abyste byli viděni ve své syrové kráse. Vaše zranitelné já. Vaše já bez falešné ochrany, bez odpovědí, bez vědomostí experta. Vaše nedokonalé já.
Neboť ten nejhlubší stud může být uzdraven jen ve světle lásky. Vaše nedokonalosti po celou dobu toužily po doteku vědomí tak jemného, že by pod ním našel sám sebe celý vesmír.
A tak se odevzdejte objetí milujícího přítele.
Který vás bude držet.
Ve vaší nahotě, odhalenosti, nedokonalosti.
Hodni lásky.
Takoví, jací jste.
To je láska, jakou si zasloužíte.
Lidská láska, která je i láskou Boží.
Láska, která vás něžně omývá, když se cítíte nejvíc zahanbeni, vyděšeni, nejvíc ztraceni. Když se cítíte docela maličcí.
Obrovská láska, která vás drží.
Nikdy se nespokojte s ničím menším.“

„Milovat je snadné. To nesnadné na lásce je jen to, aby nás na oplátku někdo miloval.“

„Jediný okamžik, kdy se cítím naživu, je, když maluji.“

„Vždycky dělám to, co neumím, abych se naučil, jak se to dělá.“

„Slyšel jsem hlas, který mi říkal: Nemaluj, Ty to nedokážeš. A tak jsem popadl všechny barvy, a v tom ten hlas utichl.“

„A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.“

„Láska je někdy jenom proto stálá, že její trny pronikly příliš hluboko do živého a každý pohyb je bolestný.“

„Stupínky lásky: 1. setkat se pouze, 2. tváří v tvář si být, 3. srdce slyšet znít, 4. přiznat se k chvění, 5. v náhlém políbení obejmout se dlouze, 6. jednu touhu mít, 7. jedním snem se zpít, 8. bez konce se slít, 9. nerozlučně žít, 10. spolu k hrobu jít.“

„Člověk udělá hodně, aby ho milovali, a všechno, aby mu záviděli.“

„Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám.“

„Člověk je jako měsíc – má svou temnou stranu, kterou nikomu neukáže.“

„Láska je nejmoudřejší věc tohoto světa; proto ji většina lidí jen předstírá.“

„Láska je největší komplikací života, a kdo si život nekomplikuje, není šťasten ani hodinu.“

„Zhluboka se nadechni. Je to jen špatný den, nikoli špatný život.“

„A když jsme potkali lásku, víme, co nám v životě chybělo.“

„Laskavý jazyk je magnet pro lidská srdce. Je to chléb ducha, dává slovům smysl, je pramenem moudrosti a pochopení.“

„Každý vidí jak působíte, ale málokdo ví, kým skutečně jste.“