Vyhledávání

„Pro mé kněžství měla překladatelská činnost zásadní význam. Ale nemohu říci, že by překládání bylo mým koníčkem nebo láskou. Kněz má jedinou Lásku, pro kterou chce žít celým životem a naplno, a tou je náš Pán.“

„Takový vztah má mnoho lidí. Společenský vztah. To spojení. K našim - k jiným bytostem, k našim domácím mazlíčkům. Nerad jim říkám domácí mazlíčci. Ale víte, k jiným tvorům, se kterými sdílíme svůj život.“

„Mluvte pravdu. Pokud budete mluvit pravdu neustále, nemusíte se po třech měsících starat o to, co jste řekli před třemi měsíci. Pravda je vždycky pravda. Nebudete si muset komplikovat život tím, že se budete snažit něco zastírat.“

„Uděláte velký krok vpřed, nebudete-li pojímat to nedobré co vás v životě potká jako nespravedlivou ránu osudu, ale třeba jako určité ponaučení, dílčí zkoušku, překážku ke zdolání apod.
(nikdo neříká, že je to snadné)“

„O vzhledu
Každý člověk je krásný takoví jaký je pokud. Tělo aktivní, mysl cvičí, dost klidu a lásky ve své duši má. Nenervoje se a dostatečně spí a zdravě jí i myslí. A hlupáci mu život neničí pak to je krásný člověk.“

„Kdyby se život opakoval jako metrix nebo by se vracel čas, tak by se vše událo vždycky stejně, protože v tu dobu jsme měli zkušenost, podle které se to stalo a podle toho se odvijí další a podle toho další…
Proto nic není náhoda ani štěstí, je to vše osud nebo taky příběh, který se odehraje tak jak má a jen my to vidíme z hlavní role.“

„Obecný smysl života spočívá v prostém školském principu: Něčemu vás učí a průběžně zkouší. A stejně jako ve škole - buď postoupíte výš, anebo propadnete. (zajisté - vyučovací předměty i klasifikační kritéria se "poněkud" liší)“

„Civilizácia dosiahne svoj najvyšší
stupeň tesne pred svojím zánikom.

Chytrý sa neučí na vlastných chybách,
dokáže ich pripísať niekomu inému.

Najčastejším problémom
v manželstve je život vo dvojici.“

„Nemůžeme si vybrat, kolika let se dožijeme, ale můžeme si sami zvolit, kolik života našim létům dokážeme dát. Nemůžeme ovlivnit krásu naší tváře, ale můžeme ovlivnit její výraz. Nemáme kontrolu nad těžkými okamžiky života, ale můžeme si je ulehčit. Nemůžeme ovlivnit negativní atmosféru celého světa, ale můžeme ovlivnit atmosféru, která panuje v naší mysli. Často se snažíme ovlivňovat věci, se kterými nemůžeme nic dělat. Příliš málo se snažíme ovlivňovat to, co je v našich silách…. naše postoje.“

„Evoluce života na Zemi přirozeně je solidní vědecká teorie, která podává jednotný výklad dějů, které se odehrály v pozemské biosféře od doby vzniku života před minimálně 3,8 miliardy let. Podrobnosti najdete přirozeně jak v učebnicích evoluční biologie, tak v mnoha populárně/vědeckých knihách, které napsali naši odborníci, anebo které byly přeloženy do češtiny. Podtrhuji, že pro věřícího člověka tím nevzniká ani ten nejmenší problém, protože mezi vědou a vírou v křesťanském pojetí nemůže z principu být žádný rozpor. Rozpory jsou pochopitelně mezi vírou a pověrou a vědou a pavědou, ale tak tomu bylo odjakživa.“

„V Hamletovi totiž nejde o dilema života a smrti, ale o bytí a nebytí – a to je dost velký rozdíl. Shakespeare asi věděl, proč Hamletova otázka zní: "Být, či nebýt?", a ne "Žít, nebo nežít?", jak je to v Saudkově překladu. Žití je to, co máme společné se všemi živočichy. Skutečné lidské bytí je dar posvěcený darem myšlení: "Myslím – tedy jsem!" konstatuje Descartes. A naproti tomu: "Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet…jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil," uvažuje Hamlet.“

„Nedávno jsem se strašně zlobil – už ani nevím, na kterého ze svých dvou dávno dospělých synů, když na otázku, co bude večer dělat, řekl, že půjde s kamarády do hospody. Strašně jsem protestoval. Snažil jsem se mu vysvětlit, že nikdy v životě jsem nešel do hospody. Pozor na to slovo. Samozřejmě jsem byl v hospodě tisíckrát, ale sezení v hospodě nesmělo být primárním programem. Primárním důvodem bylo například to, že se šlo po treninku na pivo – ale po tréninku. Ale že bych trávil večer tím, že půjdu do hospody, to jsem myslím za šedesát let svého života nikdy neudělal.“

„Pravému žárlivci je všecko příčinou podezření, všecko je předmětem neklidu. Žena ho uhrazuje už jenom tím, že žije a dýchá. Děsí se těch úkonů vnitřního života, těch různých tělesných i duševních hnutí, které činí z ženy bytost od něho odlišnou, nezávislou, pudovou, dvojsmyslnou a často nepochopitelnou. Trpí tím, že kvete sama ze sebe jako krásná rostlina, aniž může nějaká milostná moc zadržet a uchopit to vše, co šíří do světa vonného v této pohnuté chvíli, která je mládí a život.“

„Vždy jsem měl pocit, že život je jako RPG hra. Každý má svoji roli, někdo jde raději sám a někdo v partě s přáteli. Každý je jiný, hraje jinak a podle jiných pravidel, někteří mají moc zraňovat, jiní snášet rány za ostatní a další nás podporují až do konce. Po celou naši cestu sbíráme zkušenosti. Snažíme se posouvat dál, abychom viděli víc, dosáhli mnoho. Před námi je fantastický svět a mi jsme hrdinové tohoto příběhu stejně jako miliony dalších lidí.
Proto je život jako RPG. Je to hra bez limitů, bez hranic.“

„I na Islandu se máme z čeho učit, ačkoli lidé obecně se velmi těžko učí ze zkušeností jiných než vlastních. Během druhé světové války přišla na Island řada Židů a Islanďané je nepřijali příliš vřele. Některým z nich se dostalo lepšího přijetí, většinou se jednalo o hudebníky, kteří byli na Island pozváni. Ostatní ale čelili odmítnutí, nebo opakovaným marným pokusům o přijetí. Každý lidský život se počítá, každý zmařený život v koncentračním táboře je součástí našeho svědomí. Stejné je to dnes s přistěhovaleckou krizí.“

„Malování je můj život…moje síla, moje láska, můj pohled na svět a věci v něm. Malování mi dává naději, že i v tomto nelítostném světě existuje něco krásného, něco co rozzáří nebo rozpláče oči, které na obraz pohlédnou,že tím co tvořím dávám i inspiraci druhým nádějným malířkám a malířům z celého světa.
Malování je můj život…také proto, že můžeme stále překračovat hranice nepoznaného, protože umění nezná hranic jak světových, tak především těch našich vnitřních, které musíme zbourat abychom mohli postoupit zase o něco dál.“

„Dozajista nevyjevím žádné velké tajemství, když sdělím, že proces proměny Filozofické fakulty Karlovy univerzity v opravdovou obec akademickou byl extrémně pomalý a pro mě, kdysi vyštvaného, tam jaksi nebylo místo. Než konečně odešli ti, kteří byli stranou povoláni, aby mě a mé kolegy (třebas Jiřinu Šiklovou) nahradili, založili jsme ve spolupráci s rektorem Paloušem a docentem Suchým prostě Fakultu sociálních věd, která dnes žije svým standardním životem a má pevné, i když nikoliv bezproblémové postavení ve struktuře akademického života.“

„Otroctví může být materiální i duchovní i fyzické i mentalní. Každý jsme vázání. Rodina příroda vesmír ambice potřeby tělo život. Všichni jsme v tomto vesmíru něčím otroky. Ale nezáleží na tom že jsme otroci ale na tom nakolik nám to dává pocit svobody a duševního klidu. Když nás vlastní vesmír víry jídlo náš chaos myšlenek lidskosti svět který si tvoříme vlastí představivostí. Vaše tělo za vás pracuje, vaše duše vnímá svět, vaše mysl tvoří realitu toho co v ní chcete mít a čemu věřit, to co potřebujete k životu to nejen vlastníte ale vlastní to i vás.“

„Den co den nesčetněkrát myslím na to, že můj vnější i vnitřní život má oporu v tom, co vykonali a co konají lidé současní i ti, co už zemřeli, myslím na to, že se musím snažit dávat tolik, kolik jsem úplně sám přijal a přijímám.“