Vyhledávání

„O duši
Pokaždé když po spánku otevřu oči cítím jako bych se znovu narodil. Ať se mě stane dobré či zlé jsem vděčný za život za to poznání za to že tady mohu být. V téhle době v tomhle těle a ikdyž jsem tak vnímavá citlivá duše která plátče nad krutostí a hloupostí nesmyslností a rozmarem chováni jedinců světa. A přesto se směju jsem věčná energie žijící ve všem.“

„Soustředit se koncentrovat a pamatovat si mnoho informací je podle mě známka skutečné chytrosti. Ale ještě větší udělat ze znalostí lepší svět, a dát svému životu hodnotu a smysl. Být dobý člen společnosti co svojí osobností inspiruje a motivuje rozvíjí všechny kolem sebe. A je dobrý člověk co má svůj vlastní názor a umí si stát za svím. To je pak skutečně plnohodnotný chytrý člověk.“

„Čím víc víš, tak si uvědomuješ, že nejlepší je žít přítomným okamžikem a užívat si toho, co ti život nabízí a co skutečně máš, že máš zdravou rodinu, že jsi zdravý ty a na ničem jiném nezáleží. Protože už víš, že nic a nikdo tu není napořád. Protože už víš to, že když žiješ přítomným okamžikem, není prostor myslet na to, co bylo nebo co bude, což jsou většinou otázky, které nám probouzejí ten strach nebo bolest.“

„Neandrtalec nečte a nekouká na zprávy hej hej je mě to dění světa je u zadku a co z toho mám nic. I kdyby v Praze chodila Godzila tak je mě to fuk. I kdyby z nebe padali zlatý cihly tak by mě to nepřesvědčilo a nezajímalo protože po zásahu zlaté cihly bych už nebyla mezi existujícímy. Jakákoluv zpráva je k hovnu pokud nejde o život. A i kdyby o něj šlo já vím že už jsem dávno v háječku zeleným.“

„Příroda má vždycky plán. Někteří tvorové nežijou tak dlouho jako lidi a někteří jo. Ale přesto žijou a jsou jen instinktivní mašiny přírody. Co je ale člověk ve svém myšlenkama stvořením světě. Otrok myšlenka sama život a smrt naděje víra emoce duše tělo slova. A když ne tohle tak ruce a práce. Láska to jen otroctví v rukách citu k druhým lidem.“

„Proč se se mnou život vláčí, jako kdybych měl upadnout a už se neprobudit? Proč mám takové nutkání skrčit se u rohu místnosti a plakat? Proč se cítím tak mizerně, i když jsem udělal všechno správně? Proč je to vždy moje chyba? Proč musím přemýšlet, proč nemůžu spát? Proč někoho vůbec miluji? Proč si je pouštím vůbec k srdci? Proč jsem okolo lidí tak zranitelný a ukazuji jim své emoce a slabiny, kterých nakonec využijí?“

„Někdy tě život, systém nebo situace dotlačí k volbě odporu který je sice těžký, ale někdy nutný. Vzdor, který je sice plný strachu, tajemství, ale i naděje zároveň. Je to o moci volby, odvaze vzdorovat útlaku, spojení s ostatními v těžkých chvílích a symbolickém významu smrti jako cesty k osvobození. Není to jen o fyzickém aktu, ale o morální a psychologické síle jednotlivce a společenství.“

„Pokud jde o přikázání "Nebudeš míti bohů jiných přede mnou", na to jistě dodává hroznou urážku na cti na boha. "Nebo já jsem bůh žárlivě milující" říká, a na jiném místě znovu, "Neboť bůh náš jest oheň spalující". Nicméně je-li člověk žárlivý a závistivý, je podle vás provinilcem, kdežto je-li bůh nazýván žárlivým, shledáváte to za božskou kvalitu? A přec jak lze smysluplně hovořit o bohu tak lživě v tak zřejmé věci? Protože je-li vskutku tak žárlivý, tak všichni ostatní bohové jsou uctíváni proti jeho vůli, a všechny ostatní národy je uctívají proti jeho vůli. Jak je tedy možné, že jim v tom nijak nebrání, když je tak žárlivý, že si nepřeje aby jiní bohové byli uctívání, jen on sám? Je to snad proto, že není v jeho moci tomu zabránit, nebo je to snad proto, že tomu od začátku tomu bránit ani nechtěl? To první, ve smyslu že nemůže, je bezbožné říci, to druhé je pak v souladu s tím, co sami činíme. Ponechme stranou tento nesmysl a nesoustřeďme na sebe takové rouhání.
'Protože pakliže je vůlí boha, aby nebyli jiní uctíváni, proč vy uctíváte tohoto jeho nelegitimního syna, kterého on sám neuznal ani neprohlásil za svého? Nicméně vy, ačkoliv nevím proč, jste mu podstrčili podvrženého syna.'“

„Stringer je velmi vypočítavý a musí to být z tolika důvodů. Vypočítá další kroky, zásilky, zásoby, zaplatí pracovníkům .. a to všechno. Ale zlá část je, že může plánovat vraždy, protože to je součást jeho podnikání. Řeknu vám, že kdybych já, Idris, musel uzavřít smlouvu na vraždy jako součást své práce, nemohl bych to udělat, protože mám srdce. Nemám žaludek, abych nařídil smrt jiných lidí. Stringer se tam jen dostane, nařídí listinu a bum .. to je ono ... je to hotové a on si to dvakrát nerozmyslí. Neexistuje způsob, jak bych mohl být tak chladný. Jsem také živější dítě venku a dělám věci a nemohu dělat jen jednu věc navždy. Stringer se věnuje své práci a podnikání natolik, že nemá moc osobního života, takže je více jednorozměrný. Pokud jde o mě, mám dítě, život, touhu po cestování, víte, jsem zvědavý .. zatímco Stringer se více zajímá o to, být nejlepším obchodníkem, a jeho zájmy nejdou dále.“

„Existují dva typy věřících v Ježíše Krista. Boží loutky, ti kteří si volí snadnější a spravedlivější cestu. Nechávají vše na Bohu, aby skrze ně konal svou vůli, protože on je spravedlnost, láska, esence dobra. Tento život jim neposkytne štěstí v životě, ale záruku že vše, co vykonali, bylo dobré a v souladu s Bohem, a že je čeká věčný ráj, protože ten, kdo se vzdá svobodné vůle a vlastního ega pro vyšší dobro, má nárok na Božím královstvím. Pak jsou tu bojovníci v pravdě. Volí si těžší a šlechetnější cestu. Jsou to lidé, kteří berou zodpovědnost za všechno dobro a zlo jimi spáchané. Volí disciplínu a zoufalství, svobodu a smutek. Věří v sebe, i když je to může stát odmítnutí od Boha. Ale nezoufejte! Jestliže taký člověk pochybuje o Boží pravdě, aby si ji vyložil, tak chápejte, že Bůh je milostivý a že on je pravda a všechno vpravdě je u něho, v Božím království.“

„To že je něco samozřejmost znamená to že si toho člověk přestal vážit a bere to jako něco automatického. To mě zase přivádí k té myšlence že člověk není stroj aby opakoval pořád ty samé výkony myšlenky opakovaně. Že jinak je seklej v nákým stereotipu a spohodlnělosti a nemá odevřenou mysl a nespravně vnímá věci okolo sebe. A pokud lidi žijou jako stroje automaticky stereotypně bez kreativity zájmů a nápadů uvah a premyšlivosti tak pak jejich podvědomí je snadno zneužitelný. Protože prostě už to nejsou lidské bytosti ale jen formy na přijímání všeho bez hlubšího zamyšlení a smyslu. Život není samozřejmost život je dar. A tak ani všechno co člověk kdy stvořil a vybudoval a vymyslel není samozřejmost. Za vším je snaha dřina myšlenka hlubší víznam pot i slzy krev i emoce. Ale když je to snadný tak to nemá tu hodnotu ani ten smysl a nikdo si toho neváží. Nechci moralizovat ale jo moralizuju. Proč? Protože můžu to může přeci každej né?“

„Občas jsou v mém životě okamžiky kdy prostě jdu do hloubky všeho. Sedím pod velikou lípou a přemýšlím o všem ale sama a melancholicky. Cítím tolik smutku jako moře veliké. Až hlava se mě z toho točí jak moc přemýšlím nad životem. Sice jo cítím smyslama ale je to slabé spíše pohlcená v myšlenkách bloudím a cítím toho tolik že mám chuť řvát. A když náhodou jsem daleko od vesnice tak si na tom poli fakt zařvu tak hlasitě že bych přeřvala i mikrofon tak od plic nahromaděný smutek zlost a to co mě prostě vsecho celoživotně sere. A pač jsem celkem svéhlavá svérázná ženská tak prostě nesnesu když mě nikdo kecá do všeho bez toho aby se do mě snažil vcítit nebo si to představit nebo ještě hůř ignorovat moje myšlenky a emoce z důvodu nepochopení to mě fakt dokáže naštvat nechápavé lidi co nejsou ani ochotni poslouchat a myslet to fakt nesnesu.“

„A můžu si psát co chci jak můžu vědět že to jednou nebude nikdy k něčemu užitečný v poznátcích pohledu na svět. Jak se na to kouká jedna bezvýrnamná osoba. Která sice trochu šílí gramatiku ale každej má svůj styl. Chybný styl je taky styl. Nejde mě o dokonalost jde mě o hlubší úvahy sice to je nezaživné. Ale třeba to co je nudné a nezaživné lidi v budoucnosti pochopí z časem jinak. Třeba za 1345 let no jak to můžu vědět. Třeba to změní realitu no kdo ví. Hlava tělo a nálada kdo ví jak se člověk přizpůsobí složitému světu svého vlastního zmatku svého umělého světa. Je to únavné. Ale příroda je energie a síla života. Člověk je co vlastně jen myšlenka mezi myšlenkama z myšlenkou která prostě je. A každej člověk je tu různě v té možnosti života. A tom přežití je to zase jen zmatek 🤯.“

„Protože jsou vojáci určeni k tomu, aby jednali proti vlasti, když nadejde vhodná chvíle, jsou vzdalováni styku s občany, jsou nuceni žít mezi sebou, jsou podrobeni kasárenskému způsobu života a je v nich vyvoláván odpor ke každému nevojenskému stavu… Poněvadž si zvykli pohrdat občanem, čekají na okamžik, aby ho utlačili: občan je vystaven všem jejich násilnostem a oni jsou stále připraveni vrhnout se na tu část národa, která by se chtěla vzbouřit.“

„Teprve v posledních letech pobytu v lágru jsem měl k dispozici hostie a víno, abych mohl tajně sloužit mši svatou. Jako kalich jsem užíval keramický šálek a proměněné hostie jsem roznášel katolíkům v lágru v krabičce od zápalek. Vzpomínám si na Velikonoční mši slavenou s několika katolickými spoluvězni v prádelně v oblacích páry. Po celý můj kněžský život to pro mne zůstaly nejkrásnější Velikonoce.“

„Co od doby ledové obývá Zemi, jsou lidé, ne ´národy´. Jejich osud je nejprve určen tím, že tělesný sled rodičů a dětí, souvislost krve, tvoří přirozené skupiny, které prozrazují zřetelný sklon zapustit kořeny v jedné krajině. I nomádské kmeny udržují své pohyby uvnitř jistých hranic. Tím je dáno trvání kosmicko-rostlinné stránky života, pobývání. To nazývám rasou.“

„Ty staré věci [nahrávky] s Tonym Conradem a Johnem Calem jsou jen jednou etapou mého života. Mám stovky hodin nahrávek hudby, která je pro mě velmi důležitá. Pro Johna a Tonyho je to ale to vůbec nejdůležitější, co kdy udělali. Nejdřív vydám to nejdůležitější, a pokud si ti dva budou chtít hrát na právní honěnou, nebudu se patrně obtěžovat s nahrávkami, na kterých účinkují. Ať shoří v pekle.“

„Některá tvrzení vašeho listu, týkající se mého života a mé osoby, jsou výhradně výplodem bujné redaktorské fantazie. Čtenář se pobaví další aplikací principu relativity. Takhle totiž současně platím v Německu za „německého vědce“ a v Anglii za „švýcarského Žida“. Představme si ale, že osud ze mě udělá černou ovci; pak budu „švýcarským Židem“ v Německu a „německým vědcem“ v Anglii.“

„Vyučování, četba, pospolitý život, příroda, ukládají v dětském duchu velikou zásobu představ, soudů, citův a nálad myslí, zásobu větší, než obyčejně se domníváme. Tato zásoba, tento duševní poklad jest ovšem mlhovitý, beztvarý, nespořádaný. Avšak není lepšího prostředku poklad ten spořádati, vyjasniti a na vědomí přivésti, nežli jej ustáliti a viditelně zobraziti v písemných pracích slohových.“