„To že je něco samozřejmost znamená to že si toho člověk přestal vážit a bere to jako něco automatického. To mě zase přivádí k té myšlence že člověk není stroj aby opakoval pořád ty samé výkony myšlenky opakovaně. Že jinak je seklej v nákým stereotipu a spohodlnělosti a nemá odevřenou mysl a nespravně vnímá věci okolo sebe. A pokud lidi žijou jako stroje automaticky stereotypně bez kreativity zájmů a nápadů uvah a premyšlivosti tak pak jejich podvědomí je snadno zneužitelný. Protože prostě už to nejsou lidské bytosti ale jen formy na přijímání všeho bez hlubšího zamyšlení a smyslu. Život není samozřejmost život je dar. A tak ani všechno co člověk kdy stvořil a vybudoval a vymyslel není samozřejmost. Za vším je snaha dřina myšlenka hlubší víznam pot i slzy krev i emoce. Ale když je to snadný tak to nemá tu hodnotu ani ten smysl a nikdo si toho neváží. Nechci moralizovat ale jo moralizuju. Proč? Protože můžu to může přeci každej né?“