Vyhledávání

„Byrokracie je ten nepřirozený způsob vlády, při kterém se úřady do všeho občanského života míchají, všechno občanům předepisují, žádnou svobodnou vůli a samosprávu jim nenechávají. Je to způsob vlády, při kterém, jak praví Andriani, ani vrabec nemůže spadnout ze střechy, aby se o tom k ministerstvu nepodala zpráva, je to způsob vlády, při kterém z kabinetu ministra buď telegrafem nebo poštou se veškeré zemi předepisují cesty k pohybování. (…)“

„Musíš tolik bojovat a přitom jsi pořád šťastný. Jak to děláš?
Chce se mi.
Můžu se trápit minulostí a strávit život tím, že budu lidi nenávidět za to, co se stalo nebo jim můžu odpustit a zapomenout.
Ale to není tak jednoduché.
Je to mnohem jednodušší. Odpustit potřebuješ jenom jednou. Nesnášet musíš celý den a každý den. Musíš si všechno to zlé pamatovat. Vždycky máme na výběr. A to všichni.“

„Myslím si, že jsme si obě podobné v tom, co se týče víry v úděl, osud a osoby vstupující do života, které jsou důležité pro to, aby jsme se od nich něčemu ponaučili. Navzájem si ceníme tohoto zvyku. Obě jsme opravdu komunikativní, rodině zaměřeny. Snad proto, že jsme obě ženy. Nevím, ale každá si ceníme práce té druhé a snažíme se změnit tu podobu ženy v rock´n´rollu. Vím, že něco určitě změníme.“

„Organizujte se, vyzývejte všechny své bratry, aby se přidali ke hnutí a trvejte na tom, aby byli z úřadů sesazeni všichni zbabělci, kteří ze své vlastní volby ovládají životy druhých. Pokud se postaví na odpor, povstaňte, odzbrojte jejich policii, polovojenské oddíly a další hlídací psy svazku „pěti“. Uvězněte všechny vládce na nezbytně nutnou dobu a roztrhejte a spalte jejich zákony! Strhněte vězení, zlikvidujte katy a vyhlaďte jakékoli stopy státní moci!“

„Jste nervově vypjatý člověk, Vincente. Nikdy jste nebyl normální. Ovšem který umělec je normální? Kdyby byl, nebyl by umělcem. Normální lidé nevytvářejí umělecká díla. Jedí, spí, vykonávají běžné každodenní práce a umírají. Vy jste přecitlivějí k životu i k přírodě, proto jste schopný nám ostatním ji přetlumočit. Ale jestli nebudete opatrný, právě ta přecitlivělost povede k vaší zkáze. To neustálé vypětí každého umělce časem zlomí.“

„Vše, co v životě skutečně potřebujeme, lze koupit za nepatrný peníz, jen zbytečnosti jsou drahé. Vše, co je skutečně krásné, se vůbec neprodává. Můžeme se volně dívat na východ i západ slunce, na oblaka plovoucí po obloze, na lesy a pole, na nádherné moře, aniž platíme jediný haléř. Ptáci nám zpívají zadarmo, zadarmo si trháme u cesty květiny. Do hvězdami osvětlené síně Noci neplatíme vstupné.“

„Psaní literatury není žádná legrace a obvykle vede ke špatným koncům: k sebevraždám, rodinným rozvratům, životům v bídě a opovržení. Všechny adepty spisovatelství tímto varuji, aby si to dobře rozmysleli: hospodám se totiž nevyhnou. Kvašené a destilované nápoje jsou zřídlem inspirace. Spisovatel navíc nemůže všechno tahat z fantazie, ale musí si to podstatné prožít. Zažít vypjaté situace, od vzletů ke slunci až po rytí držkou v zemi.“

„Jednou jsem dostala jednu moudrou řadu:Že prejk nemám věci tak řešit a trápit se nad něma. Že se mám uklidnit a tak nad tím nepřemýšlet. A to mě vlastně neskutečně nakoplo pozitivním myšlením. Řekla mi to učitelka občanky na ZŠ od ty doby jsem šťastnější člověk. Je to už hodně let ale přesto si to pamatuju. Je zvláštní že jedna moudrá věta může změnit celej život a jeho vnímání jakou moc mají upřímná slova.“

„Váš čas je omezený, tak jím neplýtvejte žitím života někoho jiného. Nenechte se svazovat dogmaty – což je žití s výsledky myšlení jiných lidí. Nedopusťte, aby šum názorů jiných přehlušil váš vlastní vnitřní hlas. A co je nejdůležitější, mějte odvahu následovat hlas svého srdce a svou intuici. Vědí, co skutečně chcete, aby se stalo. Vše ostatní je podružné.

STEVE JOBS“

„Nemám ráda sladký řeči krutá realita to je můj šálek čaje. Radši budu brečet a píčovat a zlobit se než to dusit v sobě. Se hroutit z toho že jsem sklamaná lidma kolem sebe a státem no občas jo ale né vždycky. Stejnak je to všechno bludnej kruch. Dobro zlo všechno se děje tak jak si to přeje vesmír. A ti kdo tomu naslouchají ti taky z toho života taky něco mají.“

„Neměl by ses upínat k tomu, kde bys byl nejraději, protože zapomeneš vytěžit maximum z toho, kde jsi. Síla přítomného okamžiku! Není důležité, co bylo, protože už to není a nebude! Z minulosti vytvoř moudrost a poučení. Proto se k minulosti vracej pouze, potřebuješ – li v krajní mezi a s láskou a pokorou. Dále žij teď! A důvěřuj s nadějí v budoucnost, ale příliš se neubírej, tím co bude, protože to nikdo nikdy neví. Život je jedna velká změna. Jedinou jistotou je, totiž změna sama.“

„Mockrát jsem si myslela, že nemám štěstí, ale dnes už vím, že to často byla traumata z dětství, která dodnes prosakují napovrch, že je to vypěstovaný strach v hloubi mé duše, který neustále vyvěrá, je to i nenalezení sebe sama a sebevědomí bez pevných pilířů… Nejsem si jistá, že svůj život, své promarněné příležitosti, doženu, ale rozhodně vím, že těm, kteří chtějí naslouchat, chtějí se poučit, mám rozhodně co předat.“

„…Vážení volitelé, pokud toužíte po takovém zítřku, ve kterém je kontrolováno vaše svobodné hlasování a je zastrašován každý, kdo se opováží projevit svůj vlastní názor, pak jsem určitě mužem včerejška. Pokud se cítíte dobře v atmosféře nepřátelství, konfliktu, osočování a zesměšňování, nemohu být váš kandidát, protože jsem se v celé své politické kariéře snažil o férové politické soutěžení a hledání konsenzu a vždy jsem odmítal hrubosti a urážky.
Pokud nechcete dbát tradic naší civilizace, jejich křesťanských hodnot, důrazu na klasickou rodinu a úctu ke každému lidskému životu, nevolte mne, neboť já tyto hodnoty ctím. Chcete-li žít v budoucnosti stvořené z módních vln, kdy bude zakázáno kouřit, ale drogy budou tolerovány, kdy bude manželství institutem na vyhynutí a na radnici budou chodit jen páry k registraci, kdy staré a nemocné budeme milosrdně zbavovat života, kdy nám bude předepisováno, co máme jíst, pít a jak smíme mluvit, pak toto není můj program. Toto není má představa budoucnosti…“

„Neodsuzujme dnes jeho vrahy. Co víme o bezuzdné nenávisti, kterou k nám pociťují? Osm let žijí v uprchlických táborech v Gaze a přímo před očima mají, jak měníme půdu a vesnice, kde žili oni a jejich předkové, ve svou vlastní zemi. Měli bychom požadovat odplatu za Ro'iovu krev ne na Arabech z Gazy, ale na sobě samých, za to, že zavíráme oči nad svým krutým osudem a nad úlohou naší generace. Jsme sice generací osadníků, ale bez bojové přilby a hlavně pušky nebudeme schopni vysadit strom, ani postavit dům.
Nebojme se pohledět na zášť, provázející a stravující život stovek tisíců Arabů, kteří sedí všude kolem nás a čekají na chvíli, kdy budou moci vztáhnout ruku po naší krvi. Neodvracejme zrak, protože to by oslabilo naši ruku. Takový je osud naší generace. Máme jedinou volbu: být připraveni se zbraní v ruce, silní a rozhodní, jinak nám meč vyklouzne z ruky a naše životy budou vážně ohroženy.“

„Ten příběh je velmi smutný. A jsou i úplně jiné smutné příběhy, kolik lidí skočí v létě do vody, neznaje terén, a jsou potom na vozíku. Kolik lidí si koupí řetězovou pilu, aniž je jakkoli poučeno. Ale to s tím velmi souvisí. Souvisí to s tím, že pokud je člověk svéprávný, tak musí bejt taky zodpovědný. A musí vědět, že když to udělá, tak mu nikdo nepomůže. Celý tento systém je založen na tom, že vlastně sociální dávky putují od státu do těch heren a vlatně ty herny na nich vydělávají. […] Ano, já se tomu bráním, já se bráním tady tomu velkému oku, já nejsem přítel sbírání těchto údajů. […] Já jsem prostě z principu proti, aby se svoboda omezovala. A tady někdo se tváří, že on ví všechno nejlépe. Člověk je především za svůj život zodpovědný sám. Každý, každý je za svůj život zodpovědný sám. Jenom některé výjimečné případy vyžadují (nedořeknuto do konce).“

„Ačkoliv se člověk nazývá lidskou bytostí a člověkem něčím mocnějším a lepším než zvířata. Tak je stejnak největším a nejkrutějším zvířecím opičakem zabijákem ze všech. Protože nežere slabé kusy ale zabíjí rovnou celá zdravá stáda a hejna. Pro to aby pak se kazilo v obchodech a čekalo na to až ho nákej mamlas koupí a spotřebuje to je zbytečná smrt. Když se pak to maso nebo ty části zvířete nespracujou všechny. A vihodi zabije se tolik nevinných tvorů pro konzumní nenažranost lidí. Když jsou ty možnosti tak ti bez mozku nemorální sráči jen berou a bez citu bez účty jenom za účelem nacpat si břicho pro prožitek. Né pro ten účel najíst se pro výživu těla a mozku. Slepí budou navždy slepí. Uvědomělí a citliví smutní ze světa a však upřímě smířeni a 1000× silnější ve svém myšlení. Ten kdo si neuvědomuje ten sám de na svoje životní jatka pro život bez smyslu a hodnoty a úcty k životu. Zabíjí svojí psychiku pro vlastní neuvědomění a nechápání a necit a úctu ke všemu.“

„Smrt číhá všude nikdo před ní nezdrhne. Každýho jednou nakonec dostihne. Každý se jí bojí ale ve skutečnosti je to jenom smutný emocionalní okamžik. Jako kmen sromu co spadne do hlíny ztrouchniví a stane se součástí půdy. Je člověk malinkou duší ale velkým myšlením je větší. Než příroda zpět už se nevrací pro svou lidskost zapoměl na zákony přírody a čistotu života. Zdravotnictví věda pomáhá těm co by dávno přírodní cestou umřely. Nepestra příroda znečištěná lidskou snahou přežít. Bez myšlenky jestli si to zaslouží jestli je to správný. Není to správný pro přírodu lidsky je. Výrobci léčiv přístrojů a pomucek do zdravotnictví ty se musí mít krásně. Ale když je tolik slabosti bolesti a špatných genů. Tak si říkám fajn dobře no tak já to du asi rovnou zabalit tu existenci. Asi začnu chlastat se fakt nedivím.Že je tolik alkoholiků. A nebo že lidi hulíjou marihuanu. Nebo nedokážou uníst tíhu světa a života a berou antidepresiva fakt mě to nepřekvapuje.“

„Stejnak je člověk jenom další maso pro červy v Zemi.Člověk je jenom spletice chaosu co svím chováním utlačuje ostatní tvory a živočichy pro svojí vlastní chamtivou sobeckou potřebu žít. Tak k čemu se sakra snažit tady být a existovat. Chápu lidi co mají deprese a jsou v hajzlu z týhle existence protože ti jediní chápou co je to skutečně žít. Ostatní jsou přehnaně optimističtí a žijou v bludu který jenom ničí tuhle planetu Zemi. Proč bych se měla stresovat je mě to u prdele doslovně lidské životy jsou mě lhostejné. Celý život se dokonale přetvařuju a hraju si na to co nejsem jsem falešná abych neubližovala svou mega krutou upřímností. Tak se směju na všechno jako sluníčko 🌞 aby nikdo neměl pochyby že se mám 😎 skvěle. Přičemš mám to všechno u prdele přehnané ignoranství to zbožňuju miluju💜 to nevnímám to. Nevnímám nic jenom to svoje krásné sobecké a melodramaticky elegantní a mafiánsky zvrhlé ego.“

„Jak věřit upřímnosti těchto křesťanů, ať už přesvědčených či ne, tady ve Francii a v Evropě, kteří mají ústa plná „islamofobie“, „stigmatizace muslimů“, ale mlčí k utrpení a pronásledování křesťanů, kterým se brání v životu z víry jak v jejich rodné zemi tak v zemi jejich exilu? Není snad toto projev diskriminace nebo dokonce segregace mezi nimi a námi? Cítí se být spravedliví, avšak upozorňují pouze na n ě k t e r é nespravedlnosti.“