Karel Havlíček Borovský citáty

„Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil!“

—  Karel Havlíček Borovský

„Kdyby stáří dodávalo moudrosti, byl by dubový pařez největším mudrcem.“

—  Karel Havlíček Borovský

Přisuzované

„Taškář je ten, kdo jiným něco za pravdu vydává, co sám nevěří.“

—  Karel Havlíček Borovský

„Jedna nepravda ze sebe rodí tisíce jiných a jedna libovůle zruší na tisíce pravd.“

—  Karel Havlíček Borovský

Přisuzované

„Tak to chodí na tom světě
každou chvíli jinák,
dneska ctí tě za svatého,
zítra budeš sviňák.“

—  Karel Havlíček Borovský

„Hlavní pravidla proti kněžím jsou dvě: 1. Nic jim nedávat. 2. Nic jim nevěřit.“

—  Karel Havlíček Borovský

Pak je s nimi lehko.
Zdroj: Karel Havlíček Borovský, Dílo 1, Československý spisovatel, Praha 1986; uvedený aforismus je na str. 209.

„V nouzi dá ti radu každý dobrý přítel, ale málokterý dá ti mouky pytel.“

—  Karel Havlíček Borovský, kniha Epigramy

Dílo, Epigramy

„Lenoš a řvi, dají mzdu dví! Pracuj a kuš, hubu suš!“

—  Karel Havlíček Borovský

„Poctivému hrozí jenom hlad, zloději zas jenom šibenice. Český literát má trampot více, jemu hrozí hlad i šibenice.“

—  Karel Havlíček Borovský, kniha Epigramy

Dílo, Epigramy

„Za pravdu je různá sazba –
jednou pomník,
jindy vazba.
Kdo ji řekne dřív než včas,
tomu pravda
zlomí vaz.“

—  Karel Havlíček Borovský

„Smažme husitskou válku z naší historie, i zhasne sláva českého národa. Ta jediná doba váží více než ostatní naše dějství, ba více, než celé věky čínské říše.“

—  Karel Havlíček Borovský

Přisuzované

„Kdo seje les, kdo zakládá sad, zřídka se dočká sám ovoce a užitku: ale jak bídný by byl svět, kdyby proto již nikdo sady zakládati a lesy síti nechtěl? Kdo tedy se chce ujímati lidu, musí k tomu míti jiné a vyšší pohnutky nežli vděčnost a odměnu od něho: ve zdaru svého díla, ve svém srdci a ve vděčném přátelském uznání malého počtu svých stejně smýšlejících musí hledati jedinou odměnu, nechce-li býti brzy zklamán.“

—  Karel Havlíček Borovský

Zdroj: článek Sbírky na naše národní divadlo v časopise Slovan 12. 7. 1851

„Časem zvykne člověk všemu, časem zvykne si i redaktor na konfiskace a naučí se je považovat za chléb svůj vezdejší. Konfiskace spisu tištěného, má-li skutečně mít účinek, nesmí se tak příliš zhusta opakovat a musí také vždy jen zasahovat spis skutečně nebezpečný. Jestli si naše čtenářstvo povšimne úředního oznámení c. k. podkrajského úřadu (resp. státního zastupitelství) stran zabavení našeho posledního sobotního čísla, zpozoruje tam, že c. k. zastupitelství jenom v tomto čísle nachází sedm přestupků. (následuje výčet přestupků a odpovídajících trestních sazeb) Musí se tedy říci, že pan kutnohorský státní zástupce má dobře na zřeteli zásadu: Co děláš, dělej důkladně, neboť 26 let 6 měsíců žaláře a k tomu ještě 5100 zlatých pokuty je zajisté pro každého redaktora dostatečné kvantum a zvláště pro takového, který má na krku ještě několik jiných procesů. Půjde-li to takto dále, budou zajisté někteří páni biskupové donuceni vypsat všeobecné modlení za redaktora Slovana a přiměřené prodloužení jeho života, aby spravedlnosti mohl být dán náležitý průchod, neboť by se jinak mohlo lehce stát, že by tento redaktor při vší své známé úctě a poslušnosti k zákonům a při vší své naději na dlouhé stáří, přece k velkému svému zármutku nebyl v stavu celý trest náležitě odsedět.“

—  Karel Havlíček Borovský

Zdroj: (Slovan, 2, č. 46, s. 9, 2. 7. 1851, převedeno do modernějšího jazyka)

„Přislibujte si mně, poroučejte si mně, vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu.“

—  Karel Havlíček Borovský

Přisuzované

„Proto jest obec, jest společnost, aby, co jednotlivý sám dovésti nemůže, spojené síly dokázaly.“

—  Karel Havlíček Borovský

„Já jsem z kraje muzikantů, na pozoun jsem hrál, a ten pořád ty vídeňské pány ze sna burcoval.“

—  Karel Havlíček Borovský, Tyrolské elegie

Tyrolské elegie

„Jenom národ zachovalý a vzdělaný může míti svobodu a spojenou s ní dobrou vládu, tuto pravdu, které nás učí zkušenost dějepisu, musíme vždy především na zřeteli míti. Národ nevzdělaný, kdyby se celý zkrvácel samými revolucemi, nedocílí přece svobody a práva, nýbrž bude vždy zase brzy ošizen a do libovlády nazpět vtlačen. Národ mravně zkažený, byť by i vzdělán byl, přece zase svou pokažeností plete vždy sám na sebe metlu absolutie. … Kde není národ zachovalý a vzdělaný, tam jest marné svrhovati revolucemi staré vlády, neboť zase se dříve nebo později všechno zlé navrátí, třeba se osoby a okolnosti změnily, a národ nemá z revoluce nic než trochu škody a nepořádku. V takovém pádu musí se napřed odstraniti tyto závady každé pravé svobody a teprva potom jest naděje a vyhlídka na možnost dobré a trvanlivé právní vlády.“

—  Karel Havlíček Borovský

Zdroj: (Politické spisy Karla Havlíčka Borovského, Slovan, část I., Praha 1903, s. 595–597)

„Chceš-li dodělat se vezdejšího chleba, bývej hloupým, kde je toho třeba.“

—  Karel Havlíček Borovský

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá mít žádné jmění, nýbrž aby bylo všechno společné a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tady hned na první pohled každý, že takové učení je nanejvýš bláznovské a že se mohlo jen vyrojit z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy chtěli z člověka učinit něco buď lepšího, neb horšího, ale vždy něco jiného, než je člověk.“

—  Karel Havlíček Borovský

Zdroj: Slovan, 1, 26. 6. 1850, převedeno do modernějšího jazyka