Vyhledávání

„Ženy se ochotně podřizují módě, neboť vědí, že obal se musí časem měnit, má-li obsah zůstat zajímavý.“

„Jednou se mě někdo zeptal, co je punk? Skopnul jsem popelnici a řekl, že tohle punk. On také skopnul popelnici a zeptal se mě, je tohle punk? Já odpověděl ne. Tohle je jen móda.“

„Móda je zvláštní záležitost, při níž se náhle všem zalíbí něco, co se jim včera ještě nelíbilo, a co se jim zítra zase nebude líbit.“

„Je jednoduché být náboženský, když je náboženství v módě; ale je důkazem silné víry a přesvědčení plout do nebe proti proudu, a vystoupit pro Boha, když pro Něj nevystupuje nikdo jiný.“

„Móda v ženském odívání, za celou lidskou historii a na celém světě, to jsou jen nekonečné variace na téma věčného sváru mezi přiznávanou touhou obléknout se a nepřiznanou touhou svléknout se.“

„Láska už není v módě. Zabili ji básníci. Napsali toho o ní tolik, že lidé už na lásku nevěří. Nepřekvapuje mě to. Pravá láska totiž trpí a mlčky snáší utrpení.“

„Móda musí být brána v úvahu jako příznak touhy po ideálu, jenž se vznáší v lidském mozku nade vším, co v něm přirozený život hromadí hrubého, pozemského, nestvůrného.“

„Vynález minisukně je stejným pokrokem v módě jako v technice konstrukce parolodi, o jejích výhodách se její vynálezce Robert Fulton svého času vyjádřil takto: "Nyní nejsme již závislí na tom, až zafouká vítr.“

„Natočil jsem víc filmů o ženách a režírovaných ženami než kdokoli jiný. Navíc už před třiceti lety, kdy to ještě zdaleka nebyla móda. Byl jsem v tomto směru průkopníkem. Dnes už na to vinou všeho toho, co se kolem mě děje, všichni zapomněli. Moje dílo je zapomenuto.“

„Spokojeně žít s málem, hledat eleganci spíše než luxus a kultivovanost spíše než módu, být ctihodný, ne vážený a být bohatý, ne boháč, pilně studovat, myslet tiše, mluvit jemně a konat upřímně, naslouchat hvězdám a ptákům…“

„Obyčejná hlava se vždycky přizpůsobuje vládnoucímu mínění a vládnoucí módě, považuje stav, ve kterém se teď všechno nalézá, za jediný možný a chová se při všem trpně. Nenapadne ji, že se všechno od tvaru nábytku až po nejdůmyslnější domněnku rozhoduje ve velké řadě lidí, jejímž je členem.“

„Pietro filipi je splněný sen, miluju to a věnuju se tomu plně, ale film, to je láska na celej život… Asi bych nedokázala něco tak bytostně srostlého se mnou brát jako konec kariéry.“

„Jednat znamená mít pravdu. Protože máme o světě spolehlivou představu. Aby mohla být věta pravdivá, musí být pravda. Pravdivé věty jsou možné jen díky tomu, že skutečnost není nekonečně mnohoznačná a proměnlivá - skutečnost má svou pravdivost, svou pravdu. To, že naše věty jsou pravdivé, že podle nich můžeme žít, nás vede k uvědomění, že vzdor všem postmoderním módám je ve světě našeho života pravda.“

„Silovou hrou, okázalým stylem, oblečením a barvou pleti jsme zanechaly stopu v historii tenisu. Změnily jsme tenis. Do tohoto sportu jsme přinesly vášeň a módu extravagantního oblečení. A také silový styl a novou barvu pleti, protože jsme Afroameričanky. Tenis jsme posunuly výš, především v dynamice hry. Vzpomínám si, jak Venus začala nosit všechny ty úžasné outfity a já se tím nechala ovlivnit. Rozhodně si myslím, že v tomto směru jsme na tenis měly velký vliv!“

„O módě
Každej je unikátní umělec stylista. To jaké barvy má na sobě mají svůj víznam psychologie barev. Čím víc osobitější charakter tím víc stylu v oblékání. Placení oblečením mě sere. Chápu že každý chce vypadat skvěle. To se dá ještě přežít. Ale zase trpí příroda tuny hadrů bot odpadu. Štve mě když koukám na eshopu. Na oblečení nahovno ušité nebo z hnusného materialu co škodí přírodě je mě z toho na hovno. Ale jaké to má řešení???“

„Je to prostě jakási nová móda, móda boření mýtů, móda nastavování zrcadla, móda zvláštní, leckdy velmi flagelantské reinterpretace vlastních dějin. Často se dovídáme z různých povrchních komentářů (a teď budu schválně přestřelovat, ale ne moc), že husité byli vlastně banda obyčejných lapků, kteří jen ničili a drancovali Evropu, že doba pobělohorská nebyla dobou temna, ale naopak dobou rozkvětu a vzdělanosti, a že v Rakousko-Uhersku se nám vlastně dařilo docela dobře, a neměli jsme je proto bourat, stačilo je přetvořit jenom na jakousi středoevropskou nebo podunajskou federaci. Někdy to zkrátka vypadá, že stačí jen otočit znaménka a barvy, zaměnit bílou za černou, dát místo plusu minus – a hle, nové české dějiny jsou na světě. Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie – za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik – a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina. A když už jsme u toho: hlavní tragédií druhé světové války, jak se někdy zdá při četbě médií nebo dívání se na televizi, už není nacistická genocida českého národa, ale poválečné excesy během odsunu Němců. Dámy a pánové, já záměrně karikuji, záměrně to přeháním – a vy to víte. Ale stejně tak víte, že kus pravdy mám, a já zase vím, že vás to – stejně jako mě – zlobí. Máme zaplaťpánbůh demokracii, máme zaplaťpánbůh svobodu slova, a proto nechť si každý říká a píše, co chce. Ale to, vážení přátelé, platí i pro nás. Proto si tady slibme, že k těmto věcem nebudeme mlčet, že budeme psát a mluvit, kde to půjde a jak to půjde, a že prostě nenecháme veřejný prostor zaplnit povídačkami o vlastní historii, která je obrácená naruby pod praporem jakési podivné nesmyslné sebereflexe. Když to budeme dělat, tak to nejhorší, co se nám může stát, je, že nám nějaký krasoduch občas vynadá do nacionalistů nebo nás obviní, že máme jiráskovsko-nejedlovské vidění světa – a to, dámy a pánové, nebolí, na to se dá zvyknout.“

„O módě
Podle módních trendů se neoblékám. Nosím to co je mě pohodlné a praktické. Než to v čem vypadám skvěle a podtrhuje to moje ženské křivky. Taky proto že nemám potřebu vabit může. Neoblékám se elegantně ani stylově ani podle nakejch pravidel módy. Barevné kombinace volím podle mojí nálady a ne podle toho jestli se to k sobě hodí. Kdyby byla fakt módní policie tak už by mě asi zbila za to že vypadám příšerně. A je zvláštní koukat se na lidi co prostě totálně nesnáší některé barevné kombinace jak je to úplně odpuzuje. A občas jen tak z chuti obléknout se úplně příšerně kombinace barev jen proto abych lidi vydraždila to 💜 miluju. Takové ty kombinace barev a stylů které se k sobě totálně nehodí miluju to děsně moc. Sportovní oblečení s hadrama co nosí starý báby s botama mokasínama a trojbarevnýma ponoškama a sportovníma legínama a svetrem s vestičkou a na hlavě šátek obmotanej jako nákej šejk s brejlema se srdíčkama růžovejma. Né to už krapet kecám ale bylo by to zajímavé vydět nikoho fakt tak oblíklího. Projit třeba po obchodě v čr. Trochu styl Aladin a Locika a skejtbordista a běžec.“

„Pokud chcete být nenahraditelní, musíte být odlišní.“

„Přejeme si, aby v naší zemi morálka nahradila egoismus, čest za falešnou cnost, zásady za zvyklosti, povinnost za dobré mravy, říše rozumu za tyranií módy, pohrdání neřestí za pohrdání neštěstím, pýcha za drzost, velkodušnost za marnivost, láska ke slávě za lásku k penězům, dobré lidi za dobrou společnost, zásluhy za intriky, genialitu za vtipem, pravda za pozlátko, přitažlivost štěstí za omámení smyslností, vznešenost člověka za malost velikánů, lid velkomyslný, mocný, šťastný za lid líbivý, lehkomyslný a ubohý; zkrátka všechny ctnosti a zázraky republiky místo všech neřestí a absurdit monarchie.“