Vyhledávání

„Šansony jsou jako malé divadelní hry. Jsou typicky francouzské. Jsme lidé, kteří v písních vyjadřují lásku, vztek, a dokonce i revoluci. To je velmi francouzské. A dobře to zapadá do naší skvělé anarchistické tradice.“

„Lidé chtějí uspokojit svoje potřeby. To není poučka jen z ekonomie, ale z běžného života. Uspokojení potřeb tak, že člověk je vykořisťován člověkem, degradovalo nejen kapitalismus, ale i prosté mezilidské vztahy.“

„Vždycky jsem myslela, že člověk za každou cenu musí udržet lásku k člověku ale pak jsem pochopila, že lidé stále přicházejí a odcházejí. A proto je pro nás samotné jednodušší pochopit proč přišli a proč odešli.“

„Obdivuje mě, že všude možně píší lidé na sociálních sítích rady pro kluky, co chce a potřebuje holka ve vztahu. Ovšem málo kdo asi ví, že vztah není pouze o ženském protějšku.“

„Proč rána jsou tak těžká a noci tak lehké?
Proč člověk musí zažívat takovou bolest, a ne radost?
Proč hajzlové mají štěstí a normální lidé jsou furt smutní?
Proč je lehké zemřít, než žít?“

„Jednou z největších překážek, aby lidé dosáhli svých potřeb v moderním světě je to, že spousta lidí vyzdvihuje romantické vztahy, zatímco ubírají na důležitosti každého dalšího druhu vztahu.“

„Lidé vidí jen to, co je povrchní – tituly, školy, pozice. Skutečná hodnota člověka spočívá v tom, koho miluje, komu pomáhá a co dokáže pochopit tam, kde ostatní slepě přehlížejí pravdu.“

„Židovstvo žije v nepřirozených podmínkách, ve kterých není schopno realizovat své ušlechtilé vlastnosti a využívat svého přirozeného nadání a schopností. (…) Není pravda, že jsme se v diaspoře stali učiteli a vůdci národů. Naopak. Stali se z nás napodobitelé, sluhové, obětní beránek hříchů a chyb těch, mezi nimiž žijeme. Ztratili jsme naši individualitu a vzdali se nejzákladnějších podmínek života.“

„Milovala jsem ho, miluji ho, budu ho milovat.
Má sice ženu a žal v mém srdci je tak silný že mě nutí budit se v noci.
Myslet na něho.
Kdybych tehdy neudělala osudovou chybu, byl by můj.
Pamatujte: Toho koho doopravdy milujete budete mít v srdci navždy.
Ale že to neskutečně bolí.
Láska bolí jako nůž v srdci, který se zabodává hlouběji a hlouběji.“

„Promiň, že všechno až moc analyzuji, protože si musím být jistý, že neudělám žádnou chybu. Protože když jí udělám, tak lidi kolem mě většinou trpí. Neodpovím ti na tvůj problém v tu sekundu, kdy mi ho položíš. Bude to trvat klidně i více než den. Potřebuji se ujistit, že jsem nic nepřehlédnul. A přestaň vnímat svět v černobílých barvách. Budeš překvapená kolik tu je barev…“

„V úvodu řeknu, že nejsem sexista, nikdy bych nevyslovil to, co někteří kolegové vyslovili v Poslanecké sněmovně, v této komoře by se to ani nehodilo, se ženami spolupracuji od svých čtyř nebo pěti let, každý si pamatujete, jak to tehdy bylo, jsou krásné, nádherné, lepší a nejlepší, mnohem lepší než my, ale hlavně o naši ochranu nestojí. Jsou svéprávné, ochrání se samy, ale na druhou stranu chtějí být obletovány, chtějí slyšet, že mají dnes krásný účes, krásnou sukni nebo kalhoty - bokovky, které jim sice zničí ledviny, ale ony obětují všechno pro to, jen aby se nám líbily. Proto nemohu v žádném případě podpořit naši paternalistickou ochranu a touhy neukojených feministek, kterým harasment nikdy nehrozí. To je na tom velmi pikantní a zvláštní. Nemohu je jmenovat, protože bych se dopustil toho, čeho se dopustit nechci, ale můžete si je na internetu prohlédnout - ty aktérky, které jsou v těchto směrech aktivní, těm se opravdu nemůže nic stát, nikdo je nikdy obtěžovat nebude. Nevím, proč bych to měl podporovat. Naopak, našich milých a krásných se to týká, a to, co dělám dosud, budu dělat pořád, tím spíš ke svému věku, že mi už nic jiného nezbývá.“

„Staré rány fyzické i psychické se proberou bolestí ve stáří. Tělo nezapomíná když člověk nešetří svoje tělo a mysl. Když člověk ignoruje tak se to nikde vždycky projeví. Dobré je naslouchat svému tělu a nepretěžovat ho dřinu života. Zdravý je přeci to nejvíc co každý jedinec má. A přesto si ho někteří lidé svého těla a mysli neváží. Ach jo je těžké umět se vcítit a představit si bolesti druhych lidí. Omezení těla a mysly druhých je pro mě bolestivé. Dostat to z mysly je snímání bolesti. Být citlivej člověk je utrpení když cítíš víc než bys vůbec chcel. A už od dětství chápat víc všeho díky umění se do toho vžít vicitit to citít jak to dobré a špatné hluboce a upřímě.“

„Představa, že budou dělat celý měsíc s vidinou toho, že pak dostanou nějaké peníze, je pro ně nemožná. Oni chtějí na pivo dneska, ne někdy potom. Takže například zvýšení hodin obecně prospěšných prací, kterými mají být podmíněny sociální dávky, z dvaceti na šedesát, je podle mě odstolový nesmysl. Nás v Teplicích už teď lidi kritizují za obecně prospěšné práce, protože ti, co je dělají, tak vytvoří ještě větší bordel. Když mají třeba sbírat vajgly, tak je tam ještě naházejí.“

„Být starostou je pro mě dar, poslání a možnost dělat maximum pro místo kde jsem doma. Užívám si každý den, kdy se nám povede naše město posunout o kousek dál. Rozhodně to nedělám z chlebařství, funkce starosty pro mě není existenční nezbytnost ani nutnost. Až jednou budu cítit, že tomu už neumím dát 100% sebe a moje motivace nebude taková jako byla na začátku, tak funkci důstojně předám svému nástupci, vše mu ukážu a budu mu pro jeho nástup ve funkci k ruce.“

„Nejlepší způsob je zajisté ten, jaký zachovávají Bratří, zvaní pikarti, kteří téměř jediní na světě zachovali u sebe s čistotou učení i životnost kázně Kristovy. Sama skutečnost nás nutí, abychom jim vzdali tuto chválu a velebili Pána, který v nich takto působí; přes to, že tito Bratří jsou v nevážnosti u některých zpozdilých vzdělanců. “

„Psaní písní mám jako koníček. Nejsem tím, koho nazýváte profesionálním tvůrcem písní. Někdy procházím kreativním obdobím, a vznikne mnoho věcí; některé skoro spontánně a jiné zase potřebují trochu více času. Nejsem jako Paul McCartney, který ráno vstane a před snídaní napíše píseň. On se snaží pokořit světový rekord v psaní skladeb.“

„Jako principálovi mi jde o to, abych do divadla dostal výrazné režisérské osobnosti, jenom setkáváním s nimi může růst soubor. Nemám ambici, abych jako ředitel dělal nejlepší inscenace, a zval sem proto horší tvůrce.“

„Moje filosofie zní: Každý den je novým dnem. Nedělám si velké starosti s uměním nebo s životem. Myslím si, že válka a atomová bomba mě zneklidňují, to ano, ale člověk proti nim většinou nic nezmůže.“

„Jestliže nemáte dětství, tak jako já a jiné dětské hvězdy, pokoušíte se tuto ztrátu později kompenzovat a dohnat to. Ale co já rád dělám, je to, že pomáhám ostatním dětem, které jsou méně šťastné nežli já – dětem, které jsou smrtelně nemocné, postižené či chudé.“