Citáty z knihyPoselství od protinožců
Poselství od protinožců je falešně autobiografický román americké lékařky Marlo Morgan, líčící jeden rok jejího života, který prožila s australskými domorodci při pochodu napříč Austrálií. Kniha poprvé vyšla v roce 1990 a záhy se stala bestsellerem na amerických a evropských trzích. I přes oprávněnou kritiku z řad novinářů a odborníků na australské domorodé kultury o věrohodnosti vyprávění, se kniha stala oblíbenou zejména mezi příslušníky hnutí New Age a dále i přívrženci alternativy. O osm let později pak vyšel druhý román Poselství z věčnosti , který volně navázal na Poselství od protinožců. Román líčí příběh dvou domorodých dvojčat , která jsou odtržena od svých rodičů a musí se vypořádat nejenom se ztrátou sociální identity, ale i s nástrahami života, které na ně jako na domorodce v anglo-americké společnosti čekají.
„„Když tedy neoslavujete, že jste o rok starší,“ zeptala jsem se, „co oslavujete?“
„To, že jsme lepší,“ zněla odpověď. „Oslavujeme, když poznáme, že jsme lepší a moudřejší než minulý rok. To pozná každý sám na sobě, a proto sám oznámí ostatním, že nadešel čas oslavovat.““
— Marlo Morgan, kniha Poselství od protinožců
„Lidé byli původně uzpůsobeni k tomu, aby komunikovali prostřednictvím telepatie. Různé jazyky a odlišná písma, která normálně stojí komunikaci v cestě, nejsou na překážku, pokud se dorozumíváme přímo pomocí mysli. V našem světě by taková komunikace ale nikdy nemohla fungovat, protože lidé okrádají své zaměstnavatele, šidí na daních a podvádějí své partnery. Našinec by nikdy nepřistoupil na to, aby někdo jiný věděl, co si myslí, protože všichni v sobě skrýváme příliš mnoho klamu bolesti a hořkosti.“
— Marlo Morgan, kniha Poselství od protinožců
„Během několika následujících dní jsme jedli cibulky rostlin, hlízy a oddenky a jakousi podzemní zeleninu, která se podobala normálním i sladkým bramborám. Moji společníci byli schopni najít rostliny hotové ke sklizni, aniž je vytáhli ze země. Pohybovali chvilku rukama nad rostlinou a poznamenali: „Tahle roste, ale není ještě zralá,“ nebo „Ano, tahle se chystá porodit.“ Mně přitom všechny stonky připadaly stejné, a když jsem jich několik vytrhla a viděla, jak je znovu zasazují zpátky, usoudila jsem, že raději počkám, až mi poradí, kterou mám vytrhnout. Vysvětlovali to jako vrozenou schopnost „proutkaření“, která je dána všem lidským bytostem. V naší společnosti bohužel nejsme vedeni k tomu, abychom naslouchali vlastní intuici, dokonce ji považujeme za cosi nadpřirozeného či zlého, a proto jsem se musela znovu učit něco, co je přirozené.“
— Marlo Morgan, kniha Poselství od protinožců
„Mluvili jsem ještě o narozeninových dortech a cukrové polevě, která jim hned také posloužila jako analogie. Podle nich symbolizuje množství času, který my Mutanti v rozpětí našeho stoletého života strávíme vyumělkovanou, přebytečnou, pomíjivou, dekorativní a uměle oslazenou činností, zatímco věnujeme příliš málo času objevování podstaty našeho bytí a toho, kdo jsme.“
— Marlo Morgan, kniha Poselství od protinožců
