Někteří lidé nedělají chyby citáty (strana 338)

„Všímáte si? Stres, úzkost. Věci, které člověka nehubí. Neničí ho tak jako látky, které proti nim začne užívat. Jsou mnohem méně nebezpečné než drogy. Úzkost krásně mizí v rozhovoru. Jen vědět, s kým mluvit. Následky drogy jsou o poznání hrůznější než úzkost. Úzkost uplyne. Změny na játrech, zničené žíly, změny v mozku jsou neodstranitelné. Celá společnost si zvykla na všemocnost léků. Vezmete si tabletku. VŠELÉK. Zázrak. V tom jsme byli všichni vychováváni. Nikdo tenkrát nemluvil o tom, že každý lék je také škodlivý. To je jeden z omylů, který nás všechny poznamenal. Proto nesebejistí lidé dnes hledají oporu a uspokojení v drogách. U většiny toxikomanů najdete alespoň někde vespod sebepodceňování, snahu kompenzovat vlastní komplexy něčím výjimečným. Upoutat na sebe pozornost.“

Radek John kniha Memento

„Necítím, že bych byl na konci, ale je mi fůra roků. Myslím, že potom to všechno začne nějak znova. Duše je vánek. Přemítající vánek.“

Karel Malich (1924–2019) český malíř a sochař

Zdroj: [„Jako by to dělal mimozemšťan.“ Vychází monografie o Malichovi, kultura.idnes.cz, 2013-08-26, 2014-11-07, http://kultura.idnes.cz/kniha-malich-cye-/literatura.aspx?c=A130826_110122_literatura_ts]

„Život píše scénáře…Józef Glemp bylo velmi svázán pravděpodobně s každým Polákem, bez ohledu na víru a náboženství.“

Jerzy Owsiak (1953) polský novinář

Originál: (pl) Życie pisze scenariusze… Józef Glemp był bardzo związany chyba z każdym Polakiem, bez względu na przekonania i wyznawaną religię.
Zdroj: [Jerzy Owsiak: Józef Glemp był związany z każdym Polakiem, polskieradio.pl, 2013-01-24, 2015-10-27, http://www.polskieradio.pl/9/1279/Artykul/768450,Jerzy-Owsiak-Jozef-Glemp-byl-zwiazany-z-kazdym-Polakiem]

„Ten příběh je velmi smutný. A jsou i úplně jiné smutné příběhy, kolik lidí skočí v létě do vody, neznaje terén, a jsou potom na vozíku. Kolik lidí si koupí řetězovou pilu, aniž je jakkoli poučeno. Ale to s tím velmi souvisí. Souvisí to s tím, že pokud je člověk svéprávný, tak musí bejt taky zodpovědný. A musí vědět, že když to udělá, tak mu nikdo nepomůže.Celý tento systém je založen na tom, že vlastně sociální dávky putují od státu do těch heren a vlatně ty herny na nich vydělávají. […] Ano, já se tomu bráním, já se bráním tady tomu velkému oku, já nejsem přítel sbírání těchto údajů. […] Já jsem prostě z principu proti, aby se svoboda omezovala. A tady někdo se tváří, že on ví všechno nejlépe. Člověk je především za svůj život zodpovědný sám. Každý, každý je za svůj život zodpovědný sám. Jenom některé výjimečné případy vyžadují (nedořeknuto do konce). Jestli někdo si vydělá peníze a rozhodl se je prohrát ve sportce, tak je to přece jeho problém. […] Ale přece paní Nováková když jde žádat o ty dávky, tak podepíše čestné prohlášení, protože je závislá na státu a ne na sobě, že nebude hrát. A když bude přistižena, že hraje, tak jí ta dávka bude odebrána.“

Jaroslav Kubera (1947–2020) český senátor českého Parlamentu

Máte slovo: Hazard a nový loterijní zákon, 29. 10. 2009

„Jako člověk mnoha profesí jsem toho názoru, že by se umění nemělo dělit do škatulek. Bohužel především kritici jsou poněkud nejistí, když narazí na někoho, kdo je nadaný v několika směrech. Mají představu, že když někdo umí zpívat, tak není dobrý herec, když někdo dobře mluví, tak třeba zase neumí dobře tančit. To je samozřejmě nesmysl.“

Topsy Küppersová (1931) rakouská herečka a autorka

Zdroj: [Herci jsou lidé bezcharakterní, Divadelní noviny, 2008-02-23, 2014-06-19, http://host.divadlo.cz/noviny/clanek.asp?id=15660]

„pamatuješ si na svojí první lásku? byla jemná, byla chladná, bylo to všechno najednou. Jako člověk jsem pociťovala všechno najednou, vztek že nemůžu být zrovna s tebou, štěstí jak něco, jak něco může být tak krásné, ale někdy jsem si říkala proč s ním vlastně jsem, proč? neměla bych si dát od toho pauzu? co? mám na vše ještě hafo času ani neznám sama sebe, kdyby se mně někdo zeptal,, jaká je tvoje oblíbená barva" asi bych nevěděla co říct, protože jak už jsem již psala, sama sebe neznám…. nebo bych řekla růžová, protože jsem bezúhonná "barbie" a nebo bych řekla černá, protože jsem neomezený psychouš. Dobře to zase přeháním, ale proč ne? život je jeden přehnaný film o růžové žížale, kterou uklovnul ptáček. co tady vlastně děláme? budeme propadat negativním a depresivním myšlenkám o té žížale, nebo se zaměříme na toho ptáčka? říkáte si že odbočuji, ale teď se zamyslete vy, kdo chcete být? žížala? nebo ptáček?“

the unknown girl

„Já vinen jsem, vy ne, a to je dobře. Měli byste mít nicméně možnost si říci, že toho, čeho jsem se dopustil já, byste se bývali dopustili taky. Možná s menší dávkou horlivosti, ale možná také s menší dávkou zoufalství, v každém případě nějakým způsobem ano. Snad mohu konstatovat, že, jak dokázaly moderní dějiny, za určitých daných okolností každý nebo téměř každý dělá to, co se mu řekne; a nezlobte se na mě, ale je jen malá pravděpodobnost, že zrovna vy byste byli výjimka, stejně jako jsem jí nebyl já. Jestli jste se narodili v zemi, kde nejen že vám nikdo nepřijde zabít ženu, ale kde ani nikdo nepřijde a neřekne vám, abyste šli zabíjet ženy a děti druhých, děkujte Bohu a jděte s pokojem. Ale pořád mějte na paměti tohle: možná jste měli víc štěstí než já, ale nejste lepší. Protože nebezpečí začíná právě ve chvíli, kdy najdete tolik troufalostí, abyste si to mysleli.“

Jonathan Littell kniha Laskavé bohyně

The Kindly Ones

„Moc dneska vědou, pomocí vědy vládne. Dneska se žádná mocenská struktura bez vědy neobejde. Jednak se neobejde bez produktů vědy, ale ta lepší, vyšší se neobejde ani bez vědy samotné. To, že se věda nechává kupovat a dělá svou práci na objednávku, je dokladem jakési upadlosti intelektuálství do něčeho, co je pokleslé. Postmodernita začala de facto v modernitě, v té vědě, která přestala být posedlostí hledání pravdy a stala se výrobou toho, co si kdo objednal. A v tom smyslu intelektuál, který by byl podnikatelem a dodával by potřebnou intelektuální zbrojnici komukoliv, tak vlastně poklesá na úroveň „vědce“. Proto si myslím, že povědomí té povolanosti je strašlivě důležité, ale nelze se při tom pouze odvolávat na tradici, ale musíme analyzovat také to, co to ještě může znamenat dnes. Tedy intelektuál není ten, kdo má pravdu, ale ten, jemuž je pravda důležitější než jakákoli politika, jakákoli mocenská pozice, jakýkoli omezený zájem.“

Ladislav Hejdánek (1927) český filozof a profesor

„Kdy si sem si říkal jak svět může být tak hezký a lehký…

Poté co sem poprvé klekl a lehl si na zem.. a prosil o pomoc…

A poté zjistil že mi nikdo nepřijde napomoc, protože všichni se dokážou postarat jen o sebe, ale radši budou dělat slepí aby nebyly za slabší jen tím že pomůžou podat pomocnou ruku klukovi co leží na zemi.

Od té doby podám ruku i bezdomovci a pomůžu komukoliv protože mě jsou rovni všichni i ty.

nebudu tím kdo si myslí a nebudu vůbec tim kdo jsou oni…

Ale i tak sem se jim stal…

Bylo těžké se dostat tam kde sem, a to jsem pořád na začátku, nebojte se prosadit, a vůbec ne, si říct svůj názor…

Protože ten je nejdůležitější na celičkém světě.

Je lehké být někým kým nejste, ale poté až zjistíte hodnotu lidí a věci tak tehdy okusíte bolest, protože budete litovat toho co jste tehdy udělali.. a komu ublížili

Pak budete tím kým jste chtěli být.

Karel Š.“

Karel Š.

„Už jsem říkal, že v SSSR má auto jednom jedna rodina ze sedmi? Hodně aut tam proto řídí buďto sovětští byrokrati, nebo cizinci. Jednoho dne byl vydán rozkaz, aby každý, koho policajti chytí při překročení rychlosti, dostal pokutu. Ale úplně každý, ať je to kdokoli. Gorbačov takhle jednou odjíždí ze své dačy, v limuzíně na něj čeká řidič, ale Gorbačov mu přikáže, ať si sedne dozadu, že chce řídit sám. Jede rychle, všimne si jich dvojice policajtů na motorce a jeden z nich je zastaví. Chvíli mluví skloněn do okénka a pak se vrátí ke kolegovi: „Tak tomuhle pokutu nedám.“ „Proč?“ ptá se kolega. „Vždyť máme rozkaz dát pokutu každému, bez ohledu na to, kdo to je. Kdo je v tom autě?“ „Neznám ho, ale musí to být někdo strašně důležitý, protože mu Gorbačov dělá řidiče.““

Ronald Reagan (1911–2004) americký politik, 40. prezident Spojených států

Zdroj: https://karelsykora.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=664400

„Je zvláštní jak jeden okamžik tak silný dokáže změnit člověka uvnitř. Jak když to bere příliš vážně ten život a hluboce to prožívá a cítí tak ho to ničí. Když se sejdou všechny bolesti psychický že života a najednou tě pohltí a cítím takovou únavu a bolest v duši. Už chce se jenom spát. A něco dělat není síla. Tělo je unaveno s pozemské tíže všeho v hlavě. A horší je to když ti lidi co tě posilovali jsou taky na tom zle. Ale se zdravím né s psychikou protože to byl zase opačnej extrém. Nebrali to vážně užívali si života až příliš nechodili na preventivní prohlídky neuvědomovali si sami sebe a svoje myšlení a svůj nezdravej způsob života. A najednou jim tělo chřadne a já nemám taky sílu ale pouze ve své mysli jak to nakopnout. Nejde to ignoruju to každej sám za sebe svého zdravý a štěstí tvůrce. Že je to nespravedlivé to je pouze úhel pohledu.“

Žádné

„Nebylo to snadné vytvořit nový typ opery, vytvořit typ slovenské národní opery. Pravda, to, co jsem si předsevzal jako skladatel, to byl jen sen. A tak jsem si myslel, že tento sen uskutečnit nebude snadné, vždyť plných 10 let jsem pracoval na tomto námětu. Tím více jsem se pak těšil, když dne 10. prosince 1949 na scéně Slovenského národního divadla v Bratislavě odezněla Krútňava poprvé tak, že jsem byl nadmíru spokojený, ba nadšený tím, že moje představa se realizovala v takové skutečně překvapující formě.“

Eugen Suchoň (1908–1993) slovenský hudební skladatel, pedagog a teoretik

Originál: (sk) Nebolo to ľahké vytvoriť nový typ opery, vytvoriť typ slovenskej národnej opery. Pravda, to, čo som si predsavzal ako skladateľ, to bol iba sen. A tak som si myslel, že tento sen uskutočniť nebude ľahké, veď plných 10 rokov som pracoval na tomto námete. Tým viac som sa potom tešil, keď dňa 10. decembra 1949 na scéne Slovenského národného divadla v Bratislave odznela Krútňava po prvý raz tak, že som bol nadmieru spokojný, ba nadšený tým, že moja predstava sa realizovala v takejto skutočne prekvapujúcej forme.
Zdroj: [Kvasnička, Matúš, Eugen Suchoň chýba už 20 rokov, kultura.pravda.sk, 2013-08-05, 2014-05-31, http://kultura.pravda.sk/hudba/clanok/288921-eugen-suchon-chyba-uz-20-rokov/]

„Desatero
V Desateru dostává Izrael směrnice pro nový život.
Bůh vyhlásil všechna tato přikázání:
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
1. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
2. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
3. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
4. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
5. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
6. Nezabiješ.
7. Nesesmilníš.
8. Nepokradeš.
9. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.““

kniha Bible

Zdroj: BIBLE DRUHÁ MOJŽÍŠOVA (EXODUS), 20,1 , Český ekumenický překlad, včetně deuterokanonických knih, vydala Česká biblická společnost 1993

„Jsem přesvědčen, že ohromné většině občanů tohoto státu (bez ohledu na občasné neškodné slovní narážky a vtípky) homosexualita a homosexuálové pranic nevadí. Proč také, vždyť zrovna tak jim vesměs nevadí lidé s desítkami jiných vrozených genetických odchylek. To, co jim vadí, není homosexualita a homosexuálové, ale jistá jejich zpupnost (jsem přesvědčen, že to je to správné slovo) s jakou se snaží majoritní společnosti (s množstvím jiných genetických odchylek, které ovšem tak ostentativně nedávají najevo), vnutit za halasné podpory fanatických ochránců minorit všeho druhu názor, že homosexualita je cosi "víc", cosi hodné obdivu a hrdosti až pýchy (pride), cosi, co je záhodno halasně dávat najevo. A my ostatní pak máme jejich kompenzační samoobdiv, hrdost a pýchu promptně akceptovat, jinak jsme zatracení homofobové.“

Miroslav Macek (1944–2024) český československý politik, novinář, překladatel a stomatolog

Zdroj: [Macek (ODS): Lidem nevadí homosexuálové, ale jejich zpupnost, parlamentnilisty.cz, 2011-08-08, 2011-09-06, http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/politici-volicum/204794.aspx]

„Nevím, jestli to víte, ale mám teď nového koníčka: sbírám historky, u kterých můžu dokázat, že se vyprávějí v Sovětském svazu. Lidé si je tam sami vymýšlejí a povídají mezi sebou, což ukazuje, že mají k realitě ve své zemi humorně cynický přístup. Jedna z těchto historek, kterou vám teď řeknu – a kterou jsem již říkal i generálnímu tajemníkovi Gorbačovovi, a on se smál – je o Američanovi a Rusovi, jak se hádají o tom, která země je lepší. Američan povídá: „U nás není žádný problém, abych přišel do Oválné pracovny, začal bouchat pěstí prezidentovi do stolu a říkat: ‚Pane prezidente, nelíbí se mi, jak řídíte tuto zemi‘.“ Rus na to: „Ani u nás to není problém. Klidně můžu přijít do Kremlu, začít bouchat pěstí do stolu generálního tajemníka a říkat: ‚Soudruhu tajemníku, nelíbí se mi, jak prezident Reagan řídí svoji zemi‘.““

Ronald Reagan (1911–2004) americký politik, 40. prezident Spojených států

Zdroj: https://karelsykora.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=664400

„Většina lidí jsou lidé žitých fikcí. Buď jde o lidi prosté, kteří nemají ani čas ani schopnost se účinně existenciálně tázat, uvězněné v mělkostech obstarávání banálního nebo vulgárního života, žijící a umírající se zmatenou myslí. Nebo o lidi ubohé, osamocené a absurdně končící s myslí zoufalou či zblbělou jako oběti ponižujících nemocí, nesmyslných očekávání, nevystižitelných Gulagů… Anebo, a hlavně, o lidi rozumově podvyvinuté či nikdy nedospělé, tupou masu nevychovaných, nevychovatelných a neschopných rozumově sami sebe řídit, o lidi opakovaně a iracionálně posedlé slaboduchými idoly, znovu a znovu do podřadnosti uvádějící každé náboženství, každou morálku a výchovu, a každý stav právní, ekonomický a politický; Aristoteles je nazýval otroky, Masaryk pathologickou ssedlinou, političtí demagogové a levicoví intelektuálové lidem.“

Ivan Špička

Zdroj: Ivan Špička: Mentální průprava bez ilusí - cesta k osvobození mysli.

„Spolu chyceni, spolu oběšeni.“

Pavel Bělobrádek (1976) český místopředseda PSP ČR, místopředseda vlády ČR, člen českého Parlamentu (2013–2017), regionální politik a ve…

http://echo24.cz/a/wBdPP/prisna-kontrolni-hlaseni-babis-to-schytava-ze-vsech-stran
Oblíbené rčení tohoto politika, kterým poukazuje na odpovědnost všech koaličních stran za vládní politiku, přestože nesouhlasí s některými postupy nebo vyjádřeními koaličních partnerů http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/jestli-babisovi-demokracie-nevoni-at-jde-kara-sef-lidovcu_358575.html
/ Výroky

„Byl byste raději, kdyby chudí byli chudší, pokud současně budou bohatí méně bohatí.“

Margaret Thatcher (1925–2013) britská státnice a předsedkyně vlády Spojeného království

vystoupení v Dolní sněmovně, 1990
Zdroj: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2805761-lide-se-musi-hlavne-starat-sami-o-sebe-thatcherova-promenila-britanii-i-svet

„Komunistická strana se chce stát moderní levicovou stranou. Úmysl je to jistě bohulibý, ale brání mu v tom některé podstatné překážky. První je ta, že těleso může zaujmout prostor pouze tehdy, není-li již tento prostor obsazen jiným tělesem; jinak musí předchozí těleso vytlačit. Prostor moderní levicové strany u nás je a – v souladu s evropskými tradicemi – bude obsazený sociální demokracií. Blíže ke středu, ale koneckonců také nalevo, jsou kromě toho socialisté… Za této situace by se měla komunistická strana hrdě přihlásit ke své dosavadní strategii života bez budoucnosti a stát tak ve své poznané pravdě. Našla by jistě dost přívrženců, kteří neviditelné ztráty nevidí, milují poslušnost a bojí se samostatného myšlení. Její diskontinuitní obrat, kromě toho, že směřuje do zaplněného prostoru, je spojen se ztrátou tradic a vzbuzuje podezření z úmyslu ještě větší nečitelnosti. Pokud by se komunisté nazvali například Stranou práce, mohli bychom si je splést s labouristy. Jejich dosavadní název naopak žádné zmatení pojmů neumožňuje, protože se dostatečně vryl do našeho vědomí… komunistická strana byla a zůstává stranou extrému. A jako taková má ve společnosti své přirozené, i když okrajové místo. Nelze ji zrušit, jako nelze rušit horečku. Její volební výsledky budou měřítkem intenzity nemoci naší společnosti, sociální rakoviny, ze které se zvolna začínáme uzdravovat.“

Miloš Zeman (1944) prezident České republiky

Zdroj: [Miloš, Zeman, Stát v poznané pravdě, Lidové noviny, 4, květen, 1990, 1]

„Proč? Proč dívka v roztrhaných šatech, ležící na krvavé posteli, vzlyká jméno viníka, ve chvílí když její rodiče nic netušící vcházejí do domu nalézajíc zneuctěné tělo jejich děvčátka…
Proč chlapec, kterého matka zavrhla, nutí slečny být mu nablízku a být mu osobou, kterou vždy tolik chtěl i když to znamená, že slečny křičí z posledních sil a poté ztichnou napořád…
Proč muž viní ze ztráty své milé jeho děti a v zlosti jeho pěst přistává na líci jeho dcery, přičemž praví:,, promiň“ pokračujíc v úderech do třesoucího se tělíčka jehož běloba chladí na duši, otočí se a na řadu příjde syn, který jen svou sestru chránil…
A proč osoba s dobrým srdcem je odtržena, pro svůj nedokonalý vzhled, když láska sršící jí z očí by zahřála všechny osoby v říši divů, při čemž by ji ještě půlka zbyla pro bytosti všeho druhu co by lásku potřebovaly a obětovala by svůj zrak pro slepou matku aby své dítě spatřila, svůj sluch pro stařenku, aby naposledy slyšela své blízké a svou řeč pro chlapce šeptajíc své:,, miluji tě“ jeho umírající přítelkyni.
Mnoho otázek a jen jedna odpověď…LÁSKA.
Někteří pro ní mnoho obětují, jiné tento pocit úplně zničí.
Tolik lidí by šťastnějších bylo, kdyby zatmění jejich srdcí ovadlo a radost by rozzářila jejich tváře.“

Kateřina Straková

Vyhledávání

Témata

Citáty