Vyhledávání

„Uvědomění, že jsem tvůrce svého života bez ohledu na to co jsem prožil je cesta ke svobodě každého. Pokud si uvědomuji, že za celý život na téhle planetě můžu jen JÁ SÁM. Odchází iluze nepřátel. S tím i válka. V takové chvíli přichází na řadu hojnost celé planety, rozkvět, láska, zdraví, radost, přátelství, jednota.“

„Když milujete, dáváte víc, než přijímáte.“

„Milovat se naučíte jedině tím, že budete milovat. Svou lásku nemusíte nikomu vysvětlovat ani ospravedlňovat; stačí milovat.“

„Nikoho nemůžete změnit. Buď lidi milujete takové, jací jsou, nebo je nemilujete.“

„Pravá žena je pro Vás ta, kterou milujete takovou, jaká je, žena, kterou nemusíte v ničem měnit.“

„Snažit se někoho změnit je totéž jako snažit se udělat ze psa kočku nebo koně.“

„Když jsem poprvé vkročil na půdu kongresu, bylo mi řečeno: „The way to get along, is to go along“ - Aby ses někam dostal, musíš umět spolupracovat s většinou. Tato spolupráce vyžaduje více než přátelství. Jde o schopnost uzavírat kompromisy a mít cit pro to, co je dosažitelné a co nikoli. Z tohoto důvodu varuji před tím, odsuzovat každý kompromis jako něco nemorálního.“

„V období let mého boje jsem si myslel, že nemohu na sebe vzít odpovědné závazky vyplývající z manželství. Dnes, před smrtí, jsem se rozhodl vzít si za manželku ženu, která po mnoha letech věrného přátelství dobrovolně přijela do tohoto již obleženého města, aby se mnou sdílela můj osud. Zemře zároveň se mnou z vlastní vůle jako moje žena.“

„Byla jsem sirotek bez domova, bez lásky, bez otce a matky. Moje samota mě vybavila komplexem nadřazenosti, nuzný život mi dodal sílu a pýchu, chuť vyhrávat a touhu po velikosti… a když mi přinesl dost elegance a přátelství Stravinského či Picassa, nikdy jsem si nepřipadala hloupá nebo podřadná. Proč? Protože jsem věděla, že s takovými lidmi kolem sebe člověk uspěje.“

„Úcta a láska jsou klíčem k úspěchu vašeho vztahu. Musíte jasně vyjádřit své potřeby. Musíte věřit sobě i partnerovi.“

„Napíšu Ti toho tolik, že to nebude SMSka, ale MMSka.“

„Falešný přítel je jako stín, provází nás, jen dokud svítí slunce.“

„Sen – cosi stejně intimního jako láska nebo přátelství. Takže i o něm by se mělo spíše mlčet anebo používat znakovou řeč hluchoněmých. Převyprávět nelze, stejně jako nelze převyprávět lásku. Slova jsou buď slabá, anebo příliš silná. Snový příběh je záhadný, plný úskoků a kliček. Nikdy není doslovný – a jeho smysl je věčná záhada, navzdory doktoru Freudovi.“

„Každý máme spřízněnou duši v někom, komu se moc nevěnujeme, ale po letech setkání společně brečíme smíchy.“

„Existují barbaři, kteří zapomenuvše všechen lidský cit, dovedou uchopit psa, který obdivuhodnou věrností svého přátelství daleko předstihuje člověka, připoutat ho na stůl, zaživa rozřezat jen proto, aby ukázali oběh jeho krve! Nožem odhalují v něm tytéž orgány citu, které se tají v člověku a nehrozí se tato sídla citu v živoucím těle mučit hroznými bolestmi. Zaslouží si takoví nelidští tvorové jména člověk?“

„Vždycky, když mi někdo vyčítá, že je můj pohled na cikány idealizovaný a můj vztah k nim příliš romantický, snažím se mu vysvětlit, že můj pohled se opírá o bezprostřední zkušenost a že je postavený na konkrétních známostech a přátelstvích. Vím, že lidé mají i jiné zkušenosti, ale myslím, že je to normální. Obecně se domnívám, že menšina se už z podstaty cítí ohrožená a že v toleranci musí hrát prim vždycky většina.“

„Když jsem si jako kluk přečetl „Hochy od Bobří řeky“, nepřál jsem si nic jiného než se stát skautem. Byly to nejkrásnější Vánoce, když jsem pod stromečkem našel skautský kroj vlčete – čapku, blůzu, manšestráky a nádherný opasek s karabinkami. Jenže přišla okupace a výstroj zůstala ve skříni.
A tak mohu až nyní po mnoha letech skautingu popřát, aby vyšel čestně z boje s počítačovými hrami, hodinami vysezenými u televizních seriálů a vším současným balastem a naplnil mladé životy svými ideály. Přátelstvím, čestností a láskou k přírodě.“

„Já jsem chodila do světlušek těsně po válce, mezi roky 1945 a 1948, když jsem byla ve druhé až čtvrté třídě. Dalo mi to hodně, protože jsem měla úžasné vedoucí.
Oddíl Sluníček jsem zakládala v polovině sedmdesátých let. Byla jsem přesvědčená, že děti potřebují dostat skutečné hodnoty, které jim nedá ani škola, ani jiskry či pionýr, kde se dovídaly, že vedoucí úlohu hraje KSČ, že mají být věrní straně a podobné pseudohodnoty.
Oddíl dá člověku především přátele na celý život. Naučí ho přátelství, důvěře, spolupráci s druhými a pomůže mu objevit, v čem je dobrý.“

„Jak zkažený a ošemetný je člověk, který říká: "Umínil jsem si být k tobě zcela upřímný." K čemu to, člověče? Takového úvodu není potřebí! Však se to ihned ukáže: na čele to musíš mít psáno, z hlasu ti to musí zaznívat a z očí vyzařovat, aby to z nich oslovený přímo vyčetl jako z pohledu milujícího. Vůbec upřímný a dobrý člověk musí být takový, že každý, jakmile k němu přistoupí, v tu chvíli to chtěj nechtěj vycítí. Strojená upřímnost je zákeřná dýka. Nic není odpornější než vlčí přátelství; toho se varuj ze všeho nejvíc! Kdo je dobrý a upřímný a dobře smýšlí, ten to má vepsáno v očích docela znatelně.“