Vyhledávání

„Kdo pochopil svůj dar, nemá důvod soutěžit – protože ví, že soutěžit nemůže.“

„Poválečný odsun Němců z Československa dodnes zůstává živou a stále rozporuplnou událostí. Týká se řady posledních žijících účastníků, jejich potomků i těch, kteří stáli na druhé straně, na straně svědků bouřlivých shromáždění českých Němců toužících vejít Heim ins Reich. Tento příběh se rozpíná mezi nimi, těmi všemi, kteří prošli válkou. Rozpíná se mezi skutečnými historickými událostmi i mezi milníky jednotlivých lidských osudů. Rozpíná se ve skutečných ulicích skutečného města, které se muselo vyrovnat s poválečnou situací. Připomíná jeden z méně známých poválečných excesů, pochod na Pohořelice, který dodnes obestírá mnoho mýtů a polopravd. Smyslem této knihy není je vyvrátit ani zvážit míru provinění, obhajovat ani soudit. Je to příběh jednotlivce, který byl obětí války.“

„Dalo by se tedy stejně dobře říci, že by se člověk měl cvičit v umění mluvit sám k sobě z afektu a v jeho rámci, jako by to byl sám afekt, který hovoří bez ohledu na naši rozumnou kritiku. Dokud afekt hovoří, je třeba kritiku zadržet. Jestliže však svůj případ prezentoval, musí být stejně tak svědomitě kritizován, jako by naším protějškem byl skutečný, nám blízký člověk. A tím by to nemělo končit; výroky a námitky by se měly střídat tak dlouho, dokud se nedojde k uspokojivému závěru. Jeli výsledek uspokojivý či nikoli, o tom rozhoduje jen subjektivní pocit. Nemá přirozeně smysl si něco namlouvat. Trapná upřímnost vůči sobě a žádné ukvapené předjímání toho, co by druhá strana snad mohla říci, jsou nezbytné podmínky této techniky, jak vychovávat animu.“

„Prý zda je to křesťanské, co se děje s Židy. Je to lidské? Není to loupež? (…) Já se ptám, je to křesťanské, když se národ chce zbavit věčného nepřítele? O tom, že Slovákovi židovský živel ohrožoval život, o tom není třeba nikoho přesvědčovat. Vypadalo by to ještě mnohem hůř, kdybychom se od nich včas očistili. A udělali jsem to podle příkazu Božího: Slováku, shoď, zbav se svého škůdce.
Tiso ve veřejném projevu v Holíči 16. srpna 1942“

„I když se mi zatím daří, přesto cítím, že jsem dřív vyskakoval z rozjetých aut daleko lehčeji, běhal jsem daleko rychleji, i risk z pádu je daleko větší než před lety. Věda ale nachází stále nové možnosti, jak prodlužovat lidský život, a tak i pětašedesátiletí se dnes cítí fit pro práci. Mám tedy ještě čas a věřím, že si konečně zahraji víc hodnotnějších rolí, na které jsem kvůli těm akčním dosud neměl čas.“

„Jednou jsem naslouchal dvěma starším ženám v čekárně. Vyprávěly si o nemocech a všelijakých trampotách, až najednou slyším, jak jedna druhé říká: „Co bych vám povídala. Starý člověk se vůbec neměl narodit.” … Kdykoliv si na to vzpomenu, všechno ve mně ještě vře. Myslím, že vždycky stálo a bude stát za to žít. Vychutnat si život do dna. Do posledního dechu. Měl jsem dost času si to vyzkoušet a ničím si nejsem tak jist.“

„Jsem oficiálně Australan, protože se tady narodili tři předchozí generace mé rodiny. Ale nemůžu se spojit se způsobem, jakým anglo-irští teroristé zničili starobylou kulturu této krásné země. I když jsem strávil půlku života v Austrálii, necítím se být s ní hluboce spojen. Vidím sám sebe jako člověka žádné země, světového občana, a to vedlo k mému nadšení pro multikulturní umělecké kolektivy.“

„V životě to chodí úplně stejně. Když zaprší, kytky rozkvetou, když ne, tak prostě uschnou. Ještěrky žerou hmyz, a ptáci pak sežerou je. Ale nakonec stejně všichni umřou. Umřou a vyschnou na troud. Jedna generace odejde a jiná ji vystřídá. Když jedna generace odejde, nastoupí další, to je pravidlo. Každý žijeme jinak. A každý jinak umíráme. Ale to není důležité. Nakonec zůstane vždycky jen poušť. Jedině ta přežije.“

„Touha po seberealizaci je součástí života. Člověk potřebuje vidět nebo alespoň cítit před sebou směřování své existence někam. U převážné většiny z nás pravděpodobně už od dětství stojí za naším snažením a chováním touha dosáhnout aspoň trochu výrazného a osobitého statusu mezi ostatními lidmi. čím silnější je tato snaha, čím větší je ctižádost člověka, tím širší okruh společnosti se snaží zaujmout k uznání své osobnosti.“

„Jednat znamená mít pravdu. Protože máme o světě spolehlivou představu. Aby mohla být věta pravdivá, musí být pravda. Pravdivé věty jsou možné jen díky tomu, že skutečnost není nekonečně mnohoznačná a proměnlivá - skutečnost má svou pravdivost, svou pravdu. To, že naše věty jsou pravdivé, že podle nich můžeme žít, nás vede k uvědomění, že vzdor všem postmoderním módám je ve světě našeho života pravda.“

„Byrokracie je ten nepřirozený způsob vlády, při kterém se úřady do všeho občanského života míchají, všechno občanům předepisují, žádnou svobodnou vůli a samosprávu jim nenechávají. Je to způsob vlády, při kterém, jak praví Andriani, ani vrabec nemůže spadnout ze střechy, aby se o tom k ministerstvu nepodala zpráva, je to způsob vlády, při kterém z kabinetu ministra buď telegrafem nebo poštou se veškeré zemi předepisují cesty k pohybování. (…)“

„Musíš tolik bojovat a přitom jsi pořád šťastný. Jak to děláš?
Chce se mi.
Můžu se trápit minulostí a strávit život tím, že budu lidi nenávidět za to, co se stalo nebo jim můžu odpustit a zapomenout.
Ale to není tak jednoduché.
Je to mnohem jednodušší. Odpustit potřebuješ jenom jednou. Nesnášet musíš celý den a každý den. Musíš si všechno to zlé pamatovat. Vždycky máme na výběr. A to všichni.“

„Myslím si, že jsme si obě podobné v tom, co se týče víry v úděl, osud a osoby vstupující do života, které jsou důležité pro to, aby jsme se od nich něčemu ponaučili. Navzájem si ceníme tohoto zvyku. Obě jsme opravdu komunikativní, rodině zaměřeny. Snad proto, že jsme obě ženy. Nevím, ale každá si ceníme práce té druhé a snažíme se změnit tu podobu ženy v rock´n´rollu. Vím, že něco určitě změníme.“

„Organizujte se, vyzývejte všechny své bratry, aby se přidali ke hnutí a trvejte na tom, aby byli z úřadů sesazeni všichni zbabělci, kteří ze své vlastní volby ovládají životy druhých. Pokud se postaví na odpor, povstaňte, odzbrojte jejich policii, polovojenské oddíly a další hlídací psy svazku „pěti“. Uvězněte všechny vládce na nezbytně nutnou dobu a roztrhejte a spalte jejich zákony! Strhněte vězení, zlikvidujte katy a vyhlaďte jakékoli stopy státní moci!“

„Jste nervově vypjatý člověk, Vincente. Nikdy jste nebyl normální. Ovšem který umělec je normální? Kdyby byl, nebyl by umělcem. Normální lidé nevytvářejí umělecká díla. Jedí, spí, vykonávají běžné každodenní práce a umírají. Vy jste přecitlivějí k životu i k přírodě, proto jste schopný nám ostatním ji přetlumočit. Ale jestli nebudete opatrný, právě ta přecitlivělost povede k vaší zkáze. To neustálé vypětí každého umělce časem zlomí.“

„Vše, co v životě skutečně potřebujeme, lze koupit za nepatrný peníz, jen zbytečnosti jsou drahé. Vše, co je skutečně krásné, se vůbec neprodává. Můžeme se volně dívat na východ i západ slunce, na oblaka plovoucí po obloze, na lesy a pole, na nádherné moře, aniž platíme jediný haléř. Ptáci nám zpívají zadarmo, zadarmo si trháme u cesty květiny. Do hvězdami osvětlené síně Noci neplatíme vstupné.“

„Psaní literatury není žádná legrace a obvykle vede ke špatným koncům: k sebevraždám, rodinným rozvratům, životům v bídě a opovržení. Všechny adepty spisovatelství tímto varuji, aby si to dobře rozmysleli: hospodám se totiž nevyhnou. Kvašené a destilované nápoje jsou zřídlem inspirace. Spisovatel navíc nemůže všechno tahat z fantazie, ale musí si to podstatné prožít. Zažít vypjaté situace, od vzletů ke slunci až po rytí držkou v zemi.“

„Jednou jsem dostala jednu moudrou řadu:Že prejk nemám věci tak řešit a trápit se nad něma. Že se mám uklidnit a tak nad tím nepřemýšlet. A to mě vlastně neskutečně nakoplo pozitivním myšlením. Řekla mi to učitelka občanky na ZŠ od ty doby jsem šťastnější člověk. Je to už hodně let ale přesto si to pamatuju. Je zvláštní že jedna moudrá věta může změnit celej život a jeho vnímání jakou moc mají upřímná slova.“

„Váš čas je omezený, tak jím neplýtvejte žitím života někoho jiného. Nenechte se svazovat dogmaty – což je žití s výsledky myšlení jiných lidí. Nedopusťte, aby šum názorů jiných přehlušil váš vlastní vnitřní hlas. A co je nejdůležitější, mějte odvahu následovat hlas svého srdce a svou intuici. Vědí, co skutečně chcete, aby se stalo. Vše ostatní je podružné.

STEVE JOBS“