Smysl života citáty (strana 376) | Citáty slavných osobností

„Vezměte si starého Aristotela, řeckého pohanského filozofa a empirika. Ten říkal, že homosexualita je defekt. Něco jako němota nebo hluchota. Není to statistická veličina. I kdyby devadesát procent lidí bylo homosexuály, tak zbytek heterosexuálů je na tom lépe. Řekové byli velmi tolerantní. Ale kdyby dnes Aristoteles viděl, že se dnes z toho dělá alternativa k normálnímu životu, tak bych řekl, že je to něco takového, jako by hluší říkali, že jsou na tom lépe než slyšící.“

Alexander Tomský (1947) český nakladatel, politolog, publicista, překladatel a vysokoškolský pedagog

Zdroj: [Petřík, Lukáš, Konzervativec kolegovi Bátorovi: Jako Žid mu říkám, že udělal blbost, parlamentnilisty.cz, 2011-09-04, 2011-09-06, https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Konzervativec-kolegovi-Batorovi-Jako-Zid-mu-rikam-ze-udelal-blbost-206659]

„Chce to znát svojí cenu a jít houževnatě za svým ale musíš umět snášet rány a né si stěžovat že nejsi tam kde jsi chtěl a ukazovat na toho nebo na toho že to zavinili to dělají zbabělci a to ty nejsi jsi lepší pamatuj. Já tě budu mít vždycky rád ať se stane cokoliv jsi můj syn moje krev jsi to nejlepší co v životě mám ale dokud nebudeš věřit v sám sebe budeš živořit“

Sylvester Stallone (1946) americký herec, scenárista a filmový režisér

Zdroj: Tik Tok

„A co vůbec znamená všecko, všecko to minulé utrpení! Všecko, i jeho zločin i jeho trest a vyhnanství mu nyní, v prvním návalu nadšení, připadaly jako nějaká vnější, zvláštní skutečnost, která se ho ani přímo netýká. Toho večera ostatně nebyl s to o něčem déle a hlouběji přemýšlet, soustředit na něco myšlenky; a sotva by teď byl něco rozumově vyřešil, protože si všecko uvědomoval jen citem. Místo dialektiky začal život a jeho vědomí se tomu muselo přizpůsobit.“

Fjodor Michajlovič Dostojevskij kniha Zločin a trest

Zdroj: Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Zločin a trest, úryvek ze závěrečné pasáže. Ottovo nakladatelství 1924, přeložil Karel Štěpánek.

„Jak docela věrný to obraz osudu smrtelníků! Právě ti z nich, kteří nejvíce dychtí po bohatství, poctách nebo rozkoších nebo jiných věcech v životě žádoucích, nejvíce hladovějí a žízní, poněvadž v rozkoších a žádostech není nasycení: jedí, aby jedli, pijí, aby opět pili. Jako svrabovitý člověk se nikdy nepřestane škrábati, tak rozkošník nezná konce v rozkošnictví, ctižádostivec ve ctižádosti, boháč v hromadění bohatství, poněvadž každá žádostivost je nenasytná.“

Jan Amos Komenský (1592–1670) český barokní spisovatel, filozof, náboženský spisovatel, pedagog, politický spisovatel a vědecký spisovatel

„Jedinou největší lásku mám až do konce života. A to je láska k sama sobě. A ke svím myšlenkám. Nedovolím nikomu aby narušovat tento božský klid v mé hlavě. Já jsem vždycky chcela žít jako náka bába samotařka ve sví chatrči. A tak to chci už od dětství a tak se vnitřně cítím a tak smýšlím. Jako samostatná jednotka co nedokáže s nikým žít protože ráda žije ve své mysly. Ale mezi lidi bych chodila i tak to já zase mám ráda společnost a povídání si o všem možném.“

Chaos 🌌

„Už tolikrát jsem se pokusil rozloučit navždy, ale nikdy to nebyl ten konečný dopis. Nezáleží na tom, jaká slova použiju nebo kolik jich bude – jednou to pochopíte. Až přijde ten den, přál bych si jen jedno: aby ti nejhorší nechodili plakat na můj hrob. Raději ať si pustí svou oblíbenou píseň, tak jako jsem to dělal já. A ti, co na mě budou vzpomínat, ať si mě uchovají v mysli jen v tom dobrém. A hlavně – ať si přes tu bolest dokážou užívat svůj život.“

Welo Writer

„O depresi
Sem mladý člověk mladá duše ale život se semnou nikdy nesral ne neexistovalo protože jsem byla z mého života zvyklá že jsem i přes absolutní únavu psychickou a fyzickou a totální vyhoření a zlomenost. Musela v mrazu vozit dřevo z venku do kotelny protože niko jiný neměl čas a tu dobu mě moje okolí hodně zneužívalo a ničilo mě psychicky toxický manipulátoři líní tirani sebestřední co jim bylo úplně jedno jak se cítím psychicky. Tehdy když jsem brečela a cítila takovou zlost na život a moje tělo chladlo schladla i moje zlost a krutost z života jsem si cosi uvědomila. Můžu to změnit ten přístup nenechám se zlomit vším krutým co mě sakra sere nejsem pán své bolesti a zlomenosti. Jsem silnější chytřejší citlivější prozíravější laskavější pracovitější přemýšlivější a jsem dobrej člověk. Nenechám se už ani chvíli ničit svojí psychiku zlíma krutýma slovama mích rodičů oni mě neznají a neváží si mě ale přesto je mám ráda díky nim jsem silnější a lepší člověk. Protože díky nim jsem se naučila hledat na věcech a všem to dobrý aby mě každá kladná myšlenka byla světlem ve dnech bolesti jejích krutých slov aby mě nemohlo nic položit a zlomit a mohla jsem s rovnýma zádama a sílou v myšlence říct: Osude jsem ti vděčná za tu všechnu bolest našla jsem v sobě sílu sice sem stále zlomená protože taková je moje povaha ale cítím se silnější. Tak jsem překonala deprese a taky tím že jsem poslouchala zůzné druhy hudby vykreslovala mandaly a psala si deník kde jsem to všechno podrobně popsala a přemýšlela nad tím jak tu situaci můžu přežít abych se z toho nezcvokla a tak mě to neničilo. Nakonec jsem opevnila svojí mysl a ignorovala ty krutá zlá slova pochopila jsem totiš že já mám problém ale oni mě zneužívají a chovají se ke mě zle protože mě fakt vůbec nechápou. Prostě jsem řekla: Nechápete mě a já vám to nedokážu vysvětlit ale pokud mě neprestanete srát a bejt na mě tak hnusny tak z vás zešílím nechte mě napokoji.Řvali na mě vstekali mluvili sprostě kritizovali říkali všechny věci co jsou na mě špatný snažili se mě psychicky zlomit A já v duchu si říkala Mám vás ráda ale fakt mě děsně serete a lamete moje sebevědomí odpouštím vám jsem vděčná za to že vás mám ikdyž jste fakt zlí monstra já věřím ve vaše dobro a nikdy nepřestanu. A tak jsem našla svoje dobro a pochopila co je krutost života. A naučila se obrnit dobrýma myšlenkama proti těm zlim. A vážit si sví jedinečnosti a svého dobré snahy se nevzdat a najít v sobě energií myšlenku která mě zachrání před bolestí temnotou všeho.“

Chaos 🌌

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

Jeff Foster (1980)

Překlad Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/a-humbling-pathawakening-is-not-a-path-for-the-faint-of-heartyou-will-be-humbled/3034565383307716/

„Hoši mi chtěli ukázat lázeňský život v blízkých lázních v Brusně. Ale nám se tahle lázeňská společnost tak zprotivila, že poslechli jsme rádi pozvání kynoucích nám hor k výstupu vzhůru pod Holý vrch. Stoupali jsme stále výše a výše. Těšili jsme se na Karpatské salaše, na zelenou trávu, na cinkající stáda ovcí a krav, na osmáhlé halekající báčy, a na to vše, co nám v městě jest tak vzdáleno, ach tak vzdáleno. Nevím, zda hoši dobře chápali mou touhu stoupati do výše, bosou nohou dotýkati se měkké trávy a dýchati vzduch výšin horských. Nahoře, abych čas ten neprozahálel uspořádal jsem jim hodinu esperanta. Byla to již 4. hodina, takže jsem v Podbrezové zasvětil přední pracovníky v počátky této mezinárodní řeči. Pamatoval jsem, jakých úspěchů docílil můj otec, jenž kdysi v Oseku u Rokycan tamnější dělnictvo naučil za krátký čas esperantu tak, že tito pak mohli dopisovati s celým světem a někteří z nich z této znalosti pak měli značný prospěch v dalším životě. Na Slovensku by esperanto mělo značný význam aspoň po té stránce, že vede k vyššímu pojímání života a odvádí od pití a hry v karty. A co hlavního, seznamuje s cizinou a tím šíří rozhled a porozumění k potřebám domácím. Učí znát lidi a tím i pravé přátele a skutečné nepřátele. A Slováci mají zapotřebí poznat, nikoli cizím napovídáním, nýbrž svým vlastním rozumem a svým vlastním srdcem, kdo jsou jejich přáteli a kdo to s nimi smýšlí špatně. Tam nahoře v horách dobře se to učilo. A ještě jsme si pak zazpívali a pak dále do výše.“

Alexandr Sommer Batěk (1874–1944) český chemik, esperantista a pedagog

„Introvert těžkej melancholik a léto
Nenechám si mluvit do toho co jak se mám cítit. I melancholik může bejt šťastnej ve své melancholií. To není deprese to je styl života. A snažit se pochopit některé věci a myslet si že jsou chybou. Taková hloupost je to jiná forma klidu jinak prožívamá. Proč být jen úsměv 😁 když může být kdykoliv když chce i mračno ☹️ proč se snažit bejt pořád tak perfektní pro ostatní. To je teprve svoboda moc se mračit projevit znechucení říct to je nahovno to mě sere to mě nebaví ať mě všichni prdel políbí a jdou se zahrabat do rakve. A poslouchat klasickou hudbu a cumlat hašlerky a houpat si nohama a mít ruce záplavou a totálně nad všema povznésen. To je teprve sen když tě serou totálně všichni lidi a jejich myšlení. Ale z nákého důvodu se povznese nad vší totální paradoxností a stupiditou světa a života přežívání a těžkostí možností a rozhodnutí života existovat na nákém stupni urzalosti lidských a problematik na světě. A najednou je ti fuk jestli je člověk mix ufa jestli je 50 pohlaví jestli svět je zasranej chemikaliema a jestli se planeta ohřívá rok co rok víc jestli jsou lidi šťastný nebo nasraný nebo znuděný. Nakonec stejnak každej řeší to sví a změnit ostatní nelze tak se stáhnu do svojí ráčí ulity a budu sama sebe rozmazlovat jednoduchostí svojí mysli a lenošit si na houpací síti na hřívat se sluníčkem nad ničím se nehroutit a nepřemýšlet o dramatech a tragédiích lidského bytí.🌞😎🦋🌳“

Chaos 🌌

„Kdybychom se chtěli omezit na to, že budeme pokládat Saint-Exupéryho výlučně za spisovatele angažovaného v nebezpečném povolání a za mistra hrdinského činu, kterým v životě, v díle i ve smrti vskutku byl, pak by Malý princ, tato prostá píseň s melancholií a něhou, byla jen omylem, vybočením, okamžikem pochybností a únavy na vzestupu duše k vrcholům mužné moudrosti - zatímco je pointou patnácti let meditací, postupu ducha směrem k radosti a k umění pojímanému v jeho plnosti.“

Pierre-Henri Simon (1903–1972) francouzský spisovatel

Zdroj: [de Saint-Exupéry, Antoine, 1994, Citadela, Vyšehrad, obálka knihy, čeština, 80-7021-116-4]

„Partnerský vztah se často bere jako spotřební zboží. Mám pocit, že lidi si absolutně neváží toho, že mají někoho na cestu životem. A co si budeme povídat, ta nebývá vždycky zrovna jednoduchá. Někdy může být velmi komplikovaná. Ale lidé si neuvědomují, jaké štěstí je mít parťáka. A mít oporu je vyložená nutnost. Tedy pokud se nechcete uzavřít do vlastního světa s vlastními pravidly. Ale to netuším, jak se pak srovnáte s tím, že jste žila ve videohře. To musí být těžké a zároveň neskutečně smutné.“

Iva Pazderková (1980) česká herečka, moderátorka a komička

Zdroj: [Martina, Vlčková, Buďte o krok napřed, Žena a život, 1210-8235, 12, 5, června, 2013, 48–53]

„Z toho, co vidím v médiích, jsem očekával člověka velmi zatíženého břemenem úřadu, stáří, zdravotních omezení. Přede mnou stál však bdělý a svěží Svatý otec, který se na mou návštěvu připravil studiem informací z mého života a práce. Kladl mi otázky a něco ode mne také očekával. Zažil jsem koncízní a nikoliv triumfální postoj hlavy římsko-katolické církve, který byl pro mne jako protestanta příjemný, protože nevytvářel hranice. Vše ovládla lidská přímost.“

Joachim Gauck (1940) německý politik

o Benediktu XVI.
Zdroj: [Benedikt XVI. přijal prezidenta Spolkové republiky Německo, radiovaticana.cz, 2012-12-06, 2012-12-07, http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17532]

„(Po nabídce spolupráce s StB během věznění) Cítil jsem se jako ruina, která se v sobě snaží mobilizovat poslední zbytky víry a síly. V těch hrozných podmínkách byly jejich návrhy opravdu velkým pokušením a žil jsem ve strašné nejistotě… Nezbylo mi nic jiného než znovu a znovu bědovat před Bohem. To moje bědování, to byl výkřik člověka, ze kterého odchází život, který sám na sobě vidí, jak ztrácí zdraví, životní elán, důstojnost a schopnost milovat.“

Václav Dvořák (1921–2008) československý římskokatolický duchovní

„Jsem autorem nejen těžkým, ale i drastickým. Některé biografie jsou vysublimované už od kolébky, já jsem však celý svůj život měl nesmírně blízko k nezralosti, přímo jsem se o ni otíral, nereprezentuji svět dospělých, moje slizké místo je tam, kde se zralost stýká s nezralostí, forma s bezformím… Při pohledu na mne jsou kritici bezradní - nevědí, jestli mne mají považovat za žáka, nebo za dospělého, za hodnotu, nebo za brak - a rozzuřeni tím, že je neberu dostatečně vážně, neberou vážně ani oni mne.“

Witold Gombrowicz (1904–1969) polský spisovatel

Zdroj: [Gregorová, Bára, Barbora Gregorová, Gombrowicz, Witold: Vzpomínky na Polsko, iliteratura.cz, 2003-04-09, 2011-02-28, http://www.iliteratura.cz/Clanek/10927/gombrowicz-witold-vzpominky-na-polsko]

„Filosof je milovníkem moudrosti, lépe řečeno, pravdy. Všichni filosofové se vyznačovali těmito vlastnostmi. Ve starověku není jediného filosofa, který by neposloužil lidem příklady ctností a morálním poučením. Všichni se mohli mýlit v oblasti fyziky, ale tu tak málo potřebujeme v praktickém životě, že filosofové by se bez ní obešli. Celá staletí trvalo, než lidé poznali část zákonů přírody. Ale moudrému stačí jediný den, aby poznal povinnosti člověka.“

Voltaire (1694–1778) francouzský spisovatel a filozof

„Podle katolické víry je člověk už na přirozené rovině vztažen k Božímu tajemství a lidský život zraje uskutečňováním tajemných, ale reálných rysů tohoto Božího tajemství. Zednářství však zakládá a vyjadřuje takové pojetí člověka a reality, podle kterého se člověk plně realizuje svými vlastními silami, intelektuálními a morálními. Zednářství je tedy gnose a veškeré náboženské dimenze redukuje na podstatně ekvivalentní výrazy lidské inteligence a lidského srdce, které zůstávají jediným absolutnem.“

Luigi Negri (1941) italský kněz

Zdroj: [Mons. Luigi Negri: Zednářství je honosně moderní, tedy anticírkevní, radiovaticana.cz, 2012-07-30, 2016-03-03, http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=16846]

„Rodiče, chcete, aby vaše děti byly šťastné? Vynasnažte se tedy je cvičit, aby poslechly, když k nim mluvíte, — aby dělaly, co jim řekntete. (…) Děti se nemohou naučit příliš brzy, že žijeme ve světě, v němž nemáme vládnout, a že nejsme nikdy na pravém místě, dokud neumíme poslouchat. Učte je poslouchat, dokud jsou malé, nebo se budou bouřit proti Bohu po celý život a vyčerpají se marnou představou, že budou nezávislé na Jeho vládě.“

John Charles Ryle (1816–1900) anglikánský biskup

Originál: (en) Parents, do you wish to see your children happy? Take care, then, that you train them to obey when they are spoken to, — to do as they are bid. (…) Children cannot learn too soon, that this is a world in which we are not intended to rule, and that we are never in our right place, until we know how to obey. Teach them to obey while young, or else they will be fretting against God all their lives long, and wear themselves out with the vain idea of being independent of His control.
Zdroj: RYLE, John Charles. Wheat Or Chaff?. New York : Robert Carter & Brothers, 1853. 352 s. https://books.google.cz/books?id=GXo9AAAAYAAJ&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false S. 252-253. (angličtina)

„Pokyny, rady a příkazy prospějí jen málo, nejsou-li podpořeny vzorem vašeho života. Vaše děti vám nikdy nebudou věřit, že doopravdy a skutečně chcete, aby vás poslouchaly, dokud budou vaše skutky protiřečit vašim radám. (…) Nemyslete si, že vaše děti budou dělat to, co nevidí u vás. Vy jste jejich modelem, a ony budou napodobovat, co jste vy. (…) Zřídkakdy se naučí návykům, o kterých vidí, že jimi opovrhujete, nebo budou chodit cestami, ve kterých nechodíte sami.“

John Charles Ryle (1816–1900) anglikánský biskup

Originál: (en) Instruction, and advice, and commands will profit little, unless they are backed up by the pattern of your own life. Your children will never believe you are in earnest, and really wish them to obey you, so long as your actions contradict your counsel. (…) Think not your children will practise what they do not see you do. You are their model picture, and they will copy what you are. (…) They will seldom learn habits which they see you despise, or walk in paths in which you do not walk yourself.
Zdroj: [Ryle, John Charles, Wheat Or Chaff?, https://books.google.cz/books?id=GXo9AAAAYAAJ&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false, Robert Carter & Brothers, New York, 1853, 352, 270-273, angličtina]

„Demokracie získala natolik vysoký status, že neúměrně rozšířila svůj význam, neboť v sobě zahrnula všechny hodnotové prvky života společnosti. Tak vzniklo zakořeněné přesvědčení, že k podstatě demokracie patří rovněž vláda zákona, občanská společnost, individuální svoboda, morální řád a řada jiných dobrých věcí. Jako projev moudrosti je proto vnímán výrok, podle kterého jediným lékem na nedostatky demokracie je ještě více demokracie.“

Ryszard Legutko (1949) polský profesor filozofie, spisovatel a politik.

Originál: (pl) Demokracja uzyskała tak wysoki status, że niepomiernie rozszerzyła swoje znaczenie, obejmując wszystkie wartościowe elementy życia zbiorowego. Utrwalił się pogląd, że do istoty demokracji zaliczamy także rządy prawa, społeczeństwo obywatelskie, wolność jednostkową, ład moralny oraz wiele innych dobrych rzeczy. Za przejaw mądrości uchodzi przeto stwierdzenie, że jedynym lekarstwem na braki demokracji jest więcej demokracji.
Zdroj: Ošklivost demokracie http://virtually.cz/index.php?art=18143 na virtually.cz

Vyhledávání

Témata

Citáty