Vyhledávání

„Poznání má tři stupně: názor, věda, osvícení. Prostředkem nebo nástrojem prvního je smysl, druhého dialektika a třetího intuice.“

„Každý okamžik je posvátný. Dejte všemu význam a smysl, všemu váhu své pozornosti, všemu skutečné a náležité naplnění.“

„Kdyby moje kniha změnila pohled jediného z mých čtenářů, když bude mít na mušce rysa a nestiskne spoušť, mělo to smysl.“

„Podstatou a smyslem lži je to, že je vždy více sexy a přitažlivější než pravda. Uvnitř je ale zkažená. Jaký je tedy člověk, který ji vědomě šíří?“

„O Vesmíru
Nemusí to dávat smysl ani hodnotu když představa je taková že žádná pojnta není. Není tedy podstata všeho pouhým chaosem?“

„Když se práce stane zábavou a koníček smyslem, nepotřebuješ ocenění – protože největší odměnou je radost, kterou ti nikdo vzít nemůže.“

„Samota odhaluje hloubku osamocení, ale důvěra v proces nám připomíná, že i ticho existence nese svůj skrytý smysl.“

„Čas je jediná mince, kterou nemůžeme znovu vydělat, proto ji investujme do lidí, díky kterým dává naše existence smysl.“

„Jedním z důvodů, proč mi středověká literatura skýtá potěšení, je touha zachovat při životě všechna ta zastaralá slova a zapomenuté gramatické konstrukce. V tomto smyslu má moje četba v sobě i jistý prvek užitečnosti – byť se trochu zdráhám použít tento výraz, neboť samozřejmě literatura se nečte kvůli praktickým účelům.“

„Je dobré si udělat čas i na svoje šílenosti co ostatní nechápou. Ale samo sebe potěší ten pocit a myšlenka že je to pitomí šílený hloupí absolutně bez smyslu pro všechny okolo. A co když je to jedno že si nikdo řekne co je to za idiota šaška no a co. Lepší být šašek pro ostatní, než nemít radost ze svich pitomích šíleností co nemají smysl. Ale právě to dovolit si něco udělat jinak neš ostatní je největší úlet. Bez těch úletů a šílených situací a vlastního praštěného způsobu představ a myšlení by život byl pěkná nuda.“

„Co bude, až tady nebude

V mé psychologické praxi se stále častěji objevuje specifická forma úzkosti ze smrti. To ve smyslu dopadu konce vlastního života na jiné lidi, eventuálně nedokončené životní plány. Do posledně jmenovaného pak často patří strach typu „kdo převezme moje podnikání (firmu), až já tady nebudu“.

Souvislosti lze vnímat v souladu s pojetím E. Frankla. Mimo jiné uvažuje o osobnostním sebepřesahování. S úzkostmi a strachy začínáme sami u sebe, ale posléze jakoby člověk sám sebe překročil, a tak poznal prožitek smyslu bytí. Nejde tedy o strach z vlastní záhuby ve smyslu ukončení bytí. Je tu onen přesah „dál a výše“.
Typickou starostí pak je obava:

moje smrt zarmoutí mé blízké
mé plány nebudou dokončeny a upadnou v zapomnění
zkrachuje to, co jsem tak těžko budoval
nesplním své závazky ve smyslu péče o jiné lidi či o zvířata
nenapravím to, co ještě chci napravit“

„Život je nadoživotí.“

„Život je pro silné.“

„Kde je život, je naděje.“

„Kdo má čas, má život.“

„Život je na doživotí.“

„Život je jen lenošení.“

„Životem se jen tak nepropiješ!“

„Na život nejsou rovnice.“