Martin Svoboda

„Člověk je jediný tvor, který konzumuje, aniž něco vytváří. Nedává mléko, nesnáší vejce, neutáhne pluh a neumí utíkat tak rychle, aby chytil zajíce! Přesto je pánem všech zvířat. Nutí je pracovat a vrací jim jen tolik, aby je udržel při životě, a zbytek si nechává.“

„Demokracie je jako zahrádka, kterou musíme zalévat, hnojit a vytrhávat z ní plevel, aby byla krásná a voňavá. Tak si na ni nenechme vyrůst bolševník.“

„Co nám dnes v lásce chybí, to je fantazie. Návyky totiž začíná první fáze jejího umírání. A po nich přichází přetvářka, přicházejí objetí, která se již stala povinností.“

„Člověk je tou nejzajímavější knihou. Z každého z nás se dá vyčíst mnoho věcí, které stojí za to. Proč si v té knize nezalistovat?“

„Pouze psát nestačí. Co je napsáno na papíře, ještě zdaleka není život. K napsanému je vždy ještě třeba přidat něco jiného. Nedovedu si vůbec představit, že bych jako spisovatel seděl osm hodin za psacím stolem jen abych psal. Zůstalo by prázdno. Chyběla by mi přeměna napsaných slov ve skutek.“

„Všechen život je sbližování.“

„Psát - jiným způsobem se vyrovnávat se životem.“

„Jen láskou lze zlomit nenávist a otevřít lidská srdce. I takový pozdrav: Dobrý den - přidáme-li k němu úsměv - působí jako sluneční paprsek.“

„Krajina lidského života je bez hranic a bez konce. Bez konce a bez začátku. Proto je Země asi kulatá. Má své moudré zákony a do lidské duše, hned při zrození je vložena otázka proč?“

„Jsou podivné nutnosti pro vnímání krásy. Malíři znají nutnost nevtíravého pozadí obrazu, hudebníci znají akustiku, i umělci slova znají pozadí, které je neustále přítomno a o kterém nepíší. Hledáte-li ticho, nenajdete ho hluboko pod zemí, kde ani kapka vody nekápne a ani zrníčko hlíny nespadne. Takové ticho je mrtvé.“

„Nejsmutnější jsou koně, které vedou na jatky. Oni už si ani kolemjdoucích lidí nevšímají, jenom na jejich bulvě poznáte, že o vás zavadili pohledem, a dál tepou kopyty do tamtamu dlažby, klop, klop, klop. Já už mám v životě takovou smůlu, že když jdu z práce, potkám občas koně, kterého vedou na jatky. Asi jsem někdy musel být také koněm, protože mě v té chvíli zavalí takový zvířecí smutek nad lidmi, že o kolemjdoucí zavadím jenom smutnou bulvou oka a jdu dál, klop, klop, klop.“

„Kdyby člověk doopravdy věděl, kolik miliard dávno zaniklých životů je v každé hroudě hlíny, která ho živí, jistě by potěžkával zemi s posvátnou úctou. Člověk však uctívá svou zemi jenom v popelničkách a kostrových hrobech.“

„Vejdete-li jenom do svého vlastního života, potom vás krása provází neustále. Protože krása je. Samozřejmě, zármutek také je. Vždyť na světě je rovnováha citů, a nejen citů. Je však také porušování této rovnováhy.“

„Ať děláme cokoliv, najednou se v nás zvedne vlna tesknoty, dlouhá jako půlnoční psí zavytí, neodbytně vábivá až do chodidel, a světélko naší pohádkové bludičky nás odvádí ven, mezi trávu, do jehličí a do listí, do společenství vod a stromů.“

„Stokrát tě, řeko, lidé mohou otrávit a stokrát se do tebe vrátí život. Jsi věčná v kapičkách mlhy, v májových deštích a ve svých nitkovitých praméncích.“

„Na zabijačce je dobré to, že když přežijete začátek, konec vám chutná.“

„Divák nesnáší nadřazenost a zrovna tak nesnáší podbízivost.“

„Já mám mikrofon ráda, je to přítel upřímný a nepodplatitelný.“

„Chcete-li dosáhnout úspěchu jako jeden ze sta, musíte někdy předtím učinit něco, o čem devadesát devět jiných prohlásí, že to je zbytečné, drahé, prostě "blbost".“