hana77

„Člověk nedosáhne osvícení imaginací světla, ale tím, že si uvědomí temnotu.“

Carl Gustav Jung (1875–1961) švýcarský psychiatr a psychoterapeut, který založil analytickou psychologii

„Láska není vztah. Láska je stav.“

Osho (1931–1990) indický mystik

„Nehledejte odpovědi, které vám nyní nemohou být dány, protože byste je nemohli žít... jde o to, abyste žili všechno. Teď žijte otázkami. Možná pak někdy v daleké budoucnosti postupně, aniž byste si toho všimli, prožijete odpověď.“

Rainer Maria Rilke (1875–1926) rakouský básník a spisovatel

„Častěji trpíme v představách než ve skutečnosti.“

Seneca (-4–65 př. n. l.) římský filozof

„Začnete pomalu umírat,
když necestujete, když nečtete,
když neposloucháte zvuky života,
pokud si sami sebe nevážíte.
Začnete pomalu umírat, když zabijete svou sebeúctu,
když nenecháte druhé, aby vám pomohli.
Začnete pomalu umírat, pokud se stanete otrokem svých zvyků,
kráčejíce každý den po stejné cestě…pokud nezměníte svůj stereotyp,
pokud nenosíte jiné barvy nebo nemluvíte s těmi, které neznáte.
Začnete pomalu umírat, pokud se budete vyhýbat vášni a jejím turbulentním emocím,
těm, které způsobí, že se vaše oči budou lesknout a vaše srdce bít rychleji.
Začnete pomalu umírat pokud nezměníte svůj život, když nejste spokojeni se svou prací, svou láskou nebo vaším okolím.
Pokud neriskujete co je jisté pro nejistotu,
pokud nejdete za svým snem,
pokud si alespoň jednou za život nedovolíte utéct od rozumné rady.“

Pablo Neruda (1904–1973) chilský básník

„Lidé znervózní, když se změníš.“

Marilyn Monroe (1926–1962) americká herečka, modelka a zpěvačka

„Střední věk je chvíle, kdy stanete na vrcholku žebříku a zjistíte, že byl opřený o špatnou zeď.“

Joseph Campbell (1904–1987) americký mytolog, spisovatel a přednášející

„Jak je to lákavé, dát nálepku mocným vlnám, které prochází vaším nervovým systémem a promývají vaše citlivé, jemné tělo.
"Ahhh, já vím, co to je": Je to 'smutek', je to 'zlomené srdce', je to 'zuřivost', je to 'strach'. Nebo, jste-li trochu více 'duchovní' - pak je to 'kundalini', nebo 'mocné světlo Posvátného', nebo 'temná noc duše'…
Jste ochotni na chvíli připustit, že vůbec netušíte, co 'to' je? Neboť 'to' je čisté, nezkrocené, nevyřešené, a naprosto bezprecedentní. 'To' se teď objevilo úplně poprvé. Je čistým vyjádřením tvořivosti a inteligence, které vyvěrají z neznámého a neviděného, plné čisté esence moudrosti.
Najděte odvahu si přiznat, že jste se s 'touto' vlnou ještě nikdy nesetkali. Není ničím jiným než ohromnou aktivitou divoké lásky, která na sebe bere novou podobu a prohledává vaše tělo, vaše buňky, a vaše srdce jako svou nádobu nebo plavidlo. Není nepřítelem nebo překážkou, která by přicházela zvenku. Je tajemným poslem celistvosti, který je vyslán z hlubin, aby vám připomenul, na co jste možná zapomněli.
Sestupte za říši rozumu a spočiňte v prostých pocitech plných života, v posvátných informacích, kterými září vaše tělo. A přesto, že se může zdát, že máte hledat něco mimo sebe, možná, že jediné, po čem jste kdy toužili, byla vaše vlastní přítomnost.
Přijměte s úctou vše, co se ve vás pohybuje.“

Matt Licata

„Sebevědomí je to, co máte, než pochopíte, kde je problém.“

Woody Allen (1935) americký scenárista, režisér, herec, komik, spisovatel, dramatik a hudebník

„Moudrý muž vytvoří více příležitostí, než kolik jich objeví.“

Francis Bacon (1561–1626) anglický filozof, státník, vědec, právník a autor

„Milujeme-li, jsme zranitelní. Milujte cokoliv, a vaše srdce se bude určitě trápit a nejspíš bude zlomeno. Chcete-li si být jisti tím, že si je zachováte nedotčené, nesmíte je dát nikomu, dokonce ani zvířeti. Pečlivě si své srdce obalte koníčky a drobnými požitky. Vyhněte se všem závazkům. Bezpečně je uzamkněte v klenotnici nebo v rakvi svého sobectví. Ale v této klenotnici - bezpečné, temné, nehybné, bez přístupu vzduchu - se změní. Nebude zlomeno; stane se nezlomitelným, neproniknutelným, nevykupitelným. Alternativou tragédie, nebo přinejmenším toho, že budete tragédii riskovat, je zatracení. Jediným místem mimo nebe, kde můžete být dokonale bezpečni před všemi nebezpečími a zmatky lásky, je peklo.“

Clive Staples Lewis kniha Čtyři lásky

„Jsem, jaký jsem, to stačí.“

Walt Whitman (1819–1892) americký básník, esejista a novinář

„Judge people not by what they are but by what they strive to become.“

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881) ruský spisovatel

„Čím hlubší žal, tím blíže Bohu.“

Fjodor Michajlovič Dostojevskij kniha Zločin a trest

„Žádná epidemie, návykové poblouznění nebo náboženská hysterie se nerozšířila rychleji a nezískala tolik konvertitů v tak krátké době jako televize. Nejbližší analogickou drogou srovnatelnou s návykovostí televize a se změnou hodnot v životě jejího silného konzumenta je zřejmě heroin. Stejně jako televize i heroin zplošťuje obraz světa, s heroinem nejsou věci horké ani studené, feťák se dívá na svět a je si jistý, že ať je to cokoliv, je to stejně jedno… Televize, podobně jako drogy nebo alkohol, dovoluje účastníkovi vypnout vnímání opravdového světa a vstoupit do příjemného a pasivního mentálního stavu. Televizní program vytlačuje starosti a problémy reality stejně účinně, jako tomu je v případě tripu, vyvolaného alkoholem nebo drogami. Návyk na televizi smývá ponětí o čase. Ostatní zážitky se stávají matné, zvláštním způsobem nereálné, zatímco televize je jaksi opravdovější.“

Terence McKenna (1946–2000)

„Přátele si vybírejte pomalu a ještě pomaleji je měňte.“

Benjamin Franklin (1706–1790) americký autor, politický teoretik, politik, poštmistr, vědec, vynálezce, občanský aktivista, státník a dip…

„Dokonalý člověk je ten, kdo dokáže uprostřed nejhlubšího ticha a samoty vyvíjet tu nejintenzivnější činnost, a uprostřed nejintensivnější činnosti v sobě dokáže nacházet ticho a samotu pouště.“

Svámí Vivékánanda (1863–1902) indický hinduistický mnich

„Mou třetí zásadou bylo snažit se vždy zvítězit spíše sám nad sebou než nad osudem a změnit raději své touhy než řád světa.“

René Descartes (1596–1650) francouzský filozof

„Ztrácíme obrovské množství energie tím, že se snažíme zakrýt to, kým jsme, a skutečnost, že na dně každého našeho postoje je potřeba být milován, a na dně každého našeho hněvu je rána, která potřebuje uzdravení, a na dně každého smutku je obava, že na to nemáme dost času.

A když se zdráháme jednat upřímně a v pravdě, nevědomě sklouzneme do jakéhosi ochranného způsobu bytí, které nám brání v tom, abychom skutečně cítili svět. A tato tenká, neviditelná vrstva je začátkem naší osamělosti, která, pokud ji nesejmeme, snižuje naše šance na život v radosti.

Je to jako bychom měli rukavice pokaždé, když se něčeho dotýkáme, a pak, jako bychom zapomněli, že jsme si je sami nasadili, si stěžujeme, že necítíme nic doopravdy skutečného. Nejde tedy o to, každý den se obléct tak, abychom mohli čelit tomuto světu, ale svléct si rukavice, aby klika mohla být studená, déšť mokrý a polibek na rozloučení aby cítil rty jiné bytosti, měkký a neopakovatelný.“

Mark Nepo (1951)