hana77

„Bůh mlčí. Teď ještě aby člověk držel hubu.“

„Zamiluj se do sebe, do života a pak do koho chceš…“

„Začnete pomalu umírat,
když necestujete, když nečtete,
když neposloucháte zvuky života,
pokud si sami sebe nevážíte.
Začnete pomalu umírat, když zabijete svou sebeúctu,
když nenecháte druhé, aby vám pomohli.
Začnete pomalu umírat, pokud se stanete otrokem svých zvyků,
kráčejíce každý den po stejné cestě…pokud nezměníte svůj stereotyp,
pokud nenosíte jiné barvy nebo nemluvíte s těmi, které neznáte.
Začnete pomalu umírat, pokud se budete vyhýbat vášni a jejím turbulentním emocím,
těm, které způsobí, že se vaše oči budou lesknout a vaše srdce bít rychleji.
Začnete pomalu umírat pokud nezměníte svůj život, když nejste spokojeni se svou prací, svou láskou nebo vaším okolím.
Pokud neriskujete co je jisté pro nejistotu,
pokud nejdete za svým snem,
pokud si alespoň jednou za život nedovolíte utéct od rozumné rady.“

„Vesmír si prostřednictvím nás uvědomuje sám sebe.“

„Sebevědomí je to, co máte, než pochopíte, kde je problém.“

„Všechno má svou krásu, ale ne každý ji vidí.“

„Nebudete osamoceni. Jste ve skutcích jiných lidí a oni, ač nevědomky, jsou s vámi po všechny vaše dny. Nedopustí se zločinu, aniž by vaše ruka nebyla s jejich rukou. Nepadnou, aniž byste padli s nimi. A nepovstanou, aniž byste vy povstali s nimi. Jejich cesta ke svatyni je i Vaší cestou. Vy a váš bližní jste jako dvě semena zasetá v poli. Rostete společně a společně se pohupujete ve větru. Ani jeden z vás si nemůže činit na pole nárok. Neboť semeno, které se chystá vyrůst, si nenárokuje ani svou vlastní radost.“

„Ačkoli lilie a šípkový keř kvetou jen den, ten den je věčností prožitou ve svobodě.“

„Kdo není připraven dnes, bude zítra tím míň.“

„Neexistuje nedostatek příležitostí k tomu, abyste se živili tím, co vás baví. Existuje pouze nedostatek odhodlání to uskutečnit.“

„Normální jsou jen ti lidé, které neznáme příliš dobře.“

„Najdi to, co miluješ, a nech, ať tě to zabije.“

„Lidé znervózní, když se změníš.“

„BRÁNA NEVĚDĚNÍ

Když spočineme v Nevím,
vytvoří se v závoji iluzí naší mysli skulinka,
a může námi prostoupit celý Vesmír.

Nevědění není nevědomost.
Nevědění není hloupost.
Je to zvědavost. Je to úžas.
Je to stav, ve kterém se oddělené “Já” uvolní
v přítomnosti Velkého Soucitu.

Když Nevíme, může námi prostoupit unavené slunce,
explodující do červené a oranžové;
žlutý měsíc a bilion vzdálených hvězd,
tak vzdálených a přitom tak blízkých,
tak daleko a přitom Tady.

Vědění nás k tomu nemůže dovést.
“Já” to nedovede pochopit.
Tou bránou je NeVědění.

Otevřete se Měsíci.“

„Co jiného je láska než pochopení a radost z toho, že jiný člověk žije, jedná a prožívá věci jinak než my?“

„Nakonec člověk miluje svou touhu, nikoli to, po čem touží.“

„Je potřeba kolem sebe zasívat dobro a nedělat si starosti, zda vzejde. Na nás je práce, na Ježíši úspěch.“

„Čím temnější je Stín, tím větší potenciál Světla v sobě ukrývá.“

„Ztrácíme obrovské množství energie tím, že se snažíme zakrýt to, kým jsme, a skutečnost, že na dně každého našeho postoje je potřeba být milován, a na dně každého našeho hněvu je rána, která potřebuje uzdravení, a na dně každého smutku je obava, že na to nemáme dost času.

A když se zdráháme jednat upřímně a v pravdě, nevědomě sklouzneme do jakéhosi ochranného způsobu bytí, které nám brání v tom, abychom skutečně cítili svět. A tato tenká, neviditelná vrstva je začátkem naší osamělosti, která, pokud ji nesejmeme, snižuje naše šance na život v radosti.

Je to jako bychom měli rukavice pokaždé, když se něčeho dotýkáme, a pak, jako bychom zapomněli, že jsme si je sami nasadili, si stěžujeme, že necítíme nic doopravdy skutečného. Nejde tedy o to, každý den se obléct tak, abychom mohli čelit tomuto světu, ale svléct si rukavice, aby klika mohla být studená, déšť mokrý a polibek na rozloučení aby cítil rty jiné bytosti, měkký a neopakovatelný.“