Carl Gustav Jung citáty

„Zdravý člověk lidi nemučí, mučiteli se stávají ti, co byli mučeni.“

—  Carl Gustav Jung

„Člověk může ztratit rozum více či méně normálním způsobem.“

—  Carl Gustav Jung

„Vaše vize budou jasné pouze tehdy, když se podíváte do svého vlastního srdce. Kdo se dívá jen směrem ven, sní; kdo se dívá dovnitř, probouzí se.“

—  Carl Gustav Jung

„Člověku se nemůže stát nic horšího, než, když je zcela pochopen.“

—  Carl Gustav Jung

„Intuice je funkce, kterou vidíte za rohy, což ve skutečnosti nemůžete udělat, ale ona to udělá za vás a vy jí důvěřujete.“

—  Carl Gustav Jung

„Když nás něco rozzlobí až do nepříčetnosti, nepřipustíme si, že příčina našeho hněvu nemusí spočívat jen mimo nás, ve věci nebo osobě, která nás rozzlobila. A tak svěřujeme věcem moc, jež nás může přivést do stavu hněvu, případně způsobit poruchy spánku nebo trávení. Předmět, na nějž jsme narazili, pak bez váhání a zábran odsuzujeme a láteříme tedy na nevědomou část sebe samých, kterou jsme promítli do rozčilujícího objektu.“

—  Carl Gustav Jung

Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi

„Fanatismus je vždy příznakem potlačené pochybnosti.“

—  Carl Gustav Jung

„Existuje-li něco, co chcete změnit u svého dítěte, zamyslete se nejprve zda to není něco, co byste měli změnit u sebe.“

—  Carl Gustav Jung

„Hudebníci, malíři a umělci všech druhů často nedovedou vůbec myslet, protože nikdy úmyslně nepoužívají svůj mozek.“

—  Carl Gustav Jung

„Všechno, co nás dráždí na jiných, může vést k pochopení sebe sama.“

—  Carl Gustav Jung

„Vždyť lidé dělají všechno, i to nejabsurdnější, aby unikli vlastní duši. Věnují se indické józe jakéhokoliv zaměření, dbají na příkazy ohledně jídla, učí se nazpaměť teosofii, modlí se mystické texty z celé světové literatury - všechno, protože nevyjdou sami se sebou a protože jim chybí jakákoli víra, že by z jejich duše mohlo vzejít něco užitečného. Tak se pozvolna duše stala Nazaretem, ze kterého nemůže nic dobrého vzejít (Jan 1, 46), a proto to člověk bere ze všech čtyř světových stran: čím je to z větší dálky a čím je to neobvyklejší, tím lépe.“

—  Carl Gustav Jung

Výbor z díla V. - Snové symboly individuačního procesu

„Co se týče nejzákladnějších věcí, nic nevíme. Pouze, když si to přiznáme, bude možný návrat do rovnováhy.“

—  Carl Gustav Jung

Zdroj: [Russell, Peter, Od vědy k bohu, dybbuk, Praha, 2008, 978-80-86862-68-2, 40]

„Jen to, co je schopné se samo zničit, skutečně žije.“

—  Carl Gustav Jung

Psychologie a Alchymie

„Proto stále odhadujeme něco nového o sobě samých. Téměř každý rok se objeví něco nového, o čem jsme před tím nevěděli. Pořád si myslíme, že teď jsme u konce se svými objevy. Nikdy nejsme. Pokračujeme v objevování. že jsme to, tamto a jiné věci a někdy máme ohromující zážitky. To ukazuje, že část naší osobnosti je vždy ještě nevědomá, je to ona část, která stále ještě vzniká; jsme nedokončení, pořád rosteme a měníme se. Ale ta budoucí osobnost, kterou máme být za rok, je již zde, jenomže je zatím ještě ve stínu. Já je jako pohyblivý rámeček na filmu. Budoucí osobnost není ještě viditelná, ale pohybujeme se dál a zanedlouho dospíváme k pohledu na budoucí bytost. Tyto možnosti přirozeně patří k temné straně já. Jsme si dobře vědomi, čím jsme byli, ale nejsme si vědomi, co se z nás teprve stane.“

—  Carl Gustav Jung

„Každý trpí v posledku tím, že ztratil to, co živoucí náboženství svým věřícím ve všech dobách dávalo, a nikdo není skutečně uzdraven, kdo znovu nedosáhl svého náboženského postoje, což s konfesí nebo příslušností k církvi přirozeně nemá nic společného.“

—  Carl Gustav Jung

Psychologie und Religion, s. 138, přeloženo do češtiny Janem Bendou pro jeho knihu Mystika a schizofrenie, str. 10

„Nejsem tím, co se mi přihodilo, ale tím, čím jsem se rozhodl stát.“

—  Carl Gustav Jung

„V podvečer dlouhého a obsahem bohatého života se otevírá pohled do netušených dálek. Takový člověk už nežije každodenními zájmy a peripetiemi osobních vztahů, nýbrž přehlíží rozsáhlé prostory času a pozoruje staletý pohyb idejí.“

—  Carl Gustav Jung

„Osobnost se vyvíjí v průběhu života z těžko znatelných nebo i neznatelných zárodečných vloh a teprve naše činy ukáží, kdo vlastně jsme. Jsme jako Slunce, které živí život na Zemi a plodí všelicos krásného, zvláštního i zlého: jsme jako matky, které nosí v lůně štěstí i hoře, o kterých nic nevědí. Zprvu nevíme, jaké činy nebo zločiny, jaký osud, jaké dobro a jaké zlo v sobě máme: a teprve podzim vyjeví, co zplodilo jaro, a teprve večer bude jasné, co ráno začalo.“

—  Carl Gustav Jung

Mládí a stáří

„Vědomí je Danajský dar.“

—  Carl Gustav Jung