hana77

„The ultimate form of preparation is not planning for a specific scenario, but a mindset that can handle uncertainty.“

„Mnoho lidí se mě ptá: "Jak můžu druhé milovat bezpodmínečně? Jak můžu milovat ty, kteří mě zraňují?" Ale ta otázka je už špatně položená. Bezpodmínečná láska není něco, co byste dělali. Je to o tom, kým jste a jak tím jste, stačí si to jen uvědomit.
Bezpodmínečná láska začíná tehdy, když se nejdříve naučíme bezpodmínečně milovat sami sebe. Jste-li jako většina lidí, pak jste na sebe pravděpodobně velmi tvrdí a vůči sobě hluboce kritičtí.
Jenže dokud se nenaučíme sami sebe milovat bezpodmínečně, nemůže se stát bezpodmínečnou láskou. Vše začíná u nás samých, neboť jsme všichni propojeni a jsme součástí jednoho vědomí. Proto když začnete milovat bezpodmínečně sami sebe, prostě se tou láskou stanete, vyzařujete tuto lásku na ostatní kolem vás, aniž byste se o to museli snažit.
Ostatní kolem vás ji cítí, dotýká se jich a na hluboké úrovni je proměňuje. Zároveň, když milujete sami sebe, nedovolíte ostatním, aby s vámi zacházeli jako s rohožkou přede dveřmi, nebo aby vás ovládali, stejně jako vy sami nemáte potřebu ovládat je.
Bytím ve vaší přítomnosti se druzí učí, jak se k vám chovat, pokud chtějí být skutečně s vámi. Také se tím učí, jak by oni sami chtěli, aby se k nim chovali druzí. My všichni přivádíme sami sebe do všech našich vztahů. Pokud se štítíte sami sebe, pak přesně takové přivádíte sami sebe kamkoliv jdete, včetně vašich vztahů.
Pamatujte: vždy to začíná u vás a není to o KONÁNÍ lásky. Je to o BYTÍ láskou.“

„Dříve jsem usilovala, domnívala jsem se, že musím něco dělat, něco získat, něčeho dosáhnout. Avšak samotný akt snažení se o něco, vychází ze strachu - bojíme se, že nebudeme mít to, co opravdu chceme. Udržuje nás to uvězněné v dualitě, protože se soustřeďujeme na onu neodmyslitelnou oddělenost mezi lovcem a jeho kořistí. Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji.
Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně.
Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu.
Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je.
Proces dovolení probíhá tak, že napřed důvěřuji a potom jsem opravdu tím, čím jsem. Pak přitáhnu jen to, co je opravdu moje, a přitáhnu to takovou rychlostí, jaká je mi příjemná. Můžu se soustředit na své starosti, nebo na to, co mi zdánlivě chybí, ale pak se můj život nebude ubírat směrem k tomu, co bych chtěla zažít. Zůstane, jaký je teď, protože věnuji pozornost strachu a svému trápení a pocitu nenaplněnosti, místo abych rozšířila své vědomí a vpustila do svého života nové zážitky. Mohu tedy nechat své představy materializovat pomaleji nebo rychleji, podle toho, jak rychle se dokážu oprostit od svých strachů a úzkostí a uvolnit se. Čím více jsem připoutaná k určitému způsobu uvažování a k určitým výsledkům, tím více se bojím nových dobrodružství; a tím pomalejší bude vývoj, protože nejsem procesu vývoje otevřená.
Neumožňuji vesmírné energii, aby mnou volně proudila. Nechci tím říct, že sedím doma a zvažuji každou možnost a každé rozhodnutí. Dělám jen to, že vědomě žiju každý okamžik
v tomto prostoru, který je dán vnitřně, nikoli zevně.
Venku není o co usilovat a co přitahovat. A protože vesmír je v nitru, pak vše, co zažiju sama v sobě, ovlivní i Celek.
Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.
Snaha získat to, po čem toužím, jen posiluje oddělenost, zatímco dovolení znamená uvědomit si, že vzhledem k tomu, že tvoříme všichni jednotu, tak to, po čem toužím, již mé je.“

„Pouze díky problémům rosteme mentálně a duchovně.“

„Milovat znamená být zranitelný. Milujte cokoli a vaše srdce bude určitě pomačkané a možná zlomené.“

„Ránu můžete obvázat, zlomenou kost narovnat, ale s nezájmem neuděláte nic.“

„Děti se mají vychovávat tak, aby se později nevlekly smutně životem a aby nenechaly všechny poklady a krásy světa shnít jen proto, že by k nim nenalezly klíč.“

„Když naříkáme, že máme těžký život, nemyslíme tím život, jen to, že jsme si na sebe navalili spoustu starostí. Život je jinde. Život je energie, která nás udržuje naživu.“

„Nikdo nepřispívá ve společnosti k zábavě tolik jako ti, kteří tam nejsou.“

„Štěstí vyžaduje boj. Roste díky problémům. Radost nevyraší ze země jako nějaká sedmikráska nebo duha. Opravdové, vážné, doživotní naplnění a smysl se musí získat skrze volbu a zvládání našich vnitřních problémů.“

„Člověk může přijít o všechno kromě jediného: nikdo mu nemůže vzít 'poslední lidskou svobodu' - vybrat si za jakýchkoliv okolností svůj vlastní přístup, svou vlastní cestu.“

„Co je pro jednoho slepá ulička, může být pro druhého hlavní vchod. (Kamenná opice) /Charlotta99/“

„Co se děje ve shodě s přírodou, není zlo.“

„Nemáš-li koho milovat, miluj alespoň svůj život, svůj úděl a svůj osud.“

„Hřích nespočívá v člověkově nepochopení dobra, nýbrž v tom, že je poznat nechce, že je odmítá.“

„Jakkoli se zlo množí, nikdy nemůže vstřebat celé dobro.“

„Přitažlivost obvykle znamená pěkný balíček vlastností, které jsou na trhu osobností populární a vyhledávané.“

„Právě jako jsou zlí a dobří duševně "zdraví" lidé, existují také zlí a dobří duševně nemocní. Zlo musíme vždycky označit jako zlo, náš morální soud se nezruší klinickou diagnózou. Na druhé straně i nejhorší člověk zůstává člověkem a má nárok na náš soucit.“

„Během své klinické zkušenosti jsem nabyl dojmu, že strach z destruktivní matky je daleko silnější než strach z trestajícího, kastrujícího otce. Vypadá to, jako kdybychom nebezpečí hrozící od otce mohli odvrátit poslušností, proti destruktivitě matky však není obrany. Její lásku si nemůžeme zasloužit, neboť si neklade žádné podmínky, její nenávisti nemůžeme uniknout, protože ani pro ni neexistují žádné "důvody". Její láska je milost, její nenávist je prokletí, a člověk je nemá moc ovlivňovat.“