Barbora Káňová

„Láska je neustálý boj - zpočátku o ženu a nakonec se ženou.“

„Miluji tě a vím, že v životě nebudu nikoho tak milovat, protože už nikdy nebudu takový, jako v tuto chvíli, jež mizí, zatímco já o ní mluvím a kterou nemohu zadržet ani za cenu svého života.“

„Miluj, jako by Tě nikdo nikdy nezranil! Pracuj, jako bys nepotřeboval peníze! Tancuj, jako by se nikdo nedíval! Zpívej, jako by Tě nikdo neposlouchal! Žij, jako bys žil v ráji!“

„Hloupost je nejzvláštnější za všech nemocí. Netrpí jí nemocný, ale ti okolo něj.“

„Láska je nejkrásnější trápení, které tkví v ponížení lidské hrdosti…“

„I ta nejžhavější náruč jednou zchladne, i to nejvěrnější srdce jednou zradí, nejsladší vzpomínka jednou zhořkne a nezbude nic, jen věčně neukojená touha a žal. Nevěřte lidem, zklame vás každý. Stulte se v náruč přírody a nechtějte nic od člověka.“

„Za pravdu se vždycky platí kopancem, to je mezinárodně uznávaná valuta.“

„Co je platné, že lež má krátké nohy, když pravda je má tak často chromé.“

„Pravdu může říkat každý hlupák, ale k dobrému lhaní je třeba jisté inteligence.“

„Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…“
"Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce.
"Poušť je krásná…," dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic… Neslyšíme nic…
A přece něco září v tichu…
"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…," řekl malý princ.
Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…
"Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"“

„Láska? To je něco jako… znáte tu ranní mlhu, když se probudíte než vyjde slunce? Trvá jen chvilku a pak se vypaří. Láska je prostě mlha, která se vypaří s prvním zábleskem reality.“

„Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí. Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a zahyne.“

„Život vždycky stál, stojí a bude stát za to, aby ho člověk dožil. Ono se s ním popravdě ani nic víc dělat nedá.“

„Duše některých lidí je tak silná, že jsou schopni obětí, jejíchž odměnou je vědomí, že milované osobě zajistili štěstí.“

„Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná.“

„Viděno z té lepší stránky je smrt jednou z mála věcí, kterou lze realizovat pohodlně v leže.“

„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“

„Blbost je velký dar přírody. Činí člověka šťastným.“

„Žádné dítě není tak roztomilé, aby matka nebyla šťastná, když konečně usne.“