Barbora Káňová

„Miluji tě a vím, že v životě nebudu nikoho tak milovat, protože už nikdy nebudu takový, jako v tuto chvíli, jež mizí, zatímco já o ní mluvím a kterou nemohu zadržet ani za cenu svého života.“

„I ta nejžhavější náruč jednou zchladne, i to nejvěrnější srdce jednou zradí, nejsladší vzpomínka jednou zhořkne a nezbude nic, jen věčně neukojená touha a žal. Nevěřte lidem, zklame vás každý. Stulte se v náruč přírody a nechtějte nic od člověka.“

„Za pravdu se vždycky platí kopancem, to je mezinárodně uznávaná valuta.“

„Co je platné, že lež má krátké nohy, když pravda je má tak často chromé.“

„Pravdu může říkat každý hlupák, ale k dobrému lhaní je třeba jisté inteligence.“

„Láska? To je něco jako… znáte tu ranní mlhu, když se probudíte než vyjde slunce? Trvá jen chvilku a pak se vypaří. Láska je prostě mlha, která se vypaří s prvním zábleskem reality.“

„Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí. Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a zahyne.“

„Život vždycky stál, stojí a bude stát za to, aby ho člověk dožil. Ono se s ním popravdě ani nic víc dělat nedá.“

„Duše některých lidí je tak silná, že jsou schopni obětí, jejíchž odměnou je vědomí, že milované osobě zajistili štěstí.“

„Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná.“

„Viděno z té lepší stránky je smrt jednou z mála věcí, kterou lze realizovat pohodlně v leže.“

„Opradový milenec je takový muž, který tě dokáže vzrušit polibkem na čelo, pohledem do očí nebo klidně jen tím, že zírá do blba.“

„Hudba má nevídanou moc osvobozovat mysl a sbližovat osamělé duše.“

„Naše planeta nepotřebuje víc úspěšných lidí. Zoufale potřebuje ty, kteří tvoří mír, léčí, obnovují, vyprávějí příběhy a milují vše živé.“

„Šťasten být neumíš, protože po tom, co nemáš, se ženeš, a co máš, na to zapomínáš.“

„Každý z nás dluží přírodě svoji smrt.“

„Hudba uvolňuje ducha a okřídluje myšlenky.“

„Láska se rodí z maličkostí, z nichž žije a pro ně umírá.“

„Hudba je malbou, na kterou se člověk dívá ušima…“