reine

„Zákon/zákon rovná se Bůh/bůh. Kterého Boha/boha následujeme, poznáme podle toho, který Zákon/zákon používáme k tomu, abychom byli vyživováni a ochraňováni. Bůh svůj Zákon vytváří sám a jen On může vyžadovat jeho dodržování. Protože Bůh je ve všem a ve všech, jeho zákon prosazuje sám sebe. Jestliže žijeme Jeho Zákon, žijeme řádný život. Naproti tomu zákony vytvořené lidmi musí být lidem vnucovány; k tomu, aby fungovaly, je třeba používat uměle vytvářené síly. To vyžaduje deduktivní přístup. Úkolem organizovaného náboženství a vzdělání je zajišťovat akceptování těchto lidmi vytvořených zákonů. Představa závazků a povinností, viny, nejistoty, hanby a strachu se stává nástrojem přesvědčujícím k dodržování těchto zákonů. Korunuje je závislost, která způsobuje, že člověk tupě poslouchá „zákon“, aniž by se nad ním zamyslel. Dnes vládne bůh závislostí - prostřednictvím peněz, drog, „léků“, „sociálních jistot“, nekvalitní, podřadné stravy apod. Zákony tohoto boha jsou zprvu prosazovány policií a armádou, ale později, až se poslušnost vůči těmto „zákonům“ vtiskne lidem do mozku, už se nikdo nebude obtěžovat zkoumáním rozdílu mezi Bohem a bohem.“

„Bolest vám vždy říká: potřebujete provést změnu.“

„Co je jednoduché mě nikdy nezajímalo. Člověk pak neroste, neučí se přemýšlet.“

„Nejlepší věc v případě selhání je, že je pouze dočasné. Chopte se toho, naučte se lekci a vraťte se zpět mnohem silnější.“

„Normu lze interpretovat dvěma způsoby: 1. V rámci měnícího se světa, 2. v rámci neměnícího se světa. Oba světy udržuje Konstanta - Zákon. Konstanta měnícího se světa je Konstanta Absolutní a Věčná. Díky tomu je Vnější svět bez počátku a konce („teď a tady“), kde v každičkém okamžiku Dva jsou Jedním. Je to nejvyšší Síla každé individuální bytosti (latinsky individus/angl. indivisible = „nerozdělitelní-dva“), Svobodná vůle, s jejíž pomocí se můžeme rozhodnout nechat se unášet Věčně trvajícím přítomným okamžikem. Uskutečněním Seberealizace („Já jsem“) se Nejvyšší Síla stává úplnou. Protože jsme byli obdařeni Svobodnou vůlí, naše Já (nejbližší Stvořiteli uvnitř nás) se může rozhodnout stát se Vědomým ve vnějším nebo vnitřním světě. Když se rozhodneme prožít zkušenost vnějšího světa, překrývajícího vnitřní, pak se Chápání konstanty musí změnit, protože změna se nemění. Uplatněním deduktivního přístupu, který pojetí konstanty může změnit v nekonstantu (v zákon, který lze změnit), se „Já“ může „externalizovat“ (projevit ve vnějším světě). Řád vnějšího světa pak musí být stanoven jako neměnný. Jinými slovy, ve vnějším světě ZMĚNA představuje NORMU (zde Změna = Absolutistický vládce, VLÁDA), která musí být pojata jako kontrast k normám Neměnného, Konečného světa, což způsobuje, že jeho zákony podléhají korupci. To vysvětluje extrémní snahy uvěznit lidi ve svěrací kazajce svazující tělo, mysl a duši. Nejkrajnějším případem těchto snah je klonování člověka k obrazu iluzorního boha. Tento „bůh“ odráží zákony, které jsou třeba k tomu, aby udržely svět ve sféře iluze, kde se používají peníze k vnucování iluzorních názorů na hodnoty a existenci samotnou. Navíc, k udržení člověka v sekundárním řádu, je třeba „externalizované, navenek projevené Já“ držet v ILUZI, která je pod kontrolou konstanty - vlády (prosazující vnucený zákon), poskytující lidem „jistotu“. Hlavní náplní dnešní demokracie proto je, učinit normou zákony a řád umožňující KORUPCI. Milióny lidí už akceptovaly jako svou vládu zkorumpované politiky (které si sami zvolili). To jenom dokazuje, nakolik člověk ztratil spojení se středem ve svém NITRU. „Nový světový řád“ dokáže pokračovat v systematickém vytváření a udržování této normy jedině díky našemu STRACHU, že nebudeme součástí jeho zkorumpovanosti. Stručně řečeno: Pokud se korupce nestane normou, „nový světový řád“ nemá šanci přežít. Je opravdu umělý, jak ukazuje následující posloupnost jeho vývoje: 1. Umělé zákony, 2. Umělé potraviny, 3. Umělý systém léčení, 4. Umělé orgány, 5. Umělí lidé, 6. Umělý vesmír, 7. Umělý bůh. Zaměřování se na umělého boha začalo s příchodem náboženství, které nahradilo Jediný zákon Stvořitele zákony vyžadujícími instituci nebo vládu schopnou prosadit sekundární zákony. Tak vznikl „nový světový řád“ vytvářející „mírové války“ a veškeré druhy TERORISMU. A tak dochází k DOBROVOLNÉMU odhalování lží a všech druhů korupce, aby byl člověk nucen přijmout korupci jako normu. Zákony se hromadí, aby lidstvo uvěznily v dobrovolně vytvořené svěrací kazajce. „Co je tohle za zákon?“, „Svolejme demonstraci!“, „Napište svému poslanci“, „Podepište tuto petici“ - to všechno je jen ŠAŠKÁRNA! Staly se z nás ovce. Vidíme řezníka přímo před sebou, ale přesto jdeme pořád stejným směrem. Vidíme, že loď se potápí, ale držíme se na ní, dokud nás vzdušný proud nesmete dolů. Cožpak jsme úplně ztratili odvahu hledat spásu v Nekonečném Oceánu, jehož Mikrokosmem jsme? Dokážeme ještě vůbec MYSLET?“

„Děti samy nechtějí setrvávat v nepříjemných emocích. Rychle je překonají, protože nemají pocity zatíženy hromadou minulých vzpomínek. Neučte je to, co dělají dospělí - „patlat se v mizerných pocitech.“ Dospělí se často stále dokola snaží vyvolat pocit viny ve druhém člověku nebo obviňují vládu a okolnosti.“

„Neříkej mi tvé plány, ukaž mi výsledky.“

„Každý pocházíme z jiného prostředí. Empatie, což je schopnost vnímat pocity druhých, nás osvobodí. To, že víme, odkud druhý pochází; že dokážeme rozpoznat, jak se cítí a jak vidí svět, nám umožní pochopit každou situaci. Když se naučíme nebrat sebe ani druhé tak vážně, zjistíme, že vlastně žádní obtížní lidé neexistují.“

„Když malé děti káráme, často jsou tak vyděšené z odsuzování a našich silných emocí, že ani nechápou, co vlastně provedly. Říkáme dobrá slova, ale zaznívá tón nespokojenosti, pod medovým hlasem se skrývá obviňování, a to je příliš velká zátěž na emoce malého dítěte, které se pak nedokáže orientovat, o co jde. Cítí se strašně zraněné a vyděšené. Dítě se může učit nárokům ostatních nejlépe tehdy, je-li obklopeno jasnou láskou a jeho důstojnost není ohrožena.“

„Když dítě vidí, jak se sami vyjadřujete a nekladete zodpovědnost za své pocity na nikoho jiného, učí se, že je bezpečné a přijatelné také pro ně se plně vyjádřit. Tím, že to dělá, poznává samo sebe a vytváří si svou vlastní fungující cestu. Bude tak schopné vyjádřit emoce a překonat je. Nemůžeme uchránit děti od nároků života, ale můžeme jim jít příkladem ve spokojenosti z reality.“

„Důvodem, proč si lidé roky a roky zachovávají svou nenávist, místo aby ji vyřešili, je to, že pokud je nenávist pryč, vše co jim zbývá je bolest, kterou zakryla jejich nenávist.“

„Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů.“

„Tajemství není v boji proti starému systému, je v budování nového.“

„Je-li dítě osamělé ve svém vnitřním světě, jsou následky dlouhodobé a bolestné, protože se dítě s bolestí identifikuje a svůj životní příběh si buduje na jejím základě.“

„Pokud uctíváme skutečného Boha, NEBUDEME trpět sebe popíráním ani sebe potlačováním, protože Bůh existuje i v nás, tak jako my existujeme v něm. S tímto vědomím můžeme být opravdu stejně velkorysí a odpouštějící, jako je Stvořitel všeho. Žárlivost, strach a nenávist ukazují, že uctíváme falešného boha.“

„Naznačujete-li, že je dítě zodpovědné za vaše pocity, bude přetížené a ohrožené do té míry, že bude pravděpodobně tímto tlakem paralyzované a nebude moci plnit vaše očekávání.“

„Pokud vás to stojí váš mír, je to příliš drahé.“

„Jak se vylepšují vaše komunikační dovednosti, nepropadněte pokušení soudit komunikaci druhých. Budete mít tendenci kritizovat svého partnera, přátele či děti, že nekomunikují „správným způsobem“. Zejména rodiče často vzájemně hodnotí sebe i děti, stěžují si na nedostatek laskavosti či obviňují slovy „ty neuznáváš“, „ty nevyjadřuješ pocity“, „ty odsuzuješ“ nebo třeba „ty jsi věčný negátor“.“

„Svět je stejně neutrální jako zrcadlo. Vnímáme v něm jen to, co upřednostňujeme.“