Káťa

„Opravdový přítel je ten, který první přijde, když celý svět odejde.“

„Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.“

„Ze všech vášní duše škodí tělu nejvíce smutek.“

„Jak je smutné utěšovat se myšlenkou, že jiní jsou na tom hůř.“

„Ten, kdo opravdově miluje, skoro nikdy nepozná, kdy ho ten druhý milovat přestal.“

„Ač láska přináší naposled jen bolest, přece všechny slzy, které jsi vyplakal, byly splaceny již prvním polibkem.“

„Humor je nejdůstojnější projev smutku.“

„Svoboda znamená zodpovědnost. To je důvod, proč se jí většina lidí bojí.“

„Je to ale smutná epocha, když je snadnější rozbít atom, než zničit předsudky.“

„Nejbolestnější je vedle někoho sedět, jen tak se ho letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích, ale vědět, že ho nikdy nemužeme mít…“

„Láskyplný člověk raději sám prožívá bolest, než by ji jiným působil.“

„Pravdivá slova nebývají příjemná. Příjemná slova nebývají pravdivá.“

„Člověk, který má pravdu nepotřebuje zvyšovat hlas.“

„Jizvy, které máš zvenku a jdou vidět tak určitě bolí. Ale jizvy, které máš skryté v duši, jizvy, které ti způsobila láska bolí mnohem mnohem víc.“

„Když se ti někdy zdá, že je život příliš těžký, zkus trochu napodobit klauna, kterému sice srdce pláče, ale který přece se smíchem hraje na housle pro jedno dítě, aby se vyléčil ze slz svého srdce.“

„Vzdáte-li se kouření, pití a milování, nebudete ve skutečnosti žít déle, ale jen vám to tak bude připadat.“

„Z chlapce nedělá muže ani tak láska sama, jako její ztráta.“

„Rodina není jen důležitá. Je to úplně všechno.“

„Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty. Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.“