Klára Cidrychová

„Člověk je bohatý tím, co učinil pro druhé.“

„Láska – to je nadání pro pokoru a odpuštění.“

„Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu. Mnohé, co kdysi bylo, je ztraceno.“

„Miluji tě tak, že žárlím i na postel, v níž ležíš. Měla bys ležet ve mně, v mém srdci, v mé krvi.“

„Dělej dobro a dobro se ti vrátí.“

„Rozum je sice lékař lásky, ale za rádce ho láska neuznává.“

„Přátelství je jako vznešená. vynikající láska, v které se k jednomu člověku připojí jeden člověk.“

„Láska v člověku začíná, ale nikdy v něm nekončí.“

„Jsi u mě a já u tebe a všechna ta špína jíž nás honí se nás netýká. Jsme sami a jsme mladí a náš spánek je čistý, ty má milovaná holčičko z dalekých kvetoucích polí.“

„Doprčic, copak může být někdo odvázanej z toho, že se každý den v půl sedmý probudí drnčením budíku, vyskočí z postele, obleče se, násilím se nakrmí, vysere, vychčije, vyčistí si zuby a pak bojuje se silničním provozem, aby se dostal na místo, kde v podstatě vydělává hromadu prachů pro někoho jiného a ještě se po něm chce, aby byl vděčný za to, že dostal šanci to dělat?“

„Zklamání neodradí ženu od lásky, jen vyžaduje časový odstup, aby se z něho vzpamatovala.“

„Nepleť si lásku s vlastnickým poblouzněním; z něho pochází to nejhorší trápení.
Neboť v tom se lidé mýlí: z lásky trápení nepochází. Trápení plyne z touhy vlastnit, a ta je opakem lásky.“

„Krása je požadavkem jen tam, kde není lásky. Kde je dostatek lásky, je krása zbytečností.“

„Nejpříjemnější nemoc je skleróza. To se pořád dovídáte nové a nové věci.“

„Láska, založená jen na citech, má nejkratší trvání. Neboť nic není tak zraňováno láskou, jako právě city.“

„Nejvytrvalejší ze všech lásek je ta nešťastná.“

„Umění žít. To je to jediné, opravdu krásné umění, které jsme v moderní době vytvořili. Věřím, že kdyby alespoň jeden člověk mohl plně a cele využít svůj život, dát tvar každému citu, výraz každé myšlence, uskutečnění každému snu, světu by se dostalo takového svěžího, radostného podnětu, že bychom zapomněli na všechny choroby středověku a vrátili se k helénskému ideálu. Ba možná k něčemu ještě jemnějšímu, bohatšímu, než je ideál helénský. Doufám, že jednou najdeme ve svých srdcích tolik svobody a pravdy, že umění bude světem, v němž budeme žít, a každý bude umělcem.“

„Jaké štěstí být milován. A ještě větší štěstí milovat.“

„Dokud bude člověk nelítostně ničit živé bytosti nižších řádů, nepozná ani zdraví, ani mír. Dokud budou lidé zabíjet zvířata, budou se zabíjet navzájem. Kdo seje vraždu a bolest, nemůže sklízet radost a lásku.“