Klára Cidrychová

„Láska je jako děcko, touží po všem, co má na očích.“

„Jen dokažte se zdržet dneska, a příští odříkání bude už mnohem snazší. Další ještě víc, neboť zvyk mění naši přirozenost: buď ďábla zkrotí, nebo rázně zažene ho pryč.“

„Musíte mít důvěru k ženě kterou milujete. Nesmíte, když se s ní oženíte, urážet ji domněnkou, že nebyla vaší cti stejně dbalá jako vy sám. Myslíte, že žena by se snížila k pochybnému chování pokořujícím vás? Vše, co by bylo pokořením pro vás bylo by pokořením i pro ni. A čím se bude cítit svobodnější, tím víc se bude cítit povinna bdít nad svou částí vás, kterou jí svěříte.“

„Ta pravá láska je vždy nešťastná.“

„Dnešní svět je velmi oficiální. Centrum vlády už není kuchyň jako bývala dříve, je to mimo naše domy. Záměrem inkvizice je plně vykořenit ženu i muže, vytvořit lidské roboty. Dochází to až do úrovně kdy máme umělé dělohy, umělé spermata, umělou krev přicházející z umělého jídla, umělé oplodňování, umělé porody, umělé mozky s mikročipy, umělé způsoby života, umělé životní prostředí i umělou smrt. A když to všechno dáte dohromady, to všechno se nějakým způsobem snaží o vytvoření nižšího boha. To už dávno není science fiction, je to velmi zřetelně zjevné, je to tady, to žijeme.“

„Láska je lovec, dívka je laní a laň se lovci neubrání.“

„Bez bolesti by člověk nepoznal radost“

„Nicméně abych pravdu řek', rozum a láska táhnou dnes zřídkakdy za jeden provaz.“

„Běda těm, kdož milují toliko těla, schrány smrtelné. O vše to připraví je smrt. Milujte duše a shledáte s s nimi.“

„Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie…“

„Lépe v pekle nežli se ženou svárlivou v domě společném.“

„Ošklivost je mnohem ošklivější u ženy než u ďábla.“

„Muž, jenž má jazyk, pravím, není mužem, když jím neumí dobýti ženy.“

„Smím žádat o milost, však těžit z hříchu?“

„Byl jsem vždy ctnosti oddán tak, jak toho jen šlechtic potřebuje; právě tak dost. Málo jsem klel, v kostky nehrál víc než sedmkrát za týden, do vykřičeného domu nevcházel než jednou za čtvrt hodiny; vydlužené peníze jsem splatil celkem tři nebo čtyřikrát; dobře jsem žil a v dobré míře a teď jsem živ bez všeho řádu a bez vší míry.“

„Anonym nikdy za nic nestojí, nechť sám své jméno považuje za nic.“

„Láska je pohádka života - s tím rozdílem, že nemívá vždy šťastný konec.“

„Květiny se kývaly, vlnily, chvěly a natahovaly se ke světlu. jiné, ještě ve stínu, se třasly touhou dostat se na světlo… Jsme slunečnice zapomenuté ve tme. I nstiktivně se otáčíme za nejnepatrnějším světýlkem, protože hladovíme po světle, totiž po lidském teple.“

„Být horlivý příliš je vždy nebezpečné.“