Johana Bartlová

„První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo.“

„Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována…“

„Muži dělají za řečí tečku, ženy dvojtečku.“

„Žena, která nenosí parfém, nemá budoucnost.“

„Žena, která si ostříhá vlasy, je připravená na to, změnit celý svět.“

„Žijete jenom jednou. Tak by to měla být zábava.“

„My, ženy, potřebujeme krásu, aby nás muži milovali, a hloupost, abychom milovaly my je.“

„Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.“

„Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.“

„Na životě miluju zejména tu rozmanitost - každý den mne nasere někdo jiný.“

„Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.“

„Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou. Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život.“

„Život je to, co se děje, když se zabýváme jinými věcmi.“

„Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“

„Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.“

„Smích – tu ozvěnu našeho pláče – to křídlo úsměvu, co tluče za oknem nočního strachu, nikdy mít v hrsti nebudem. Kdybychom – nedejte bohové – tu sladkou můru polapili, bylo by na světě po srandě.“

„Nevadí mi žít v mužském světě, pokud v něm mohu být ženou.“

„Vzdáte-li se kouření, pití a milování, nebudete ve skutečnosti žít déle, ale jen vám to tak bude připadat.“

„Kdo opravdu miloval a je zklamán, je ochoten spíše nežít než nenávidět.“