Juli Zeh citáty

„Zapálím si další cigaretu a tentokrát to dělám tak pečlivě, že by to mohla být poslední v mém životě, každý posunek má svou choreografii, od škrtnutí zápalky až k nadechnutí a vydechnutí kouře. Když rituál skončím, cigareta mi hoří mezi rty jako zápalná šňůra a hlava je bomba, která v příštím okamžiku vybuchne.“

—  Juli Zeh

„Neměl jsem ve zvyku vciťovat se do druhých. Prostě jsem vzal jejich chování na vědomí, a tak jsem s lidmi dobře vycházel.“

—  Juli Zeh

„Právo není porodním sálem spravedlnosti, ani nikdy netvrdilo, že jím je. Právo se skládá ze zákonů, zákony ze slov a slova mohou být ledajaká, ale určitě ne spravedlivá. Jak může psaná norma postihnout nekonečné množství konstelací, spravedlivě vystihnout jedinečnost každé události?“

—  Juli Zeh

„Tihle mladí lidé po ničem netouží, nemají žádné přesvědčení, o ideálech ani nemluvě, neusilují o konkrétní povolání, nechtějí mít ani politický vliv, ani šťastné manželství, nechtějí mít ani děti, ani domácí zvířata, ani vlast a netouží ani po dobrodružství nebo revoltě, ani po klidu a míru v tradičním duchu. Kromě toho už nechápou zábavu jako hodnotu. Volný čas a pracovní čas jsou stejně namáhavé a liší se především tím, zda se peníze vydělávají, nebo vydávají. -str.270-271“

—  Juli Zeh, kniha Hráčský instinkt

Hráčský instinkt

„Rufusi, jsem na drogách.
Na chvíli se v telefonu rozhostí ticho. Potom se Rufus hlasitě rozesměje.
Mexi, vy přece víte, že na drogách je třicet procent vynikajících právníků. A sto procent z nich pracuje u nás.“

—  Juli Zeh

„Tričko mám černé a víceméně čisté, k tomu jsem si nasadil pokerový výraz obličeje. Jediné, co mám na sobě barevného, je krabička marlborek, která mi vyčuhuje z kapsy kalhot a červeně září, jako bych tam přechovával své srdce.“

—  Juli Zeh

„Takzvaný osvobozující účinek smíchu se odjakživa chápal mylně Ne tedy: já umřu smíchy, ale mým smíchem umírá všechno ostatní.“

—  Juli Zeh

„Tvoje slova se roztříští jako moře o skály a stečou zpátky do tebe.“

—  Juli Zeh

„Vypiju kávu, stoupnu si za ni a dívám se jí přes rameno. Zdá se, že jí nevadí, když se na ni dívám. Ignoruje mě, jako by byl tenhle byt pokusná laboratoř a já volně pobíhající opice, která má ve zvyku studovat badatelku podrobněji, než ona ji.“

—  Juli Zeh

„Holka z rádia se u mě objeví podruhé a chce svou gumičku do vlasů…
Ta tvoje pitomá gumička vyletěla oknem, řeknu jí, zachytila se na zadní nápravě náklaďáku a ten ji teď vleče až k Bosporu a gumička se cestou rozpadá na jednotlivé třásně, nejlepší bude, když vyrazíš, třásně sesbíráš a uštrikuješ si novou. A vrátíš se teprve, až s tím budeš hotová.“

—  Juli Zeh

„Neexistuje žádné pro a proti, žádný důvod pro pravou nebo levou stranu. Rozhodování lidí není nic jiného než dobře nastudovaná hra. -str.141“

—  Juli Zeh, kniha Hráčský instinkt

Hráčský instinkt

„Život je dnes těžší, neexistuje nic velkého, v co by se dalo věřit, žádné povinnosti, které by se musely plnit, žádné zvyky, na které se lze těšit, a to, co kdysi tvořilo rodinu, jsou dnes rozprchlí jedinci, které člověk miluje, nebo zoufale lituje - dá se to už těžko rozlišit. -str.248“

—  Juli Zeh, kniha Hráčský instinkt

Hráčský instinkt

„Zdál se mi nějaký hrozný sen a vzápětí si uvědomím, že si nedokážu vzpomenout, co to bylo. Odpovídá to prazvláštnímu humoru, který je jak známo vlastní bohu, že ani ve spánku nedopřeje lidem, aby si odpočinuli od vlastního mozku.“

—  Juli Zeh

„Pravda není to, co člověk ví, nýbrž to, čemu věří, a mezi lidmi, kteří ztratili schopnost víry, žádná pravda neexistuje. -str.416“

—  Juli Zeh, kniha Hráčský instinkt

Hráčský instinkt

„Mě a přeceňovat! vykřikne Klára. Mě ani přecenit nejde, já nemám směrem nahoru žádný hranice. Jsem jako věž se silnými zdmi, ale bez střechy.
To je ale pak studna, namítnu.“

—  Juli Zeh

„Přítomnost není nic jiného než budoucí minulost. -str.42“

—  Juli Zeh, kniha Hráčský instinkt

Hráčský instinkt

„Staré stromy se tyčí do výše a jejich temné kmeny vypadají jako tlusté nohy stáda slonů, spodní okraje sloních břich tvoří noční oblohu.“

—  Juli Zeh

„Ve vzduchu visí stájový pach univerzity. U Kláry samotné to není tak nápadné, ale čtyři lidi, to už je skoro seminář, třeba o sociálně etických důsledcích kolektivního vstupu do postmateriální společnosti. Právníci naopak nikdy studenti nejsou, od prvního semestru se vzájemně oslovují kolego a jsou vždycky upravení, protože každý den je pro ně příležitostí pro sebeprezentaci.“

—  Juli Zeh

„Spravedlnost existuje v pekle. V nebi panuje milost. -str. 401“

—  Juli Zeh, kniha Hráčský instinkt

Hráčský instinkt