Hotaru
@Hotaru, členem od 21. července 2017
„Ptáte se, jaký je univerzální lék na velikou bolest? Čas.“
„Bolest druhých nám pomáhá nést naši vlastní.“
Nový prostor, 597. 1. prosince 2022. Str. 37.
„Těžké je mlčet, když cítíš bolest.“
„Nechtěj být člověkem, který je úspěšný, ale člověkem, který za něco stojí.“
„Láska může zemřít na pravdu, přátelství na lež.“
Varianta: Láska může umřít na pravdu, přátelství na lež.
„Dej každému dni příležitost, aby se stal nejkrásnějším dnem tvého života.“
„Nejlepší přítel je ten, co tě napomene, co ti řekne pravdu do očí. Toho si važ!“
Varianta: Upřímný přítel je ten, kdo Tě napomene, kdo Ti řekne pravdu do očí; toho si važ!
„O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností.“
„Smrt jednoho muže je tragédie, smrt milionu je jen pouhá statistika.“
Původcem tohoto bonmotu není Stalin. Známý německý spisovatel Kurt Tucholsky publikoval nejprve v tisku (Vossische Zeitung, 1925) a později knižně následující anekdotu: "Darauf sagt ein Diplomat vom Quai d´Orsay: «Der Krieg? Ich kann das nicht so schrecklich finden! Der Tod eines Menschen: das ist eine Katastrophe. Hunderttausend Tote: das ist eine Statistik!»" [Povídá diplomat z Quai d'Orsay (fr. ministerstva zahraničí): Válka? Tu neshledávám tak hroznou! Smrt jednoho člověka: to je katastrofa. Sto tisíc mrtvých: to je statistika.] Source: TUCHOLSKY, Kurt. Lerne lachen ohne zu Weinen. 1.-10. Taus. Berlin: Ernst Rowohlt, 1931. 426 s. [Uvedená anekdota je na str. 148, v kapitole Französischer Witz.] – dostupné online https://de.wikisource.org/wiki/Franz%C3%B6sischer_Witz Německý spisovatel E. M. Remarque končí 8. kapitolu románu Černý obelisk, jehož 1. vydání vyšlo v roce 1956, touto větou: „Aber das ist wohl so, weil ein einzelner immer der Tod ist — und zwei Millionen immer nur eine Statistik." („To je zvláštní, myslím si, za války jsme přece všichni viděli tolik mrtvých a víme, že přes dva milióny nás padlo pro nic a za nic. Proč se tu teď rozčilujeme kvůli jedinému mrtvému, a proč jsme už skoro zapomněli na ty dva milióny? Ale snad je to proto, že u jediného člověka je to vždycky smrt, kdežto u dvou miliónů pouze statistika.") Source: REMARQUE, Erich Maria. Černý obelisk. Přeložil Jan Scheinost. Odeon : Praha 1975. Snahy připsat zmíněný bonmot Stalinovi se objevují od konce 50. let 20. století. V roce 1958 byl v New York Times uveřejněn článek, který přisuzuje tento výrok Stalinovi. Britský spisovatel John le Carré mu obdobný výrok připisuje v románu The Spy Who Came in from the Cold, který vyšel v roce 1965 (česky vydáno s názvem Špion, který se vrátil z chladu). Anton Vladimirovič Antonov-Ovsejenko tvrdí v knize The Time of Stalin: Portrait of a Tyranny (Stalinova doba : Portrét tyrana), kterou vydal roku 1981 v New Yorku, že Stalin tento bonmot vyslovil na Teheránské konferenci (28.11. – 1.12.1943). Nikde však nejsou uvedny přesvědčivé doklady, že Stalin nějakou podobnou větu opravdu pronesl. Anglická Wikipedie uvedený citát řadí do kategorie „misattributed", tedy výroků Stalinovi mylně připisovaných.
Varianta: Smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů je statistika.
„Buďte opatrní při četbě lékařských knih. Kvůli tiskové chybě byste mohli umřít.“
„Není smutnějšího zjevu než mladý pesimista; leda ještě starý optimista.“
„Snažme se žít tak, aby až zemřeme, truchlil i majitel pohřebního ústavu.“
„Tak to chodí na tom světě
každou chvíli jinák,
dneska ctí tě za svatého,
zítra budeš sviňák.“
„V životě mě trápila spousta věcí, z nichž většina se nikdy nestala.“
„Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.“