mila3

„Jak ten čas letí, když je sranda.“

„Život si představuji jako vlnu na moři, na kterou si lehnu a jen tak se nechávám unášet.“

„Jsou lidé, kteří se méně stydí za hrubé projevy nenávisti než za sebemenší projevy lásky.“

„Díky hodnému pánbíčkovi máme ve své zemi ty tři nevýslovně vzácné vymoženosti - svobodu projevu, svobodu svědomí a prozíravost žádnou z nich neuplatňovat.“

„Viděl jsem rybáře, nad člunem stál, za bouře na moři, kotva šla ke dnu, z řetízku zpod tváře kotvu jsem sňal, svět se snad nezboří, vždyť měl jen jednu.“

„Pravý charakter člověka se projeví ve chvíli, kdy se naštve.“

„V Dánsku nebo USA visí vlajky i na soukromých domech téměř každý den. Ve střední Evropě to není obvyklé. Řekl bych, že stále platí heslo Karla Havlíčka Borovského, že „nikoli slavnostmi nebo vnějšími projevy, nýbrž každodenní prací se projevuje vlastenectví.““

„Já osobně sice považuji anarchii za ideologickou utopii, ale přesto se domnívám, že usilování o anarchii je projevem toho nejniternějšího lidského hledání souladu s přírodou.“

„Naše postavení by bylo naprosto beznadějné nebýt jednoho. Existuje jedna věc v celém vesmíru, o níž víme víc, než se můžeme dozvědět z vnějšího pozorování. Tou věcí je člověk. Lidi nejen pozorujeme, lidmi jsme. Proto také víme, že se lidé nacházejí pod mravním zákonem, který nevytvořili, ale který nemohou zapomenout, a o němž vědí, že by ho měli být poslušni. … Kdyby někdo studoval člověka zvenčí a neznal jazyk, takže by nemohl obdržet žádnou z našich informací zevnitř a byl odkázán na pozorování toho, jak si počínáme, nikdy by nezískal nejmenší důkaz o existenci mravního zákona. … Stejně tak bychom se nikdy nemohli nadít, že pokud by bylo něco nad nebo za pozorovanými fakty, mohli bychom to objevit zvenčí. … Kdyby mimo vesmír existovala nějaká řídící síla, nemohla by se nám ukazovat jako jeden z faktů uvnitř tohoto vesmíru - o nic víc než můžeme říci, že architekt domu je ve skutečnosti v tom domě zdí, schodištěm nebo krbem. Mohli bychom očekávat, že se projeví jediným možným způsobem, a sice v nás samých jako vliv nebo příkaz…“

„Nedokážu si představit, že by se v Polsku dospělý muž přiznal k tomu, že se bojí vojny nebo že se bojí na vojně. Slabost v polské nátuře nemá co dělat - a při tom se bojí hodně lidí, pro projevy strachu však v naší kultuře nebylo místo.“

„Já bych poradil světu, aby byl každý sám sebou. Víte, jak jsem poznával svět, nejdřív jsem viděl, že komunisté nejsou komunisté. Pokračování: socialisté nejsou socialisté, což se pozná třeba ze zmíněného projevu francouzského „socialistického“ prezidenta. Dále: křesťané už dávno nejsou christiani, nýbrž právě ti nejhorší farizejové, co Ježíše vydali na kříž. Co bychom si povídali: dívejte se, po ovoci jejich poznáte je. Aristokrati – jestli kdy byli, už dávno nejsou noblesa, nýbrž ušmudlaní kupčíci či šašci pro pobavení publika. A kapitalisté se netěší svými rozkošemi, ale kupují si vlády, armády, a – což je nejnovější hit – tajné služby… Pročež já nehlásám žádnou utopii, ale jenom ten cíl, aby každý byl tím, co o sobě deklaruje, což je, bohužel, asi ta vůbec nejsmělejší utopie.“

„Měl by být vydán zákon, že nudní řečníci budou povinni přednést svůj projev vstoje na jedné noze.“

„Upřímnost od ženy - toť projev krajního nezájmu.“

„Druhá půlhodina každého slavnostního projevu trvá o tři hodiny déle než ta první.“

„Do rukou každého jedince je vložena úžasná moc činit dobro či zlo - tím, jak trvale, beze slov, neúmyslně a bez zjevných projevů neustále vyzařuje, jakým (člověk) skutečně je.“

„Nevadí mi, když se lidé při mém projevu dívají na hodinky. Ale moc mi vadí, když jimi třepou, aby se ujistili, zda ještě jdou.“

„Na desetiminutový projev potřebuji asi týden, na půlhodinový asi tři dny. Ale chcete-li, abych mluvil bez přestávky celé hodiny, mohu začít ihned.“

„Princip autority je přirozeným východiskem vývoje dětí, je nutným a potřebným, dokud nedovede dítě myslet. Ale jakmile se projeví v dítěti první myšlenka a první problesk rozumu, je autoritářská výchova nemožnou a protipřirozenou, vyučování nutně podmiňuje naprosto svobodné dítě a nové horizonty, jež se dítěti otevírají, jsou negací vší autority.“

„Máme sklon domnívat se, že jakékoli vnější projevy (jako křik nebo agrese) jsou špatné, a proto se jim při vizualizačním procesu vyhýbáme. Měli bychom však chápat, že emoce zahrnují celou vibrační škálu, na jejímž jednom konci se nacházejí stavy jako radost a láska a na druhém pocit bezmoci. Pomsta je vlastně vibračně zvýšený pocit bezmoci, zoufalství nebo strachu. A stejně tak nenávist nebo vztek. Často nejlepším způsobem, jak se dostat z vibrace bezmoci, je dovolit si posunout se nahoru na vibrační škále tím, že si budeme vizualizovat, jak se uchylujeme k nějakým velmi silným činům, například k pomstě nebo výbuchu vzteku, nebo jak něco ničíme a rozbíjíme. Tato část procesu scelování probouzí v lidech největší odpor, protože by své vnitřní dítě raději učili jít bezpečnější cestou. Anebo protože se nechtějí zaobírat násilnými představami ze strachu, že by to vedlo k vnějším projevům násilí. Proto nebuďte překvapeni, když v sobě pocítíte vnitřní odpor k tomu, co jsem právě navrhla. To je normální. Ovšem většina lidí si neuvědomuje, že jim hrozí daleko větší riziko, že se ve svém každodenním životě uchýlí ke skutečným násilným projevům, pokud pocitům pomsty, hněvu a obrany nepopustí uzdu ve svém bezpečném prostoru vytvořeném fantazií. Osoba, která si to nedovolí udělat, se obvykle nikdy neposune dál za pocit, že v životě hraje roli oběti.“