Tomáš Rousek

„Lidé si nevšímají, jestli je zima nebo léto, když jsou šťastní.“

„Na lačný žaludek je každý kufr těžký.“

„Pane Bože! Tak jest na světě dost všelijakého neřádstva, a ty jsi ještě stvořil ženu.“

„Proboha, radujte se více! Je to jediný a nejspolehlivější lék na všechny nemoci.“

„Co víc? Je strašně krásná. Člověka nikdy neunaví se na ni dívat. Nikdy si neděláte starosti, jestli není chytřejší než vy – víte, že je. Je vtipná a přitom nikdy není zlá. Miluju ji. Mám obrovské štěstí, že ji miluju, Van Houtene. Člověk si nemůže vybírat, jestli ho svět zraní nebo ne, ale může alespoň mluvit do toho, kdo ho zraní. Já jsem se svou volnou spokojený. Doufám, že ona s tou svojí taky.“

„Oči měla zavřené. Byla intubovaná. Ale její ruka byla pořád její ruka, byla ještě teplá a nehty měla nalakované tmavomodře, skoro načerno. Držel jsem ji za ruku, pokoušel si představit svět bez nás a asi vteřinu jsem byl tak slušný člověk, abych doufal, že umře a nikdy se nedozví, že já půjdu za ní. Pak jsem si ale přál víc času, abychom se mohli zamilovat. To přání se mi v podstatě splnilo.“

„Skuteční hrdinové stejně nejsou lidé, kteří něco dělají; opravdoví hrdinové jsem ti, kdo si věcí VŠÍMAJÍ, kdo jim věnují pozornost. Ten, kdo vymyslel vakcínu proto neštovicím, v podstatě nevynalezl vůbec nic. Jen si všiml, že lidé, co měli plané neštovice, ty pravé nedostanou.“

„Hazel je jiná. Ta našlapuje jemně. Kráčí po zemi zlehka. Hazel zná pravdu: Je stejně pravděpodobné, že vesmíru ublížíme, jako že mu pomůžeme, a je dost nepravděpodobné, že vůbec jedno nebo druhé uděláme.“

„Ale, Van Houtene: Stopy, které po sobě zanecháváme, jsou příliš často jizvy. Člověk postaví příšerné nákupní středisko nebo se pokusí stát se rockovou hvězdou a myslí si: „Teďka si mě budou pamatovat.“ Jenže za a) si vás stejně nezapamatují a za b) za sebou zanecháte jen další jizvy. Z vašeho převratu se stane diktatura. Z vašeho nákupního střediska vřed.“

„Knihy jsou zrcadly duše.“

„Važme si těch, co šli bosí trním, aby ušlapali cestu ostatním.“

„..život je to, co člověk vidí v lidských očích..“

„Chtěla jsem psát o smrti, ale jako obvykle se do toho zamíchal život.“

„Někteří lidé chodí ke kněžím, jiní k poezii, já ke svým přátelům.“

„Není třeba spěchat. Není třeba se třpytit. Není třeba být nikým jiným než sám sebou.“

„Existuje zvláštní schopnost měnit fakta silou představivosti.“

„Miluj, a abys byl šťasten, musíš si namlouvat, že je to jediný člověk, kterého miluješ!“

„Má zahrada je mé nejkrásnější mistrovské dílo.“

„Láska se rodí z okouzlení.“