Tomáš Rousek

„Zápor lásky je v tom, že i když člověk někoho miluje, nemusí s ním být ještě šťasten.“

„Ať už říkají cokoli, ve skutečnosti mají žáci i učitelé školu rádi: jsou tam přestávky.“

„Můžeš milovat, ale nikdy nesmíš milovat přespříliš. Když budeš ženu milovat moc, může se stát, že budeš milovat za vás oba a ona tvou lásku nebude opětovat.“

„Kdo moc počítá, je vždy v nebezpečí, že se přepočítá. Hloupá kráva vždycky najde správnou trávu.“

„Vše, co čas přinese, je schopen též odnést.“

„Když je člověk šťastný, neměl by chtít být ještě šťastnější.“

„Co je štěstí? Talíř polévky, místo na spaní a žádné bolesti. Není to samo o sobě dost?“

„Rány na lidské psychice čas pouze zjitřuje. Nasměrovává je jiným směrem. A nikdy je neléčí.“

„Tajemství je jako díra ve zdi; čím více se je snažíme skrýt, tím více se nám ukazuje.“

„Žena, která si dokáže udržet mužovu lásku a sama ho stále milovat, ta vykonala vše, co svět od ní požaduje, nebo co by aspoň požadovat měl.“

„Člověk má pět smyslů, kolik má nesmyslů, to se ani nedá spočítat.“

„V očích milující ženy je i osel filozofem.“

„Dokonce i nemoc se stane přijatelnější, víš-li, že jsou nablízku lidé, kteří na tvé uzdravení čekají jako na svátost.“

„Lidé si nevšímají, jestli je zima nebo léto, když jsou šťastní.“

„Na lačný žaludek je každý kufr těžký.“

„Pane Bože! Tak jest na světě dost všelijakého neřádstva, a ty jsi ještě stvořil ženu.“

„Co víc? Je strašně krásná. Člověka nikdy neunaví se na ni dívat. Nikdy si neděláte starosti, jestli není chytřejší než vy – víte, že je. Je vtipná a přitom nikdy není zlá. Miluju ji. Mám obrovské štěstí, že ji miluju, Van Houtene. Člověk si nemůže vybírat, jestli ho svět zraní nebo ne, ale může alespoň mluvit do toho, kdo ho zraní. Já jsem se svou volnou spokojený. Doufám, že ona s tou svojí taky.“

„Hazel je jiná. Ta našlapuje jemně. Kráčí po zemi zlehka. Hazel zná pravdu: Je stejně pravděpodobné, že vesmíru ublížíme, jako že mu pomůžeme, a je dost nepravděpodobné, že vůbec jedno nebo druhé uděláme.“

„Ale, Van Houtene: Stopy, které po sobě zanecháváme, jsou příliš často jizvy. Člověk postaví příšerné nákupní středisko nebo se pokusí stát se rockovou hvězdou a myslí si: „Teďka si mě budou pamatovat.“ Jenže za a) si vás stejně nezapamatují a za b) za sebou zanecháte jen další jizvy. Z vašeho převratu se stane diktatura. Z vašeho nákupního střediska vřed.“